Za časů slintavky a kulhavky

Před 10 lety žila Evropa epidemií slinatvky a kulhavky. Eurozemědělci masakrovali stáda dobytka a k nebi stoupal dým z hořících hromad neviňátek. A naši románoví hrdinové ujíždějí vlakem vstříc Bruselu a vlak přijíždí na hranici ...

Zelený čtvrtek 2OO1, začátkem dubna, já s Egmontem

Masopustní mytí nohou

„Člověk neustále zakopává a padá, pravil Wittgenstein,“

Egmont citoval s uspokojením nový poznatek o posledním filozofovi.

„Dám si to na firemní razítko. To je velká pravda.“

Přišel celník v gumovkách a vyhnal cestující z vagónu.

Na peróně to výjimečně nesmrdělo nádražní zatuchlinou, ale chlórem.

„Všichni ven! Jeden po druhym projdete dezinfekční rohoží a odevzdáte všechny potraviny!“

„Proč? Co to má znamenat?“

„Děláte si z nás prdel?“

„Kde máte tu vaničku?“

Happening cestující rozdělil na poslušně neodporující a jalově protestující.

„A sprchu nemáte? Proč jenom nohy? Není to málo? Co? Proč se nevosprchuju  celej?“

„Přesně tak se ptal i Svatý Petr.“

„Jeden po druhým! Pořádně!“

„To po mě nemůžete chtít! Sváču nedám!“

„To jsou velikonoce!“

„S řízkem vás přes hranice nepustím! Za rohoží hoďte všechno žrádlo na hromadu!“

„Tak moment! Řízek ne!“

„Tak si ho musíš sežrat hned!“

„Nebudeme na vás čekat!“

„Já vám pomůžu...“

Vrátili jsme se do kupé. Náš soused rozčileně hltal ukryté zásoby.

„Jako v Římě.“

„Co v Římě? Jaký v Římě? Co je to za hovadinu?“

„Římu je, zdá se, každá cesta dobrá, jak nově, neotřele upozornit na utrpení Ježíše Krista.“

„Všechny cesty vedou do Říma! Sytý hladovému nevěří. Vám se to žvaní,když vám nic nevzali.“

„Petr se taky divil, když mu Kristus začal mejt nohy.“

„Hele!“

„Papež to dělá každé velikonoce. Myje v Římě nohy bezdomovcům.“

„Proč?“

„Abychom nekulhali a neslintali. Co, doktore?“

„No.“

„Vy jste doktor? Copak je to nakažlivý?“

„Na to se neumírá.“

„Co je to vůbec za nemoc, doktore?“

„Dobytku se dělají v tlamě puchýře a loupou se kopyta. Nemůže žrát a chodit.“

„Nikdo mi nevysvětlí, proč mi celník ukrad svačinu! To mi nikdo nevysvětlí!“

„Kdybyste znal katolickou liturgii tak byste se tolik nedivil.“

„Že byl Kristus přítelem celníků, to současníci také špatně chápali.“

„Matouš byl taky celník.“

Cestující si otřel pysky a s gustem pustil bílou kuličku kapesníku oknem.

Už jedeme.

„Co je dneska?“

„Zelenej čtvrtek. Den Poslední večeře.“

Pohled z vlaku

Plným žaludkům nebylo do řeči. I soused se odmlčel. Masopustní vlak spal, chrápal a prděl. Neoslovené železniční servírky zbytečně nervózně řinčely trolíky občerstvení po vlaku semtam. Jdu se nadechnout z okna do uličky.

Najednou brzdíme, skřípeme, stojíme!

Za chvíli je ulička plná.

„Zatraceně! Proč zase stojíme? Co je to za smrad?“

Uvízli jsme v polích.

„Co se děje? Hele! Vždyť se to valí přímo na nás!“

„To je hrůza.“

„Koukněte! To je strašný.“

Na blízkém nízkém obzoru mohutně dýmá kupa chuchvalců vlny; dole bílá, špinavá, nahoře černá. Z vršku dolů se kutálí ovčí škvarek.

Vlnitý kopec pobitých ovcí líně plápolá.

„Těch je! Že tady taky pasou ovečky? Takhle v Alpách, na horský stráni, to si dovedu představit, prosim, ale tady …“

„To víte, dotace. To je to společný evropský zemědělství!“

„Je to všude…“

„Zavřete to vokno! Necítíte ten smrad?“

Spálenina z ovcí.

„To je bordel! Nikdo to ani nehlídá, no to jsou způsoby. Pak se řekne Němci .“

„Jó, zelený.“

„To někdo povolil? To se může? Já nesmím ani zapálit starý listí na zahrádce! Proč to nevodvezou někam do prdele?“

„Máte rozum? Právě kvůli tomu, aby se to nerozneslo, musí se to zlikvidovat hned na místě. To je jasný.“

„Zas bude dražší skopový. To je jasný.“

„No prosim vás? Copak není už teď drahý?“

„Třeba se nám to vyhne. Máme ty dezinfekční rohože.“

„A proč jako stojíme? Vysvětlí nám to někdo? Co se děje?“

Egmont si kreslil v notebooku.

„Co se děje?“

„Němci pálej ovce.“

„Bože. Zase ti Němci …kdyby měl jeden apoštol kulhavku..:?“

„…daleko by nedošel.“

„Mít dneska apoštol slintavku, celé stádo by bylo po poslední večeři utraceno!“

„Dneska nepochybně. Tehdy nákazu podcenili. Obětován byl jen sám Agnus Dei. Náš Beránek boží.“

„Kdyby je vytloukli jaksepatří, všechny do jednoho, nebyli bychom zřejmě

tak křesťansky útlocitní. Nebylo by nám z toho blbě. Ušetřili bychom si dilemata.“

„Kdyby nám tak něco hezkýho promítali, po ovcích ani nevzdechneš.“

„Inu, z víry Kristovy se můžeš vylhat. Slintavku nezapřeš. Kde to vůbec jsme?“

Vyšlo najevo, že to tentokrát nebyli Němci.

To už bylo Alsasko.

ukázka z románu Bad Design, napsal a ilustroval autor Michal Vimmer, vydal Divus 2009