Ve stínu nové vlny finanční krize a s ní související vlnou stávek, demonstrací a rabování po
celé Evropě hýbou Českou republikou především tři kauzy: kůrovec na Šumavě, Ladislav
Bátora na ministerstvu školství případně pochod homosexuálů. Chce se mi křičet: „Žijeme ve
šťastné zemi!“ Velké problémy nás obcházejí, proto řešíme detaily. Jen se bojím, že to prostě
není pravda. Finanční krize na nás nepochybně dřív anebo později dolehne a naše chování je
čistě a pouze strkání hlavy do písku.
Ve stínu nové vlny finanční krize a s ní související vlnou stávek, demonstrací a rabování po celé Evropě hýbou Českou republikou především tři kauzy: kůrovec na Šumavě, Ladislav Bátora na ministerstvu školství případně pochod homosexuálů. Chce se mi křičet: „Žijeme ve šťastné zemi!“ Velké problémy nás obcházejí, proto řešíme detaily. Jen se bojím, že to prostě není pravda. Finanční krize na nás nepochybně dřív anebo později dolehne a naše chování je čistě a pouze strkání hlavy do písku.
Vybíráme si „zástupná témata“, jak s oblibou tvrdí zástupci Věcí Veřejných, abychom nemuseli řešit věci skutečně důležité. Mohu jen zopakovat moudro velkého Járy da Cimrmana: Pštros je dle mistrovy trefné analýzy „Tvor, který tváří v tvář nebezpečí schová hlavu do písku v bláhové naději, že není viděn a přesto ještě nevyhynul“. Cimrman z toho dedukuje pochybnosti o platnosti Darwinovy teorie, já v tom vidím dosti nepříjemnou předpověď. V posledních týdnech je velmi dobře vidět to, čemu se již léta říká „česká malost“. Historicky od nástupu Habsburků byli Češi vždy utiskováni „zlým světem okolo – císařská koruna, Sovětský svaz, Spojené státy a dnes to dle mnohých „milovníků tradice“ je Evropská unie. Pravdou je, že po staletích, kdy k těmto postojům snad i byl důvod, žijeme v době, kdy nás nikdo násilně ovládat nechce, ba naopak – velmi úspěšně se začleňujeme do Evropy a Evropa nás přijímá.
Letošní „okurková sezóna“ nás zastihuje v době, kdy se svět zmítá v obrovských problémech, největších minimálně od pádu Lehman Brothers v roce 2008. Nyní se rozhoduje o tom, co nás čeká a nemine. Češi se rozhodování odmítají účastnit. V situaci, kdy se hledá způsob, jak pokračovat nejen v eurozóně, ale i v celé Evropské unii, česká vláda „hrdinně“ odmítne pomoci krachujícímu Řecku a ještě „hrdinněji“ odmítne vyjednávat o budoucí podobě Evropské fiskální politiky, čímž si de facto odřízne cestu od možnosti jakkoliv ovlivnit výsledek. V těchto případech je evidentní, proč politici jednají tak, jak jednají. Pod tlakem původního „solitéra“ Václava Klause se podařilo v Čechách zřídit pocit odporu k Evropské unii jako celku. I já tento odpor svým způsobem sdílím – způsob, jakým tato instituce funguje, je leckdy neuvěřitelně hloupý a hlavně netransparentní. Evropská unie ale nyní prochází velkou transformací a nechat transformaci na jiných, protože se mi nelíbí, jak tato instituce funguje dnes, je opravdu hloupé. Opět strkáme hlavu do písku.
Zajímavé je sledovat Václava Klause, který je v těchto dnech skutečně na vrcholu moci a „okurková sezóna“ se odehrává čistě pod jeho taktovkou. Je absurdní sledovat, jak Klausovi a Hájkovi, známým to odpůrcům „médiokracie“ zobou média z ruky. Oba tito pánové mají ohromný talent spustit zbytečnou diskuzi. Umějí v pravou chvíli bodnout do tématu, v němž společnost byla, je a bude rozdělená a nechat všechny hospody, studentské diskuze či lidi v tramvaji vášnivě diskutovat o tom, kde je pravda. Problémem je, že účelem těchto diskuzí není přesvědčit partnera o svém názoru. Nedovedu si představit, že by obhájce Ladislava Bátory po vyčerpávající diskuzi dokázal říci: „Ano, máš pravdu, měl by odstoupit.“ Stejně tak si nedokážu představit opak. V tomto jsou diskuze rozpoutané Václavem Klausem skutečně typické – ať již jde o Lisabonskou smlouvu, globální oteplování či aktuálně o Bátoru a pochod homosexuálů. Proč tedy diskutovat a záměrně otevírat právě tato témata?
Je otázkou zda se dokážeme od naší tradice odpoutat a začít se alespoň okrajově zabývat světem okolo. Pochopíme někdy, že svět nekončí u rybníka za vesnicí? A že ti strašáci za rybníkem, ač to možná leckomu vadí, naprosto fatálně ovlivňují náš život a že tedy má velký smysl se jimi zabývat? Je nejvyšší čas začít.
