Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Hurá k psychiatrovi /povídka/

  Psychiatr ukázal prstem na jednu z ohmataných karet Rorschachova testu. Byl na ní jakýsi abstraktní obrázek. „Uveď, Ludvíku, co třeba vidíš na tomhle?“ Ludvík se poctivě zamyslel. „Dámský přirození,“ odpověděl.

Někdejší spolužáci z gymnázia, Ludvík a Jindřich, se pak šli projít parkem. „Tebe je těžký diagnostikovat, Ludvo,“ pravil psychiatr a zasunul si do obličeje s našedlým, plísni na chlebu podobném plnovousu, elektronickou cigaretu. „Když si děláš z Rorschachova testu legraci.“

„Ale já si nedělám legraci z žádnýho testu, Jindro. Já mám problém a přišel jsem se s tebou  poradit,“ vysvětloval Ludvík. „A co se týká toho obrázku, ty jsi přece chtěl, abych ti popravdě řek, co na na něm vidím.“

„No, ale jak jsi přišel zrovna na vulvu? To jsem ve své praxi ještě nezažil. A že bys zrovna ty trpěl sexuální obsesí, se mi nezdá. Co si pamatuju, tak jsi byl na gymplu plachej a holkám ses spíš vyhýbal.“

„No vidíš,“ smutně pokývl hlavou Ludvík, „a teď… jsem už potřetí rozvedenej…“

Psychiatr Jindřich rozvážně potáhl z e-cigarety a obalil svůj plnovous párou. „Co takhle zajít na kafe?“

Vešli do prázdné kavárny. Přiloudal se hezky česky otrávený číšník. „Co to bude, pánové? A kouření je zde zakázáno.“

„Pokud se ve vašem podniku nesmějí kouřit e-cigarety,“ pravil psychiatr Jindřich chladně, „musí to být viditelně označeno. Chtěl bych dvě deci bílého. Suchého.“ Ludvík si objednal černou kávu a vodu z vodovodu. Toto zdůraznil.

Číšník zmizel jak figura na orloji.

„No, a když ses tedy přes seznamku s nějakou potenciální patnerkou sešel, probíhalo to jak?“ začal se spolužáka vyptávat Jindřich.

„Vždycky to skončilo dřív, než něco začalo,“ konstatoval Ludvík pochmurně. „Dámy totiž hlavně zajímalo, jakej mám příjem, jakej byt, jaký auto, a tak. A navíc se ještě divily, že by třeba pizzu měly logicky zaplatit napůl, když jsme ji napůl měli.“

Jindřich si projel prsty plísňový plnovous, ale jako správný psychiatr  nekomentoval.

Číšník přinesl víno a kávu a vyčadil.

„Já nevím, kde je chyba – ve mně? Ale já přece nejsem žádnej skrblík, vždyť jsi mě znával,“  pokračoval Ludvík. „Navíc jsem po rozvodech bejvalkám vždycky všechno nechal a začínal zas od nuly.“

„No, tak to seš teda exot,“ upřímně obdivně řekl Jindřich. „Pořád  ještě děláš do financí?“

„Pořád. Teď pracuju pro exekutorskou komoru. Nemůžu si stěžovat.“

To věřím, pomyslel si Jindřich. Potáhl z e-cigarety a usrkl vína. A raději z hlavy hned zahnal připomínku výše svého platu. Platu lékaře v českém zdravotnictví. Rutinně se zeptal:

„A z jakých důvodů ses vlastně rozváděl, Ludvo?“

„Myslíš třeba naposled? S Alenou? Měli jsme fatálně rozdílný názory na zásadní věci v oblasti společnýho hospodaření. Vyvrcholilo to tím, že mi při hádce mrskla do očí, že mám anální charakter…“

Jindřich nehnul brvou. Psychiatr za žádných okolností nehýbá brvou. Otáčel v prstech skleničku s bílým vínem barvy moče.

„Našel jsem si ten výraz na netu. Tobě přece nemusím říkat, co to znamená. Podle toho vašeho Freuda se tím vyznačují osoby se sklonem k hromadění, lakotnosti a obsedantnímu perfekcionismu. Ale copak jsem nějakej Harpagon?“ Takřka úpěnlivě se zadíval na spolužáka. „Pamatuješ, jak jsem tě po maturitě s tou tvojí pozval ke stánku na kofolu?“

Jindřich si radši nepamatoval, ale přikývl.

Ludvík s poukazem na víno na stole s poněkud tlačenou velkorysostí dodal:  „Na tohle seš taky zvanej.“

Dopili a vyšli na ulici.

Na chodníku se Ludvík s heknutím majitele bolavých zad sehnul pro korunu, která se zastříbřila v mezírce kočičích hlav. Ofoukl ji z obou stran a vložil do přihrádky na drobné v peněžence, kterou vyndal z náprsní kapsy saka.

Jindřich zaregistroval, jak tam má naskládané bankovky, aby jejich okraje spolu perfektně lícovaly. A k nim teď přibyl pečlivě složený účet z kavárny.

Chvilku rentgenoval Ludvíka a přemýšlel, co bývalému spolužákovi poradit.

Rovnou mu totiž nalít čistého vína, to psychiatr z profesionálních důvodů neudělá ani spolužákovi; pacienta je spíš třeba navést k sebepoznání a následně k samostatnému hledání východiska z jeho prekérní situace.

Zato té jeho Aleně, nebo jak se třetí Ludvova manželka jmenovala, té by poradil snadno, kdyby o to stála.

Řekl by jí: „Seber se a uteč!“

Což ona také velice rozumně udělala.

 

 

 

Autor: Vít Olmer | úterý 7.7.2020 9:40 | karma článku: 23,85 | přečteno: 770x
  • Další články autora

Vít Olmer

Bitva o důchod (humoreska)

Nedávno jsem se dočetl, že nějaká paní měla z vyřizování svého důchodu hlavu jak pátrací balon. Chtěl bych ji utěšit...

8.3.2024 v 19:08 | Karma: 44,03 | Přečteno: 8111x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Europoslanec v řece /humoreska/

Seděl jsem v čekárně u dentisty, s hubou tuhnoucí po injekci. Navzájem se neznající pacienti si vstřícně povídali, což se dnes děje snad akorát v čekárnách. U doktora.

31.7.2023 v 11:26 | Karma: 27,67 | Přečteno: 923x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní odpoledne u Pytlounových /humoreska/

V ulici Čs. armády č. 32 bydlí manželé Pytlounovi. Ona teď žehlí zelené košile, on, plukovník v genštábu, si v křesle čte o pušce Z-35/Q ráže 56x45. Pohodu naruší zvonek u dveří.

17.1.2023 v 11:42 | Karma: 23,12 | Přečteno: 820x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pozdní sexstory /povídka/

Jednoho dne v koupelně na sobě nahý důchodce pan Samec zaregistroval jistý mužný úkaz, který ho samotného překvapil. Rychle se osušil, trochu navoněl, a jak ho pánbůh stvořil, tak vkročil hrdě do pokoje.

15.8.2021 v 9:32 | Karma: 29,77 | Přečteno: 1159x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Princ a chuďas /povídka/

Na lavičku na Petříně usedne padesátiletý muž, pan Princ. Úspěšný, oblek od Pietra Filipi, kravata od Bosse, ale skleslý jak smuteční vrba. Naproti němu bezdomovec s pet lahví vína, co vinnou révu nevidělo ani z rychlíku.

4.8.2021 v 10:43 | Karma: 30,50 | Přečteno: 896x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politikův marketingový tah s berlemi (povídka)

„Auvajs!“ vyjekla levá noha. „Co blbneš?“ reagovala pravá noha - domlouvaly se spolu telepaticky. „Zvrtla jsem se o bouli na chodníku!“ Majitel nohou, politik na procházce, se opřel o zeď s obličejem zkřiveným bolestí.

16.6.2021 v 14:11 | Karma: 17,69 | Přečteno: 373x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Nočník na hlavě sovětského hrdiny /povídka/

V čekárně ortopedie seděly zlomená ruka, natržený meniskus a artritida. Vidno ortézy a roušky. Solidarita v utrpení. Zlomená ruka býval pilotem, než ho krach Českých aerolinek zavál do fabriky. V boeingu by si ruku nezlomil.

22.4.2021 v 13:16 | Karma: 44,88 | Přečteno: 13074x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Aspoň rakovinka kdyby byla /povídka/

Jezevčík Hamlet kulometným štěkotem ohlašoval příjezd televizního štábu. Přiharcovali ve starém bílém tranzitu, původně určeným pro rozvoz stavebního materiálu. Mrzutý štáb se vysoukal u vrat hercova stavení.

30.3.2021 v 17:55 | Karma: 25,01 | Přečteno: 709x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Čtyři veteráni /povídka/

Čtyři pánové spolu už půlstoletí hrají rekreační tenis. Z jejich osmi nohou by se tak tři daly považovat za zdravotně způsobilé. Přesto se bijí jak lvi. Než jim to bohužel zhatila pandemie...

26.1.2021 v 11:09 | Karma: 26,08 | Přečteno: 748x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Klíště na přirození

Jednou u mě na na Hradčanském náměstí zazvonili dva mladí esenbáci. Vedle ve Šternberském paláci někdo ukradl barokní obraz a jestli jsem prý neviděl v okolí osobu se svinutým plátnem. V podpaží.

12.7.2020 v 9:56 | Karma: 36,80 | Přečteno: 2091x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Smrt na balkoně /povídka/

Ráno se z balkonu ozval výkřik. Mladý muž u počítače se tam rozběhl. Mezi květináči stála jeho mladá žena a vyděšeně zírala na dlouhé hnědé zvířátko s bílou náprsenkou. Nehýbalo se.

4.7.2020 v 8:52 | Karma: 22,79 | Přečteno: 809x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politici a holubi /nejen v nose/

Onehdy jsem viděl záběr skrytou kamerou, jak se známý politik a děvkař Silvio Berlusconi z nudy šťourá v nose. Z holuba užmoulal kuličku, kterou pak spolknul. Taková čuňata nemáme v politice ani my...

26.6.2020 v 13:34 | Karma: 26,21 | Přečteno: 774x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Na Ministerstvu kultury se krade? Nic nového pod sluncem

Před patnácti lety jsem sedával na předzahrádce kavárny proti Nosticovu paláci, kde sídlí darmožroutská instituce, zdánlivě pohroužená do klidu, jako přezimující termitiště.

19.6.2020 v 15:04 | Karma: 34,10 | Přečteno: 1268x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Zvířátka a miliardáři

Starý pán má jezevčíka Ferdu. Prý i pejskové se mohou nakazit kurvavirem. Tak chodili do parku s rouškou oba. Ferda mu oddaností zaháněl deprese. Večer si k pánovi vlezl do postele, pán si četl a Ferda chroupal oblíbenou mrkev.

28.5.2020 v 14:36 | Karma: 25,74 | Přečteno: 1015x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Pro blázny není kam plivnout

Ukázkové jarní slunečné ráno, na balkonu jsem se posadil na rotoped. Těšil jsem se, jak při důstojném šlapání, úměrném věku, si budu přemítat o životě, bilancovat. Na zábradlí seděla straka a s ironií mě pozorovala.

23.5.2020 v 12:21 | Karma: 29,38 | Přečteno: 1332x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Politici v kleci

Koukám na YouTube, v kleci se tam rvou dva potetování Bivojové, dávají si bomby do hlav, kopají se, válejí po zemi, nasazují si drtivé páky, škrtí se. Tisíce diváků šílí a čeká na krev. „Utáhni mu kravatu!“ „Ukonči ho!"

16.5.2019 v 20:26 | Karma: 26,77 | Přečteno: 904x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Viržinka v kapli

Malostranský park zběsile kvete, hmyz ovšem, jak varují entomologové, díky životnímu prostředí skoro nebzučí. Bzučí akorát Japonci s fotoaparáty s objektivy velikosti sloních pyjů.

26.4.2019 v 15:58 | Karma: 30,87 | Přečteno: 995x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Blbej jak komouš v plavkách

Tohle jsem si vypůjčil z knížky česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, o němž točím GEN pro ČT. V osmdesátých musel emigrovat. Moc vyčníval z řady a zlobil. To se ostatně nerado vidí dodnes.

15.5.2018 v 11:19 | Karma: 42,39 | Přečteno: 6359x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

První máj je svátek práce, každý se dnes raduje, pojďte všichni do ulice…

...soudruh prezident nás pozdravuje. Tohle jsme psali v padesátých letech jako žáčci do sešitů. Pak ale soudruh prezident umřel, my stáli tryznu na školním dvoře a já dostal záchvat nezvladatelného smíchu.

30.4.2018 v 9:18 | Karma: 26,66 | Přečteno: 923x | Diskuse| Osobní

Vít Olmer

Frigo si chtěl dopřát radost

Na Malé Straně se prodírám džunglí turistů. Jsou jako tyranosauři, odstrkují občana do vozovky. Zřejmě i ti slušní ve stádu zpitomí a, jak známo z historie, mohou se státi nebezpečnými. Nejen na chodníku.

25.4.2018 v 19:51 | Karma: 22,92 | Přečteno: 1010x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 85
  • Celková karma 44,03
  • Průměrná čtenost 3823x
Jsem vyznavačem kréda Miloše Kopeckého, že "Humor je nejdůstojnější projev smutku".

Seznam rubrik