Mám svý mouchy

To si tak člověk (rozuměj já) v noci lehne do postele, rozsvítí lampičku a uvelebí se u knížky, načež do ložnice vletí moucha. Taková ta hnusná velká. Já vím, všechno má svý mouchy, i náš domov. Proč mě ale sakra ruší v tuto nekřesťanskou hodinu?

Dělám, že si jí nevšímám, ale číst mi nejde, protože ta nestvůra dává pořád najevo, že se jí mám věnovat. Mouchy je potřeba vychytat a nejinak to bude s touto hmyzí zástupkyní. Jenomže já to neudělám. Nejsem člověk, který by neublížil mouše, já se jich jenom děsně štítím. Byly doby, kdy jsem se tuto havěť snažila z velké dálky plácnout novinami, předtím raději posilněná alkoholem. Teď už jsem naštěstí namísto denního tisku vybavená manželem, který tuhle špinavou práci rád dělá za mě. Vzbudím svou polovičku něžnými slovy „musíš zabít mouchu, dělej“. Zná české přísloví „nechoď s dělem na mouchu“, a tak jde hledat plácačku. Sotva přijde s vražedným nástrojem, ta mrcha otravná najednou dělá mrtvého brouka. Můj drahý spokojeně usne. Potvora vycítila, že jsem na ni zase sama. Bzikne mi u ucha, já se leknu, zařvu, moje polovička je ihned vzhůru, popadne plácačku a jde na lov, protože žádné mouchy snězte si mě se tu prostě pěstovat nebude. Z bezpečí postele sleduju dění a radím, jak se jí co nejlépe zbavit. Manžel mě naštěstí neposlouchá a zabije jednu mouchu dvěma ranami. Naštěstí to nemusí dělat obráceně, jak nám radí jiné rčení. Nemuselo by se mu to povést. Nepřítel muší váhy je konečně zlikvidován. Muž vezme mouchu, vyhodí a lehne si. Než usne, mě tou samou rukou, kterou se dotýkal mouchy, POHLADÍ!!!! Achjo. Namísto, abych se radovala, že je moucha v čudu, štítím se jí ještě víc než předtím. Nezbývá mi nic jiného, než přijít s nabídkou smíru: Milý hmyze. Vidíš, jak to vypadá, když spolu válčíme. Nakonec nevyhraje ani jedna strana. Co kdybys mě nechal na pokoji? Žij a nech mě žít, chovej se ke mně tak, jak chceš, abych se chovala já k tobě, nekousej a ani já tě nekousnu. No nebude nám pak spolu na světě krásně? Nevím, jestli tohle na mouchy zabere. Nejsem si ani jistá, jestli by to fungovalo i na jinou dotěrnou havěť, třeba člověčí. Bylo by to ale prima, kdybychom se všichni mohli takhle normálně domluvit. Nojo. Bude to asi třeba vyzkoušet.