Chci být kráva!

Tytam jsou doby, kdy jsem před zrcadlem plakala, že ze mě nikdy nebude modelka, protože mám velkou hlavu. Netoužím už zpívat jako Lady Gaga, ve vaně se to dá taky. Nebudu ředitelkou zeměkoule ani kosmonautem. Mám jen jediné přání - chci být kráva.

Krávy se dneska prostě mají jako prasata v žitě. Kdesi v Bosně si prý žijou líp než tamní Bosňané. Uléhají na pohodlných matracích, užívají si příjemné koupele s masáží, kdykoliv se jim zachce. Sice je po zádíčkách neškrábou místní kraví ošetřovatelky, ale kartáče, co vypadají jako z myčky aut, ale vem to nešť. Příjemné je to víc než dost. A málem bych zapomněla – v rámci služeb mají i pedikúru! Samozřejmě, nejsou v lázních, očekává se od nich jistý výkon, nicméně aby pro ně dojení nebylo příliš stresující, do oušek se jim line příjemná hudba, nejlépe vážná. Čestné pionýrské, že to není další Troškova bláznivá komedie z Bosny a nikoli z Hoštic. Kdo nevěří, ať tam běží. Být krávou, chtěla bych do Bosny. Anebo třeba do Belgie. Na farmu podobného ražení jsem nenarazila, ale zlí bruselští jazykové tvrdí, že právě krávy byly příčinou toho, že zhruba tři čtvrtiny letů změnily svou trasu a od února létají přes Brusel. V letních měsících sice nebude při otevřeném okně slyšet jediného slůvka a bez špuntů v uších se člověk neobejde, ale krávy si znovu budou spokojeně bučet na tichých vlámských pastvinách. Nejsem moc velká cestovatelka, doma je doma. Nevadí. I u nás existuje přinejmenším jedna farma s pětihvězdičkovým kravínem. Sprchy jsou samozřejmostí, v letních měsících se musí nadojit mléko a ne kakao, to dá rozum. Moravské krávy jsou ale patriotky, namísto klasiky raději poslouchají rádio Blaník anebo Černá hora. Milý Blaníčku, zahraj mi písničku pro kravičku… A ať je to pořádný doják, chci mlíko! Krávy to prostě vychytaly. Zatímco my se lopotíme a do drahých lázní mnohdy ani prstíček nevstrčíme, krávy mají napřed zábavu a pak teprve práci. Kdybych se mohla cachtat ve vaně, někdo by mě namasíroval, podrbal za oušky, pustil „Malovaný džbánku“ anebo Beethovenovu devátou, udělal by mi nehtíčky s nejlépe francouzskou manikúrou, já bych dojila, až bych brečela. Kráva nejsem. Nevím, jestli bohužel nebo bohudík. Anebo třeba jsem a zatím jsem na to nepřišla. Jestli si to ale někdo o mně myslí, zřejmě z něho mluví čirá závist a chtěl by být krávou taky… PS. S velikou láskou věnováno mému bratrovi, bez kterého by tento blog zřejmě nevznikl.