Jak se (ne)zbláznit z velkých snů

"Snila koza o veselce, učila se mečet tence, jenže byla bez věna, a co více - dřevěná (P. Šrut)" Měli bychom mít velké sny anebo radši ne?

Onehdá při mé návštěvě v léčebně jsem se ptala na jednu typickou osůbku z pavilonu B, že jsem ji dlouho neviděla a cože jako s ní je, a dostalo se mi odpovědi, že ji převezli do Brodu. A kdosi ještě lakonicky poznamenal: "Nojo, chtěla se vdávat, a tak je v Brodě". Ostatní jen hm,hm a zase ve společnosti ticho... Pamatuju si ji, tu málemnevěstu. Jak plánovala svatbu do všech podrobností. Co bude mít na sobě, co se bude jíst, kdo půjde za družičku, že pojede kočárem taženým kladrubskými valachy a že jí bude zpívat Goťák. Tehdy jsem jí to sežrala i s navijákem, teda až na toho Gotta...Až posléze jsem se dozvěděla, že to bylo všechno vybájený a že se její plánování vůbec nezakládá na nějakým reálným podkladu. Tahle epizodka mi stejně ale nejde z hlavy. Pořád myslím na to, jestli se teda vlastně vyplatí snít. Jestli z růžovýho obláčku - tedy vidiny veselky - nenastane strmý pád, a taky mě neodvezou do nějakýho Brodu. Jestli si má člověk sny vůbec připustit k tělu. Já se například vidím jako sólová zpěvačka, autorka bestselleru, půlmaratonská běžkyně a kreativní organizátorka nejrůznějších akcí. Jenomže - v reálu se moje zpívání smrsklo na pár táboráků v blázinci, píšu maximálně blog, uběhnu s bídou devět kiláků a lidí se bojím - dopad mých snů na realitu je spíš mínusový než nulový. Takže si nakonec jakejkoliv sen zakazuju, páč je pouhou chimérou, která mě vede do ještě větší deprese, než v jaký momentálně vězím. Jasně, že jsem v životě už slyšela, jak je důležitý snít, jak se díky snům posunem dál atakdále. Určitě jo, kdyby se z nás stali pouzí realisté, kteří si nic nepředstavujou, bude to tady hodně smutný. Nojo, ale jak snít, aby mě ty sny opravdu těšily, neubližovaly, a ještě k tomu dostaly dál? Nevím. Každej má na to asi svůj názor a recept. Já se čistě alibisticky přiklonila k tomu, že se velkejma představama "co-by-bylo-kdyby" radši nebudu zabejvat. (I když je to asi blbě, kde by bylo lidstvo, kdyby nesnilo o lítání, blablabla atp.). Zatím mi bude stačit těšit se na něco. A tak se těším - na Vánoce, na jaro, na cestování po Evropě, který mě čeká, a hlavně na to, až mi jednou něco cvakne v hlavě a já budu zdravá. No, a teď mám zase dilema - je ten poslední důvod ještě těšením nebo už snem? Achjo.