Schizofreniky nikdo nekontroluje - a alkoholikům nikdo nenaleje?

Schizofrenici propuštění z léčebny jen za poslední půlrok zabili pět lidí. A kolik lidí ročně U Nás zabijí alkoholici, ať už propuštění „z léčebny“ nebo z výčepu?  

Kolik?

Loni 19. http://www.policie.cz/soubor/statistiky-prehled-celkem-xls-109920.aspx Respektive 25 vražd spáchaných „pod vlivem.“ Policie výmluvně dokumentuje, že opilci jsou prokazatelně o dost nebezpečnější než „schizofrenici.“ Přesto nikdo na titulní straně české nejčtenější tiskoviny nenavrhuje, aby se notorici pravidelně hlásili u lékaře, povinně se léčili a

žádnou reformu kvůli nebezpečným alkoholikům nikdo nechystá. Proč asi?

Jak to tak v našem tisku bývá, pod hrozivým titulkem se píše o něčem trochu jiném. Vedle výčtu vražd spáchaných letos „schizofreniky“ se úvodem dovídáme, že „schizofrenie je vážná duševní nemoc, ale těch, kteří jí trpí, se není třeba bát, pokud se léčí.“ (v tištěné Mladé frontě) Internetová verze idnes konstatuje realitu, že „není možné držet všechny schizofreniky v léčebnách, říkají odborníci“ http://zpravy.idnes.cz/utoky-schizofreniku-0r5-/krimi.aspx?c=A120614_173948_krimi_cen , čímž se připouští, že naprostou většinu psychiatrických pacientů („schizofreniky“ nevyjímaje) nelze v právním státě degradovat na potenciální vrahy a jako takové je trvale internovat. Článek posléze poukazuje na to, že český model kyvadlové psychiatrické péče „buď do blázince nebo do ambulance“ ponechává nejohroženější pacienty viset ve vzduchoprázdnu jalové svobody invalidního důchodu a prášků, s níž si neumějí poradit. K přemostění této propasti nezájmu se na ministerstvu zdravotnictví chystá „rychlá reforma“: napnutí záchranné sítě „komunitních“ či „psychiatrických sester“, které by za bruselské peníze „docházel(y) do rodiny pacienta, vyhodnocoval(y) jeho stav, odhalil(y) včas zhoršení a zajistil(y) pomoc.“

Nicméně psychiatrička Holanová představě chybějící spásné psychiatrické sestry oponuje: „Psychiatrické sestry? To ne. Takového opatrovníka by svéprávný člověk mít neměl a oni svéprávní jsou. A tím hlídajícím drábem by neměl být ani lékař, to je partner pacienta, který ho léčí.“ Holanová uvádí, že má v péči 450 schizofereniků „a jsou zlatí.“ Jediného z nich teď po 10 letech musela nechat eskortovat do léčebny s asistencí policie, protože se hodně zhoršil – Jakmile si někdo začne s drogami, nedá se s tím nic dělat.“

Minsiterstvo nicméně ústy mluvčího Sršně slibuje na podzim návrh reformy psychiatrické péče, která by měla znamenat „přelom v psychiatrii.“

Tolik „schizofrenici“ v dnešní Mladé frontě. A co v článku chybí?

Předně „schizofrenie“ je sice stále lidovější pojem, který se v procesu postupující vulgarizace stále více vzdaluje původnímu odbornému diagnostickému významu – což má vážné důsledky. Mementem z poslední doby je případ Breivik, proslulý masový vrah, který nikdy nebyl schizofrenik, ani psychiatrický pacient, ale byl tak v prvním sledu masové pozornosti médii vehementně prezentován. http://www.blisty.cz/art/62978.html

„Schizofrenie“ není jen jedna. Psychiatrických poruch slučovaných do tzv. „schizofrenního okruhu“ je několik druhů, přičemž nezanedbatelná část odborné veřejnosti pochybuje, že tyto „schizofrenie“ skutečně tvoří soudržnou diagnostickou kategorii. Pevná diagnóza v sobě zahrnuje nejen definující příznaky, ale také znalost očekávaného průběhu nemoci a možnosti léčby. Rozdíly mezi různými druhy „schizofrenie“ jsou zásadní. Velmi rozdílné je také riziko agresivity vůči okolí.

Bohužel, stále více ignorována je hranice mezi tzv. akutními (přechodnými) psychotickými poruchami, o kterých laická veřejnost z médií nikdy nic neuslyší, a tou slavnou „schizofrenií.“ Důsledky této neznalosti jsou děsivé. Tzv. přechodné poruchy obvykle vypuknou z plného zdraví, člověku může přeskočit prakticky v jakémkoli lidském věku, šílí velmi bouřlivě, týden dva – a uzdraví se. Akutní psychózy přejdou, s minimem léků – a přjede, jako ta bouře. Skutečná schizofrenie se zpravidla rozvíjí plíživě, roky, a o úzdravě, návratu do života v původním směru se většinou nedá hovořit, ani když vyhasnou nejhorší halucinace a bludy.

Nicméně trendem současné psychiatrie je „rovný řez.“ Neuroleptika (jinak antipsychotika) s množstvím nežádoucích (vedlejších) účinků jsou dlouhodobě, na roky, rovně, padni komu padni,  „preventivně“ ordinovány téměř všem, kdo někdy zavadili o psychózu.

„Schizofrenie“ jako nemoc, která propuká nejčastěji na prahu dospělosti a prognóza je na další desítky let. Taková diagnóza znamená de facto doživotní medikaci a invaliditu. Farmaprůmysl získal ve „schizofrenicích“ ideální odbytiště velmi nákladných medikamentů. Přitom naprosto není zaručeno, že třebas „poctvý“ pacient trvale užívající prášky přesně podle předpisu se „nezhorší.“ Dlouhodobý preventivní efekt psychofarmak přesahující dva roky nebyl objektivně v žádném případě prokázán. Dlouhodobé nežádoucí účinky nezpochybnitelně ano.

Z hlediska kapitalistické výroby a prodeje je nabíledni, proč se volá po chemické „kontrole nebezpečných schizofreniků“, ale konzumenti lihových nápojů se mohou nerušeně oddávat slastem nebezpečného života na svobodě. Kdo konzumuje, je v pohodě.