Nejasnost první - Je tohle rovný přístup k podnikání?? Začněme tím, kdo může poskytovat službu péče v dětské skupině. Podle § 3 to může být fyzická nebo právnická osoba, která je zároveň zaměstnavatelem alespoň jednoho rodiče, který má své dítě umístěné v této skupině. Zároveň poskytovatel musí splňovat technické, hygienické a kvalifikační předpoklady podle §§ 4 a 5. § 3 se netýká skupin založených orgány státní správy, neziskovkami, církvemi a některými dalšími subjekty, které fungují v určitém vztahu se státní správou.
Pokud poskytovatel splňuje podmínky, bude zaregistrován v rejstříku poskytovatelů péče v dětské skupině na MPSV ČR.
Od okamžiku registrace pak může poskytovat zmíněnou péči. Stát mu může pozastavit činnost, pokud poskytovatel poruší podmínky §§ 4 a 5.
Pokud poruší podmínku § 3, například tím, že dítě jeho zaměstnance skupinu opustí, nebo zaměstnanec přestane být zaměstnancem, stát na něj nemá páku, a tudíž přestože poskytovatel nebude splňovat podmínky pro registraci, bude moci službu dále poskytovat. Podle zákona je totiž možné péči poskytovat i pro jiné zaměstnavatele.
To je zjevná diskriminace subjektů, které zrovna nemají nějaké vhodné dítě vhodného zaměstnance, aby mohl skupinu zaregistrovat.
Pravda je, že čecháček si vždycky poradí, najme na pár dní fiktivního zaměstnance na částečný úvazek, splní podmínky registrace, pak se zaměstnance zbaví a jede se dál močálem černým kolem bílých skal...
Ale copak je tohle účelem zákona? Aby se zase vymýšlely nějaké kličky, jak ho obejít???
Anebo je to jinak a pokud poskytovatel přestane plnit § 3, tak zanikne?
No ale co potom s dětmi jiných zaměstnanců? To jako ráno přivedou rodiče svoje dítě do skupiny a oni mu řeknou: "Sorry, ale my končíme"?
Dámy senátorky, páni senátoři, zkuste to ještě po svých kolezích ze Sněmovny trošku dopilovat. Ať je jasno.
Díky a hezký den!
