Nedávno jsem se dočetl, že nějaká paní měla z vyřizování svého důchodu hlavu jak pátrací balon. Chtěl bych ji utěšit…
Totéž jsem zažil před mnoha lety, kdy v rámci urychlení vyřízení jsem se pokusil uplatit úřednice sociálního zabezpečení (tenkrát se to ještě nepraktikovalo elektronicky) půl kilem kávy a bonboniérou Modré z nebe.
Nepomohlo to. Úřední češtinou mi bylo písemně sděleno, že starobní důchod jest závažnou etapou lidského života, a ke stanovení výše tohoto je třeba přistupovat s maximální zodpovědností Úřadu, přičemž neomluvitelnou chybou by bylo něco uspěchat.
„Je vás starejch nějak moc,“ vyčítavě mi pravila do telefonu příslušná referentka, „a nás je na to tady akorát dva tisíce chudáků ženskejch!“
Pravda, že náš válečný ročník je trochu přemnožený, ovšem na omluvu je třeba vysvětlit, že tenkrát neexistovala televize, na oknech pořád zatemnění, tak co měli rodiče po večerech dělat? Můj přítel, nebožtík Béda Berka z Olympiku mi vyprávěl, že byl počat v krytu, když v blízkosti tohoto vybuchla bomba a jeho tatínek na mamince se lekl…
„A vy umělci,“ pokračovala ta dobrá žena, „co jste si půl života lebedili na volný noze, přiděláváte našim přetaženým děvčatům akorát práci.“
Že jsme ovšem do státní pokladny také něco přinesli, jaksi zapomněla zmínit. Navrhl jsme jí, co nás seniory takhle vyhnat na palmy, jak to praktikují u jednoho kmene v Africe. Tam těmito třesou a kdo ze starodomorodců se už neudrží, má smůlu, spadne na mazaně připravené ostré oštěpy a neotravuje více mládež svým stařeckým darmožroutstvím.
Referentka se srdečně zachichotala a vcelku logicky namítla, že u nás nejsou palmy..
Po uplynutí téměř roku jsem se poměrně ostře (nejsa zazobaným restituentem, tunelářem, ani dotačním podvodníkem) začal domáhat svého důchodu.
Obdržel jsem pozoruhodný dopis, ve kterém mě srdečnou, úřední češtinou uklidňují, že na mé žádosti o starobní důchod se pracuje, avšak řízení nebylo dosud ukončeno. Jako malou náplast mi posílají jednorázovou zálohu (mimochodem směšnou), jež bude zúčtována při konečném zúčtování, ovšem – a teď bacha – splním-li vůbec podmínky pro důchodovou dávku a její výplatu.
V opačném případě bude požadováno vrácení vyplacené částky podle paragrafu 452 obč. zákoníku. Pod tímto přizračným odkazem na Kafku či Orwella podepsána referentka za oddělení O/323/b.
Poděkoval jsem České správě sociálního zabezpečení, Ministerstvu práce a sociálních věcí, premiérovi i panu prezidentovi, s tím, že se vynasnažím urychleně odejít z tohoto světa, abych už neobtěžoval svými nároky na starobní důchod, když jsou tak hodní a nevysadí mě na palmu (nebo jedli), netřesou těmito, až bych nechutně skončil na hrotech oštěpů, jako se to krutě, avšak moudře praktikuje kdesi v černé Africe…
