Když jde o to najít špínu na prezidenta Klause, je každá propiska a letuška dobrá. Klaus si ale nedá říct a už je zase (letecky) na jžní polokouli. Proč je politicky korektní ohrnovat nad Klausem nos?
Vyznat se v osobnosti VK není snadné, a to samo osobě prostému lidu (respektive "mezinárodnímu společenství") úplně stačí, aby si názor vytořilo v strojovém kódu MÁM RÁD / NEMÁM RÁD a tečka.
Jak si poradit s rébusem VK, když ho našinec nezná osobně?
http://www.zvedavec.org/komentare/2011/07/4486-adam-bartos-bavi-me-psat-o-vecech-kterym-se-jini-zamerne-vyhybaji.htm
Těžko si udělat jednoduše argumentovatelný názor na člověka, který nám zařídil koženou privatizaci, "českou cestu" transformace majetkových vztahů, předsedal dělení Československa i éře lehkých topných olejů, ... a zároveň byl od začátku proti ze zahraničí řízené demolici Jugoslávie, "antiteroristickým válkám", nepřítelem bruselizace a eurohujerství a v neposlední řadě mýtu o klimakilleru CO2.
Vypadá to, že Doma se Klausovi moc nedaří, ale docela dobře chápe, oč se hraje v Evropě a dál. Jenže vykládejte to našim a nadnárodním nekritickým fanouškům Jediné Pravdy (z Londýna - CO2 a Bruselu - EU) a Lásky k USrAeli (NATO). Klaus je pro ně nebezpečný nacionalista, rusofil a ignorant - o to nebezpečnější, když na jeho slova nějak náhodou dochází (aktuálně jaksi problém s eurem i s globálním oteplováním).
Zásadním problémem dnešní světové politiky v boji o moc a nadvládu není spor mezi legalitou (status quo) a legitimitou (nutnost změn), jak rád opakuje profesor Bělohradský.
Je tu s námi konflikt mezi lokálními klikami, bratrstvy, gangy, mafiemi a spolky všeho druhu (jen si vybrat) a mutacemi téhož v kvalitě nadnárodní (korporace, "mezinárodní společenství", panely, různé internacionály, nevládní organizace, trilaterály, triády, G7-8-9 a jiné víceúhelníky ...)
Třetí, ve stínu ponořenou stranou světového konfliktu je skryté úsilí moci ilegální, nezákonné, nevolené, žijící podle vlastních pravidel, která budou so oder so vnucena zbytku světa.
Populista Klaus, inženýr z proseckého paneláku, jen rád mluví o stínu osvícené moci, který mu bylo dáno uzřít ve světle hradních lustrů.
A to se nehodí. http://domaci.eurozpravy.cz/politika/30228-klause-v-australii-nechteji-koncem-cervence-tam-pojede-prednaset-o-klimatu/
Mluví o stínu snah kosmopolitní elity, mezi kterou chtě nechtě patří. Za to se na něj snáší hněv mediální klaky kontrolované nadnárodními tvůrci veřejného mínění. Protože je to nevkusné. Klaus prostě nemá vychování! Protože rychleji nepochopil (tak jako jiný náš malý český človíček, Václav Havel), že se nesluší, aby insider mluvil o tom, jak se svět otáčí.
A krade pera!
a teď repríza:
17.6.2008
ZELENÉ, NIKOLI BÍLÉ GRÓNSKO:
Antielitář Klaus proti Lisabonu a globálnímu oteplování
Michal Vimmer
Sotva občané tzv. Zeleného ostrova (rozuměj Irsko) udělali pro Evropu to nejlepší podle svého vědomí a svědomí, tedy hlasovali proti tzv. Lisabonské smlouvě, jedním hlasem odevšad slyšíme, že Evropa se záporným výsledkem nepočítala. Evropa neví, co dál. Václav Klaus, i mimo Evropu známý antienvironmentalistický politik a doma bojovník proti euroestablishmentu politik, Irům děkuje. A sklízí hněv.
Proč? Za co?
Není to tak dávno, co europropaganda (novináři, politologové, všelijací univerzální všeználkové a analytici, eurobyrokrati a spřízněné politické síly) ronila svorně slzy nad krachem tzv. Evropské ústavy. Tehdy, po „neúspěšných“ referendech, nám mediální hlásné trouby odmítnutí tlustospisu vysvětlili sloganem o věrolomné Francii a sobeckém Nizozemí. Nad Evropou se jakoby zatmělo a už se „historicky“ uvažovalo o hrozbě války. (Nebude Ústava = bude válka. Nejspíš s Německem, s kým jiným. Proč by měla být? To už je jedno.)
Situace vypadala neřešitelně, ale eurokrati nelenili a neuvěřitelné stalo se skutkem. Nebožka Euroústava byla se vší úctou hodnocena jako dílo literárně poněkud nezáživné …,ale koho by napadlo, že vítěznou náhradou bude spis zcela nečitelný? Nový text ostatně vůbec nebyl ke čtení určen: a teď Nám nevděční Irové (tolik toho pro ně Evropa udělala!) demokraticky odkopli Lisabonskou smlouvu.
Všechno už tu nějak bylo. V nejlepších letech jediné Církve lid naslouchal kázáním v mrtvém jazyce, jemuž obyčejný poddaný nerozuměl. Reformace přiblížila obci Písmo v mateřském jazyce. Nynější poselství tzv. Lisabonské, jinak Reformní smlouvy, dalo ovšem Reformě nový, postmoderní význam. Lid Evropy je z vůle eurokratů opět odkázán k bezvýhradné víře v dobré úmysly Nejvyšších.
Takže: „věřte tomu, co vám říkáme, je to tam. Je to ještě lepší než kdykoli před tím …Nic lepšího nemáme!“ Asi takhle se U Nás za Lisabon zasazovala soc. dem.
Velmi přesvědčivé, velmi přitažlivé, nesmírně zajímavé.
Nepodobá se to celé spíše tomu, čemu se říká Protireformace?
Václav Klaus, Náš znovuzvolený prezident, se umí vymezit vůči přitakajícímu davu. Zarputile, třebas „proti celému světu“, odmítá závěry mezinárodních panelů o globálním oteplování, napadá „environmentalismus,“ „NGOoismus“, rovněž tak snahy o vytvoření evropského Superstrátu. Klaus tedy brojí proti všem podobám „elitářství.“ Je to Náš obhájce zájmů prostého člověka proti všem, kteří z hierarchických dálek a expertních výšin „vědí všechno lépe“ než malý člověk dole na zemi.
Nemá Klaus nakonec pravdu? Netkví právě v Klausově okázalém „antielitářství“ kořen Klausova českého úspěchu?
Ano, Klaus rozumí myšlení a chápání průměrného člověka, který žije při zemi, jezdí autem a lítá průměrně jednou dvakrát ročně na dovolenou – za teplem nebo na lyže. Obyčejný člověk ví, že on nemůže za globální oteplování. Klaus hříšníkům nehrozí. Klaus mu dává rozhřešení.
Obyčejný člověk se chce ohřát, když je mu zima, otevřít ledničku, když má hlad, mýt se teplou vodou, kdy ho napadne, a nemyslí při tom na tající ledovce a tonoucí Bangladéš nebo Kiribati. Pro obyčejného člověka je teplo nadosah příjemnější než zima a tonoucí ostrovy. Jednoznačně, tady není co řešit.
Obyčejného člověka skleníkové plyny a pikogramy CO2 v atmosféře prostě nezajímají a zajímat nikdy nebudou. Cena benzínu, plynu, elektřiny, bydlení, dovolené, práce, plat a volný čas, to je to, co Nás zajímat musí. Když není na horách sníh, tak se zapne dělo. Když ne, letíme jinam. Když mám chřipku, dám si Paralen, když anginu, tak penicilin, když mám alergii, dám si zirtec - nebo něco jiného. Jen si vybrat, je z čeho. Dokud to jde, tak to dělám, dokud na to mám, tak to tak bude.
To je Náš reálný život.
Teplo je každopádně příjemnější, než zima, tomu rozumí každý.
Co je na tom divného?
Pokud se politici a jejich PR klaka budou ohánět přírodní vědou a koncentracemi karbondioxidu nebo pojmy jako „Evropa, globalizace, flexibilita, komparativní výhody, akceschopnost, bezpečnost“ atd., nemají obyčejným lidem co říct.
Grónsko bylo taky kdysi zelené – no bože, bude zas!
Klaus to dobře ví. Oni – eurokracie, mocní a jejich think tanky – to nepochybně vědí taky. Klaus je prostě populista, na jehož mínění nezáleží. Jediné, co může získat či pozbýt, je obliba. Věci půjdou dál, ať už to Klaus komentuje jak chce.
Jaké je potom reálné poučení z irského referenda? Prosté: Opakovaně jsme se přesvědčili (Francie, Nizozemí, Irsko), že referendum jako prostředek prosazení velkolepých (a nejasných) zájmů jednotné Evropy (nebo jejích skutečných vládců) nefunguje.
Takže příště už to projde.
Jinak … !
viz http://blisty.cz/art/41274.html
