Turnaj hvězd

Humanitární pracovnice Ráchel vzpomíná na poslední třetinu svého působení v české hokejové škole hluboko v týlu Talibánu než přišli talibánští hrdlořezové a ... (kapitola z jara 2001)

KAPITOLA TŘETÍ, jaro 2001

Ráchel, Afgánistán, Česká internetová škola: koncem března 2001

Turnaj hvězd

... Nemluví se o ničem jiném než než o postupu Talibánu. Kdy padne Mazár Šaríf a kdy dojdou až sem. Je mi líto a trapně za  nemohoucí ženy a starce. Čekají, až se přes hory přižene horda hrdlořezů, kterým nic neodolá. Chudáci ještě nezapomněli rusky, nevzpamatovali se dosud z pádu komunizmu, a teď mají opět padnout do rukou cizí okupační moci! Muži se o svoje vesnice rvou v horách. Starci, mrzáci a děti se předhánějí v líčení talibánských zvěrstev. Ženy jsou ve válce pořád samy.

Nedivím se, že propadají zoufalství.

„Co budeme dělat? Všichni už počítaj s tím, že to tady zaberou Talibáni.

Pro ně je to hotová věc. Já prostě nedokážu nečinně dřepět s rukama v klíně!“

Ferda trénuje střelbu od modré.

„Paní Kateřina telefonovala, že je v zácpě. Uvízla v proudu uprchlických mas před průsmykem Horán. Asi se nám do prázdnin nevrátí. Bohužel.  Pro tebe to děvenko znamená, že budeš muset odučit do konce školního roku i tu matiku, fyziku a občanku.“

„To snad není pravda!“

„Budeš muset.“

„Já nevěřím svým uším! Kolem se chystá peklo na zemi, a ty, s tvým renomé excelentního novináře, místo abys šel a vydal svědectví o zločinech té bandy, tak … tak si tady hraješ s pukem! Já ti Ferdo nerozumím.“

„Gól! Góóóól! Vidělas? Ten byl, safra!

Dobře, Ráchel, musím být rezolutní. Vzhledem k nastávající  závažné situaci ti s okamžitou platností zakazuji opouštět základnu! Rozumíš? Člověk nyní musí být velmi opatrný. Nedávej se do řeči s cizími lidmi. Honák dobytka, prostý rolník nebo sběračka opia, kdokoli může být špeh. I mě se pokoušely naverbovat tajné služby.“

„To ti Ferdo slíbit nemůžu. I kdybys to měl písemně od minystryně školství.“

„Dost, jsem řek! Rozkaz platí! Ráchel! Buď rozumná. Koukni! Něco ti povím.

Něco, co je známo jen pár zasvěceným hokejovým fajnšmekrům! Vysoko, támhle v horách, stojí něco unikátního. Tam, sedm dní cesty odtud, na věčně zamrzlém, tajemném jezeře Džurlam, postavili Rusové před 20 lety zimní stadión. Nejvýše položené kluziště v Ázii. Možná se pletu, možná - i na světě! Nachází se tak vysoko, že se tam hráčům i divácké obci dýchá zatraceně těžko!

Džurlam znamená v řeči horalů zrcadlo. Je tam velmi suché klima. Nikdy tam nesněží a ledovou plochu není vůbec třeba upravovat, jak je rok dlouhý!

Rusové, jak oni uměli a umějí, v tom pompézním brežněvském stylu vystavěli mantinely, osvětlení, tribuny a kyslíkové lóže pro 2 divize!

Vyhlídkové rampy a terasy pro 500 tanků a BVP!

Povídá se mezi lidmi, že tam nechvalně proslulý generál Prochorenko v roce 1985,

9. května, na Den pabědy, zorganizoval pro ruské okupanty benefiční utkání Křídel Sovětů s Rudou Hvězdou Moskva …

Hokejová bitva se konala v nejpřísnějším utajení. Výsledek není znám dodnes.

Ale byly to nejkrvavější 3 třetiny v historii.

Považ, že rozehrání přišlo teprve po několikatýdenním roztleskávání !

Pamětníci s hrůzou vzpomínají na nepřetržité kobercové bombardování mnoha a mnoha kilometrů čtverečních širého okolí.

Eh, taková byla doba nesvobody!

Můj sen je uspořádat jednou, až se čas nepokojů přežene, na tajemném jezeře Džurlam opravdový souboj gigantů – turnaj Hvězd NHL proti Jágr týmu.

Jako poctu afgánské demokracii! “

Připadlo mi, že blouzní.

„… jestli se ti do toho Ferdo nechce - nebo nevím, co ti brání, … chci jen, abys mě pustil na internet a já to, co se tady děje, do světa dostanu. Rozumíš?“

„Víš … Ráchel…jsem … vyhořelý …“

„Cože?“

„Lhal bych, kdybych řekl, že nemám rád vzruch, který… ve válkách vládne.

Ne snad proto, že bych si chtěl zvyšovat hladinu adrenalínu a poletováním mezi kulkami se stát slavným. Přitahuje mě to, co se v době míru nedá zažít.

Ve válce se obnažují lidské charaktery mnohem více než v době míru. Lidé se dokáží lépe spřátelit. Fascinuje mě, jak… lidská nouze sbližuje!“

„Vždyť … já to cítím stejně, Ferdo. Nedokázala bych to říct líp. Proč váhat?“

„Přestávku potřebuju ne kvůli ohavnosti války. Ne proto, že by se mi náhle zprotivila. Stal se mi mnohem větší malér: začal jsem válku milovat.

Není to žádná novinka, stalo se to i mnohem větším borcům. Válka totiž, přestože je hnusná a zlá, je geniální dodavatelkou dramat. Sype z rukávu tolik lidských příběhů. Nikde jinde nenajde novinář tak snadno a prakticky zdarma tolik lidských osudů! Začneš toužit, aby ti dodávala stále nové strašné příběhy… na jednu stranu to svinstvo nenávidíš, a nemůžeš bez toho být. A v tu chvíli je třeba přestat.“

„Tak co proboha navrhuješ?“

„Zůstanu zde se svou českou hokejovou školou. Se svými kluky, hokejkami a puky.

Začátky nebyly jednoduché… Naučit je obstojnou češtinu, jazyk Jungmanna a Komenského … to byla řehole. A teď jim přinášíme český internet. Ti kluci to dotáhnou daleko. Tykají si s virtuální realitou, ba co víc, jsou v ní jako doma!

Zůstaneme s nimi!“

„Copak oni nás nechají? Copak si teď si můžeš vybrat přestávku, když jde o všechno? Až přijde Talibán, nezůstane z toho všeho nejspíš vůbec nic!“

„Vždycky jsem se domluvil úsměvem.

A ještě něco, děvočko. Dávno jsem ti to chtěl říct, prosím tě, Ráchel: ten výlet do Prahy už děckám neslibuj.“

Připlížil se zádumčivý Kemal.

„Servus! Jdeme, Kemale?“

„Jdeme. Jdeme! Internet – moc práce.“

A zase, jako každý den, se zavřeli u internetu, aby zamykali přístup na islámsky nekorektní stránky.

kapitola z autorem ilustrovaného globálního románu Bad Design (čti Bád Dyzajn), vydal Divus 2009