Škola lží a iluzí

Za Marie Terezie zastal post učitele negramotného selského lidu vojenský vysloužilec s rákoskou. Nešť, doba pokročila a vojenský vysloužilec nám dělá prezidenta a učitelé s rákoskou se učí na vládě, jak se dělá světová politika.

Tuto staronové české specifikum symbolicky vysvětluje, kam jsme se to dostali.

Generála prezidentem jen tak někde nemají, natož vládu, která zasedá jako válečný školní kabinet. Že byli voják na Hrad i učitelský sbor řádně demokraticky zvoleni ?

Nepochybně, je to tak !

Kde nic není, ani smrt nebere a někdo politiku dělat musí. Poctivě pracující občan na mocenské intriky nemá čas, zato starý voják má z tlučení špačků na generálním štábu spoustu energie a času fůru, bodejť i ten učitel ví z učebnice nejlíp, jak mají věci vypadat.

A když neví, školní inspektor napoví.

Na škole je fajn, že se tam človek setkává s vidinou věčného mládí a nekonečně nových začátků. Rok co rok přicházejí nové, bezelstné, nezkažené a naivní děti plné ideálů, pro které je učitel nevysychající studnicí úžasných novinek o tom, jak svět funguje.

Škoda je, že škola není život.

Protože v životě věci nefungují a svět není takový, jako na obrázku v učebnici.

Zkuste si to vykládat partě SPOLUžáků ve STANu ! Kdo by nechtěl být stále mlád, jako takový Joe Biden a věřit starým snům, vší světa bídě navzdory, ha ?

Zlí jazykové, zřejmě pocházející z řad kritiků neúspěšných absoloventů nižších škol, záškoláků a jiných problémových osobností, tvrdí, že „kdo umí, umí, kdo neumí, učí.“ Je to jalová generalizace, ale i tací jsou voliči a hlas kverulanta platí ve volbách stejně jako premianta.

Postupíme po volbách do další třídy školy lží a iluzí nebo se otevřou dveře do reality ?