Co se děje na poli - revoluce, inovace, návrat k přírodě

Během hektického podzimu, kterým letos docela v tempu proplouvám, jsem se zúčastnil dvou významných akcí - konference o precizním zemědělství na ČZÚ v Praze na Suchdole, a předminulý týden veletrhu Agritechnika v Hannoveru. 

Cestou zpět jsme se zastavili i na dvou farmách, obou už na území "nových" spolkových zemí - v Nordhausenu a v Lipsku - Engelsdorfu.

K oběma akcím jsem přistupoval poněkud s nedůvěrou. Konferenci na Suchdole pořádal Zemědělský svaz v čele s prezidentem (ano, tak se nechává titulovat) Martinem Pýchou, známým svým negativním postojem k standardnímu zpracování půdy a oblibou zemědělské chemie. A veletrh v Německu? Abych řekl pravdu, vůbec jsem si neuměl představit, co mě čeká. Ekologie postavená na hlavu (místo hnoje chemie, místo krav sója...)? Elektrifikace za každou cenu?

Naštěstí nic takového se nekonalo. Nechci nudit, takže vypíchnu to podstatné.

Precizní zemědělství s rozmachem navigačních systémů a výkonných řídících jednotek v dobře vybavených strojích nabývá na významu téměř raketovým tempem. Na to se nabalují další disciplíny související se zemědělstvím - agrotechnika, šlechtitelství, agrobotanika. Začínají vznikat velmi přirozené (= přírodě velmi blízké) metody hospodaření, a to jak na úrovni firemní, tak na úrovni pěstování konkrétních plodin.

Příklady:
Dávno se ví, že strukturu půdy lze zlepšit pomocí kořenových systémů rostlin. Řešilo se to podsevem jetelovin pod jarní ječmen. Po sklizení ječmene se jeteloviny nechali další rok na poli a sklízely se pro krmné účely. Dnes jsou stavy skotu na mnohem nižší úrovni a jeteloviny na poli přestávají být produktivní. Přijatelným řešením se pak stává podsévání plodin na zelené hnojení, kdy jeden stroj při jednom přejezdu provede 4 operace - (1) setí hlavní plodiny (obvykle obiloviny), (2) přihnojení startovací dávkou hnojiva do lůžka, (3) "zasetí" další dávky hnojiva do větší hloubky pro motivaci růstu kořenového systému, a (4) výsev podsevu. Po sklizni hlavní plodiny dojde ke zpracování půdy kombinátorem (rozbije zelené hnojení, smísí s povrchovou vrstvou půdy) a secím strojem pro bezorebné setí do úzkých řádků se zaseje ozimá obilovina. Kořenový systém původní, ale hlavně podsévané plodiny udrží případnou dávku umělých hnojiv a zároveň sníží jejich spotřebu.  Po sklizni ozimu se animálně hnojí a velkým pluhem zaorá. Následuje okopanina (brambory, kukuřice, řepa).
Nebo proklínaná řepka:
Ne, že bych jí fandil, ale naprosto geniální mi přijde vysévání řepky společně s řeřichou. Největší škůdci řepky - dřepčíci - tak napadají řeřichu, která jim chutná daleko více. Potom stačí ani ne polovina chemie k tomu, aby porosty byly škůdců zbaveny. Nemluvě o tom, že řeřicha může být vysévána na souvratích menších honů nebo do plodin, kterým dřepčíci nevadí. Totéž platí i o škůdcích na jiných plodinách. 
Mimochodem - není to krásný příklad toho, že zmenšování honů je správná cesta?

Když jsme u té chemie, zastavme se u postřikovačů a rozmetadel průmyslových hnojiv.
Zemědělská chemie je obecně jednak velmi drahá, jednak považovaná zemědělci za druhého spasitele. Na druhou stranu neprospívá ani nám, ani životnímu prostředí. Krokem, nebo spíš úprkem, ke kompromisu, je bouřlivý vývoj v této oblasti: Traktory i samojízdné stroje jsou vybavené analyzátory porostu s takovým rozlišením, že jsou schopné rozeznat konkrétní rostlinu, která vyžaduje nějaký zásah - ošetření, přihnojení. Postřikovače nebo fluidní aplikátory práškových hnojiv jsou na základě těchto informací schopné ošetřit či zásobit živinami přímo konkrétní rostlinu, případně nastříkat jed přímo do hraboší nory. 
Meteorologické stanice, které jsou na nich instalovány, vyhodnocují vlhkost vzduch, rychlost a směr větru či aktuální teplotu a podle toho dokážou rozmetadlo či postřikovač neustále korigovat tak, aby aplikační obrazec byl stále optimální. V tom jim pomáhají přesné radary či speciálně konstruovaná rozmetací ústrojí.

Hitem dneška jsou autonomní stroje. Evropa v tomto ohledu dosud pokulhává za Amerikou. Je to dáno tím, že v USA mají obrovské souvislé plochy, obdělávané velmi extenzivně, s relativně nízkými výnosy. Na těchto plochách je navíc málo překážek, takže relativně autonomní stroje zde mohou pracovat poměrně dobře. Otáčení na souvratích je málo, stejně tak možných střetů s překážkou. Není tedy divu, že vystavené autonomní stroje pocházely od amerických výrobců. Zatím se ale zdá, že roboty jako tento to nebudou. Spíše půjde o velké stroje - ať již traktory nebo samochodné speciály. Uvidíme.

Suma sumárum - akce to byly rozsáhlé i významné. Určitě se k nim ještě vrátím. 

Původně jsem na konec plánoval umístění videa - nahrávky vázacího ústrojí, kterak váže smyčku. Je to věc, kterou - ač vystudovaní mechanizátor - obtížně chápu. Jak může stroj uvázat smyčku? Věřte mi, že může. Mám to nahraný! Jenomže se zároveň potvrdilo známé Murphyho pravidlo "Zapamatuješ-li si jednu věc, okamžitě zapomeneš jinou", a to ve variantě "Jakmile vyřešíš jednu záhadu, okamžitě se objeví jiná". Přesněji - v přidání videa na Youtube mi brání "neznámá chyba". Malý černý obdélníček s tímto zlověstným bílým textem je bohužel jediným výsledkem mého snažení. Naštěstí jsou tam i jiná díla na toto téma. Třeba tady: 

Ještě pár zajímavých fotek:

Auf Wierdesehen příště:-)