Jaké jsou vyhlídky českého hospodářství na příští rok?

Vkládám příspěvek do aktuální Macháčkovy výměny ode mne a Honzy Jedličky z EU Office České spořitelny.  

V příštím roce by měla dynamika českého hospodářství, po osmi kvartálech sešupu (se vzácnou výjimkou jednoho čtvrtletí), konečně zavítat do černých čísel. Ale pokud nevyřešíme dlouhodobé strukturální problémy, téma šnečího tempa tuzemského HDP se bude vracet jako bumerang. McKinsey má se svými radami našemu regionu pravdu.

Low-costová hra pomalu končí a bez investic, nárůstu produktivity a orientace na výrobu s vyšší přidanou hodnotou budeme odsouzeni do rolí věčně chudých příbuzných. K podobnému závěru jsme dospěli i my v tzv. Erste inovačním barometru, ze kterého jednoznačně vyplývá, že „inovační“ konkurenceschopnost je v Evropě 21. století důležitější než konkurenceschopnost nákladová. Zahrnuli jsme devět klíčových ukazatelů inovativnosti a srovnali všech 28 zemí EU. Výsledky mluví jednoznačně – země CEE v inovativnosti za „západními“ sousedy zaostávají.

Nechme mluvit statistiky – zatímco Finové na výzkum a vývoj vynakládají téměř 4 % svého HDP, u nás jsou to pouze necelá 2 %. Často slýcháme o „zlatých českých ručičkách“, nicméně počet přihlášených patentů na osobu je u nás více než 10x nižší než ve Skandinávii či v Německu. Ani naše domácnosti se do inovací příliš nehrnou – pokrytí rychlým internetem je u nás spíše nízké, stejně jako mizerné využití E-governmentu. Český stát na vzdělávání dává pouhá 4 % HDP – hůře jsou na tom pouze dva státy EU. Nedá se ale říct, že bychom byli pouhou montovnou – podíl high-tech exportů na celkových (již tak vysokých) vývozech je poměrně solidní. Zlepšujeme se i v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Inovativní kapacita je klíčem i k solidní životní úrovni – čím inovativnější stát je, tím více si tamější firmy mohou dovolit platit svým zaměstnancům. Ilustrujme na grafu - ty země, které si mohou dovolit nejvyšší náklady práce, se umísťují na čelních příčkách v našem inovačním barometru. V grafu je také vidět, že označení CEE countries stále má své opodstatnění a nevypadá to, že by ho ztrácelo – tyto státy jsou levnější a méně inovativní než ostatní. Dnes už si nemůžeme dovolit jít cestou nízkých cen, v době globalizace a přesunu výroby za nižšími náklady do Asie musíme konkurovat něčím jiným – vyšší přidanou hodnotou, rozvojem technologií, znalostní ekonomikou, kvalitní pracovní silou.

Poslední poznámka míří k jihoevropským zemím – pozice Itálie, Španělska a Řecka ukazuje vysoké mzdy ve spojení s nízkou inovativností. Jak to dopadá, o tom čteme v denním tisku.

Spoluautorem textu je Jan Jedlička