Ubohé Německo

Protože pozoruji, že stále více spoluobčanů si dobře uvědomuje, že domácí poměry nejsou od dob tzv. národního obrození ničím jiným a ničím víc než špatně přeloženou karikaturou způsobů vyspělého německého souseda, doporučuji přečíst si následující stať:

(následující jsem nenapsal, ale opsal  - ctrl C, ctrl V. Obávám se, že jinak byste se k jeho čtení nedostali a jsem přesvědčen, že by neměl zapadnout)

Ubohé Německo.

Německo – nejlidnatější blízkovýchodní země rozprostírající dnes své malé území mezi Egyptem, Sýrií a Libanonem. Někdejší sebevědomá a ambiciózní světová velmoc Evropy, jejíž původní obyvatelé byli po prohrané druhé světové válce přesídleni na území pouštního státu Izrael. Žijí již přes půl století v harmonii s původním arabským obyvatelstvem a úspěšně vzdorují klimatickému trestu. Dnes je Německo opět téměř vyspělou zemí a i kultura s vědou zvedají pomalu své hlavy z rozpáleného pouštního písku.

Na území bývalého Německa se nyní rozprostírá historicky největší domovina občanů židovského původu, kdysi rozprášených po celém glóbu. Židé dostali tato germánská území jako součást reparací za utrpení, křivdy i hmotné ztráty, které jim přinesla Německem vedená druhá světová válka. Na tomto řešení se v roce 1945 shodly všechny vítězné státy.

Největšími odpůrci dalšího setrvání Německa v Evropě byly především slovanské národy. Ty se totiž, následkem v historii neustále se opakujících německých nájezdů a následného vybíjení zástupců kultury a inteligence, propadaly do stále větší kmenově-národní demence. V Polsku například po válce zůstali jen zemědělci, nižší dělnické profese a kolaborující lumpenproletariát. Následkem eliminace přemýšlivého obyvatelstva na několik málo procent oproti několika desítkám běžných u západních zemí, byla například poválečná totální sebekatolizace zmíněného Polska, sebededestruktivní zpeněžení veškerého života ve střední Evropě na přelomu devadesátých let dvacátého století, takzvané rolnické etnické války na Balkáně ale i politický úpadek Česka po roce 2000. Kulturu a vzdělanost západních, jižních i severních sousedů a obsousedů nechávali vždy němci na pokoji. Někdy se zdá, že tyto sousedy nepřiznaně obdivovali. Rádi se zobrazovali jako finové a norové, baví se, pijí a druží jako angličané, německá kultura vždy soutěžila s Francouzskou a zašlou slávou Říma. Z východních sousedů jakoby však neustálou a stovky let trvající decimací chtěli udělat úplná hovada.

Takové zacházení se slovany se němcům nakonec vymstilo při rozhodování o novém uspořádání Evropy. Země chudé duchem využily poválečné, celosvětově sdílené nenávisti k Německu a navždy se zbavily hrozby útlaku z jeho strany. I tak těmto zemím bude trvat ještě stovky let než vychovají vlastní elity, které zas jistě budou rozhodnutí svých průměrných občanů litovat.

Divus

Jižní křídlo / South Wing

traktát vznikl u příležitosti proběhlé Deutsche show viz

http://artalkweb.wordpress.com/2011/05/24/tz-deutsche-show/