Vysmátí invalidé z 11. září

Soud v New Yorku řeší aféru "invalidních" policistů a hasičů vyřazených ze služby po 11. září: tihle důchodci jsou totiž v takové formě, že to stát nehodlá dále trpět.

invalidní důchodci 9/11

Před soudcem defilují fotky sportujících a život užívajících invalidů v pohodě prohánějcích se na plachetnici, pilotujících vrtulník, motorový člun, řítících se na motorce, na golfovém hřišti, při půlmaratónu ...

viz http://edition.cnn.com/2014/01/07/justice/new-york-ptsd-9-11-scam/

Přes stovku (104) New York City policistů a hasičů pobíralo masivní sociální dávky ($50,000 ročně), celkem v řádu stovek milionů dolarů - většina z nich díky vylhané psychiatrické diagnóze PTSD neboli Posttraumatické stresové poruše  (Posttraumatic stress disorder) vzniklé prý následkem událostí 11. září 2001.

Stačilo, že dbali pokynů zkušených důchodových bojovníků, jak selhat u paměťových testů, jak se chovat, co si obléknout a co vykládat před komisí. Typicky se tam slyšelo "celý den polehávám" , "čučím na telku, je to moje jediná společnice", "celou noc nezamhouřím oka." Ztratili prý základní životní návyky a dovednosti - nebyli schopní si uvařit, uklidit, platit sporožíro, vyjít ven ... natož chodit do společnosti.

Jejich skutečný životní styl v důchodu však nabral úplně jiný směr.

Policista s úrazem krční páteře vyučoval bojová umění, depresivní policisté trpící panickými atakami, kteří "nevyjdou strachy z  domu" se chlubili na Facebooku fotkami z adrenalinových zážitků na moři a ve vzduchu.

Jak se takový podvod mohl podařit ? Zde je odpověď:

Podívejme se na kritéria PTSD podle Wikipedie .

" ...Pro diagnostiku PTSD se používá systém kritérií, které alespoň v pěti bodech pacient trpící touto poruchou splňuje:

• Jedinec byl vystaven traumatické události.
• Traumatická událost je znovu prožívána ve formě úzkostných vzpomínek, flashbacků, myšlenek, snů, pocitů, halucinací nebo iluzí. Po vystavení pacienta podnětům připomínajícím trauma se objevují značné psychické potíže.
• Osoba se vyhýbá podnětům, myšlenkám, místům nebo činnostem připomínajícím událost. Obtížně si vybavuje některé momenty z období traumatu a někdy pociťuje odcizení od okolní společnosti.
• U pacienta pozorujeme zvýšenou dráždivost, která před traumatem nebyla přítomna. Jde například o neklidný spánek či potíže s usínáním, zvýšená úleková reaktivita (při náhlém hluku, záblesku světla nebo dotyku). Dostavují se potíže s koncentrací, skrytá agrese s občasnými návaly hněvu.
• Veškeré symptomy trvají déle než jeden měsíc.
• Duševní porucha se promítá do pracovního, sociálního i rodinného života pacienta. Klesá zájem o koníčky a oblíbené činnosti a mohou se objevit poruchy sebehodnocení a emoční strnulost.

Posttraumatický stresový syndrom může být spojen i s jinými psychickými poruchami, jako jsou deprese, panická porucha, fobie a generalizovaná úzkostná porucha. Někdy lze PTSD zaměnit s těmito chorobami, diferenciální diagnostikou je však dokážeme navzájem odlišit."

viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Posttraumatick%C3%A1_stresov%C3%A1_porucha

Gumová kritéria, podle kterých se dělá diagnóza v současné psychiatrii, prostě nejsou objektivní.

Současná psychiatrie nemá objektivní diagnostické nástroje. Stačí tedy uměl lhát, říkat, to co od vás chtějí slyšet, naučit se pro lepší dojem pár frází a vstřícný psychiatr přiklepne správný kód.

Musí: vždyť všechno je tak, jak je psáno v manuálu. http://www.psychiatry.org/dsm5

Stalo se v USA, vlajkové lodi současné psychiatrie.