Vím víc, než si myslíte

V posledním týdnu se, na pozadí vyjednávání o penzijní reformě, stala naprosto bezprecedentní událost, která by v jiných zemích obrátila politiku naruby. Ovšem ne tak v české demokracii. Kalouskova „celkem průhledná mystifikace“, jak svůj úskok sám označil, s sebou nese velmi typické, ale o to více alarmující rysy české chabé politické kultury.

Na celé události mi připadá nejděsivější samozřejmost, se kterou Miroslav Kalousek jedná. Vždyť je přece normální vymýšlet si události, které se nestaly a tahat z ryze soukromých subjektů informace lstí. Měl-li pan Kalousek podezření ze spiknutí, měl přeci reagovat klasickými prostředky, nebo neměl reagovat vůbec. Cítí-li hrozbu ze strany médií, nesmí jednat tak, aby porušil jejich svrchovanost a suverenitu. Měl vystoupit před veřejnost s pádnými argumenty a ne se pokoušet „mystifikovat“, jak svůj krok sám označuje a ležérně se přitom usmívá do obrazovek kamer.

Jak říká jedno ze základních pravidel římského práva „Co není zakázáno, je povoleno“. Ale přesně naopak to funguje u veřejných institucí, podle nichž by měl Kalousek, jako nejvyšší představitel ministerstva financí, jednat - tedy „Co není povoleno, je zakázáno“. Miroslav Kalousek je jako ministr financí zodpovědný za správný chod ministerstva a za naplnění programového prohlášení vlády, ke kterému se vláda zavázala poslanecké sněmovně. Mezi jeho povinnosti určitě nepatří ani špehování „lobbistických schůzek“ ani vymýšlení triků na tahání informací z médií. Je potřeba si uvědomit zásadní rozdíl: Média jsou tu od toho aby přinášela objektivní i subjektivní zpravodajství. Stát je tu od toho, aby tyto informace médiím poskytl a hospodárně řídil společnost. Nic víc, nic míň.

Již od středy napjatě čekám na vyjádření předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Teď se ukáže zda myslel vážně svou kritiku mediální politiky maďarského premiéra Viktora Orbána. Nebo nechá mocné lidi ve vlastní straně takto zasahovat do práce medií? Jak je možné, že se k takovému problému předseda strany nevyjádří? Nebo to s tím předsedováním není tak horké?

Ministr Kalousek se taktéž v pořadu Hyde Park sám usvědčil z notně zkresleného vidění reality. Když vysvětloval rozdíl mezi setkáním šéfredaktorů v roce 2009 v rámci boje proti tzv. „Náhubkovému zákonu“ a setkáním minulý týden, řekl: „Když se sešli šéfredaktoři, aby vyjádřili svůj názor na tzv. „Náhubkový zákon“, tak bránili, a měli mé sympatie, svobodu slova a svobodu tisku.“ Jak se v rámci těchto slov vyjímá skutečnost, že Kalousek sám pro tento zákon, jako jediný z tehdejších poslanců KDU-ČSL, hlasoval a tedy záměrně pošlapával svobodu slova?

Velkým otazníkem v tomto případu je Kalouskův motiv. Kdyby mi někdo hodinu před událostí řekl, že vrcholový politik bude volat do redakce médií a vyhrožovat jim, nevěřil bych mu. V mých očích se takovéhle chování rovnalo politické sebevraždě. Jenže jestli Kalousek něco ovládá dokonale, tak jsou to politické machinace. A bojím se toho, že tento krok nebyl ničím jiným než demonstrací síly médiím. Páchám sebevraždy a neumírám. Vím víc, než si myslíte.