Recept na beránka s napalmem

Velikonoce za dveřmi a román na pokračování spěje k závěru. Posledních pár stránek z ilustrovaného Bad Designu: vydal Divus 2009

Pravidelnější čtenáři (pokud jsou tací) si všimli, že seriál ukázek z románu Bad Design skončil bruselským masopustem, zhruba koncem února 2001.

Další neilustrované díly okopírované z původního rukopisu 240 stránkového díla se vracejí k událostem kolem velikonoc v Belgii, USA a Afgánistánu .

Varování: Koho doopravdy zajímá, jak to tenkrát nakonec dopadlo, nechť si rovnou pořídí celou knihu, protože z blogu se rozuzlení nedozví; už proto že některé detaily by mohly některým nechtěným čtenářům připadat odpudivé.

Neilustrovaná blogverze rukopisu románu s vysvětlivkami seznamuje čtenáře s

a) ... bývalým lékařem (autorem),  který utekl z biochemické laboratoře, aby se stal zedníkem Nové doby. Po předvánoční demolici bytu na sídlišti Stodůlky následuje Mistra do Švýcarska, kde v horském bunkru vyzvednou nové pracovní kombinézy upletené z ženských vlasů, v Curychu se zamiluje do slečny Uschi a po kontrole zadlužené plovoucí žulové koule hotelového typu odjeli vlakem do Bruselu jednat o průlomové zakázce. Český komisař by si rád dopřál luxusní koupelnu, ale žádá příliš vysokou provizi. Snad by mohla vyjít zakázka pro belgické úřady? Lobbista pozval autora a Mistra na Velikonoce v Ardenách.

b) ...bývalým fetákem, pražským dekadentem Špínou, jenž po propuštění z nemocnice Na Františku vrazil všechny prachy do odvykací cesty po Indočíně.  V nejhorším srabu potkává krajana, jenž inspirován četbou Neználka si v džungli vybudoval pil -zen -budhistický pivovar. Špína po osvícení  přejmenovaný na Sv. Šroubka propašoval přes čínskou hranici náklad piva vysoce obohaceného opiem. Jeho křížová cesta vede přes Tibet do Afgánistánu, aby vysvobodil ze zajetí svou studentskou lásku ...

c) ...humanitární pracovnici Ráchel, která než by strávila vánoce s matkou, raději z humanitární mise v Súdánu zamířila přes Prahu rovnou do Afgánistánu, kde na ni čeká výuka v české hokejové škole vedené předním českým bojovníkem proti komunizmu Šupinou. Startují společně projekt Internet do škol zatímco enklávu obkličuje Talibán. Každé obkličování jednou skončí. Čím asi?

d) Čtveřici hrdinů doplňuje studentka Rozálie, rodná sestra Ráchel, dcera z nejlepší pražské rodiny, která brigádničí v krematoriu Noble, Georgia, USA. Sžila se zde s vzornou , v komunitě oblíbenou černošskou rodinou provozovatele podniku. Připadá si tam však trochu sama a trochu se nudí, začíná tam být vedro, ráda plave a k moři je daleko.

KAPITOLA TŘETÍ, jaro 2001

Ráchel, Afgánistán, Česká internetová škola: koncem března 2001

Turnaj hvězd

Nemluví se o ničem jiném než než jak se blíží Talibáni. Kdy padne Mazár Šaríf a kdy budou tady. Je mi líto a trapně za ty nemohoucí ženy a starce. Čekají, až se přes hory přižene horda hrdlořezů, kterým nic neodolá. Chudáci ještě nezapomněli rusky, nevzpamatovali se dosud z pádu komunizmu, a teď mají opět padnout do rukou cizí okupační moci! Muži se o svoje vesnice rvou v horách. Starci, mrzáci a děti se předhánějí v líčení talibánských zvěrstev. Ženy jsou ve válce pořád samy.

Nedivím se, že propadají zoufalství.

„Co budeme dělat? Všichni už počítaj s tím, že to tady zaberou Talibáni.

Pro ně je to hotová věc. Já prostě nedokážu nečinně dřepět s rukama v klíně!“

Ferda trénuje střelbu od modré.

„Paní Kateřina telefonovala, že je v zácpě. Uvízla ve spoustě uprchlických mas před průsmykem Horán. Asi se nám do prázdnin nevrátí. Bohužel.

Pro tebe to děvenko znamená, že budeš muset odučit do konce školního roku i tu matiku, fyziku a občanku.“

„To snad není pravda!“

„Budeš muset.“

„Já nevěřím svým uším! Kolem se chystá peklo na zemi, a ty, s tvým renomé excelentního novináře, místo abys šel a vydal svědectví o zločinech té bandy, tak … tak si tady hraješ s pukem! Já ti Ferdo nerozumím.“

„Gól! Góóóól! Vidělas? Ten byl, safra!

Dobře, Ráchel, musím být rezolutní. Vzhledem k nastávající  závažné situaci ti s okamžitou platností zakazuji opouštět základnu! Rozumíš? Člověk nyní musí být velmi opatrný. Nedávej se do řeči s cizími lidmi. Honák dobytka, prostý rolník nebo sběračka opia, kdokoli může být špeh. I mě se pokoušely naverbovat tajné služby.“

„To ti Ferdo slíbit nemůžu. I kdybys to měl písemně od minystryně školství.“

„Dost, jsem řek! Rozkaz platí! Ráchel! Buď rozumná. Koukni! Něco ti povím.

Něco, co je známo jen pár zasvěceným hokejovým fajnšmekrům! Vysoko, támhle v horách, stojí něco unikátního. Tam, sedm dní cesty odtud, na věčně zamrzlém, tajemném jezeře Džurlam, postavili Rusové před 20 lety zimní stadión. Nejvýše položené kluziště v Ázii. Možná se pletu, možná - i na světě! Nachází se tak vysoko, že se tam hráčům i divácké obci dýchá zatraceně těžko!

Džurlam znamená v řeči horalů zrcadlo. Je tam velmi suché klima. Nikdy tam nesněží a ledovou plochu není vůbec třeba upravovat, jak je rok dlouhý!

Rusové, jak oni uměli a umějí, v tom pompézním brežněvském stylu vystavěli mantinely, osvětlení, tribuny a kyslíkové lóže pro 2 divize!

Vyhlídkové rampy a terasy pro 500 tanků a BVP!

Povídá se mezi lidmi, že tam nechvalně proslulý generál Prochorenko v roce 1985,

9. května, na Den pabědy, zorganizoval pro ruské okupanty benefiční utkání Křídel Sovětů s Rudou Hvězdou Moskva …

Hokejová bitva se konala v nejpřísnějším utajení. Výsledek není znám dodnes.

Ale byly to nejkrvavější 3 třetiny v historii.

Považ, že rozehrání přišlo teprve po několikatýdenním roztleskávání !

Pamětníci s hrůzou vzpomínají na nepřetržité kobercové bombardování mnoha a mnoha kilometrů čtverečních širého okolí.

Eh, taková byla doba nesvobody!

Můj sen je uspořádat jednou, až se čas nepokojů přežene, na tajemném jezeře Džurlam opravdový souboj gigantů – turnaj Hvězd NHL proti Jágr týmu.

Jako poctu afgánské demokracii! “

Připadlo mi, že blouzní.

„… jestli se ti do toho Ferdo nechce - nebo nevím, co ti brání, … chci jen, abys mě pustil na internet a já to, co se tady děje, do světa dostanu. Rozumíš?“

„Víš … Ráchel…jsem … vyhořelý …“

„Cože?“

„Lhal bych, kdybych řekl, že nemám rád vzruch, který… ve válkách vládne.

Ne snad proto, že bych si chtěl zvyšovat hladinu adrenalínu a poletováním mezi kulkami se stát slavným. Přitahuje mě to, co se v době míru nedá zažít.

Ve válce se obnažují lidské charaktery mnohem více než v době míru. Lidé se dokáží lépe spřátelit. Fascinuje mě, jak… lidská nouze sbližuje!“

„Vždyť … já to cítím stejně, Ferdo. Nedokázala bych to říct líp. Proč váhat?“

„Přestávku potřebuju ne kvůli ohavnosti války. Ne proto, že by se mi náhle zprotivila. Stal se mi mnohem větší malér: začal jsem válku milovat.

Není to žádná novinka, stalo se to i mnohem větším borcům. Válka totiž, přestože je hnusná a zlá, je geniální dodavatelkou dramat. Sype z rukávu tolik lidských příběhů. Nikde jinde nenajde novinář tak snadno a prakticky zdarma tolik lidských osudů! Začneš toužit, aby ti dodávala stále nové strašné příběhy… na jednu stranu to svinstvo nenávidíš, a nemůžeš bez toho být. A v tu chvíli je třeba přestat.“

„Tak co proboha navrhuješ?“

„Zůstanu zde se svou českou hokejovou školou. Se svými kluky, hokejkami

a puky.

Začátky nebyly jednoduché… Naučit je obstojnou češtinu, jazyk Jungmanna a Komenského … to byla řehole. A teď jim přinášíme český internet. Ti kluci to dotáhnou daleko. Tykají si s virtuální realitou, ba co víc, jsou v ní jako doma!

Zůstaneme s nimi!“

„Copak oni nás nechají? Copak si teď si můžeš vybrat přestávku, když jde o všechno? Až přijde Talibán, nezůstane z toho všeho nejspíš vůbec nic!“

„Vždycky jsem se domluvil úsměvem.

A ještě něco, děvočko. Dávno jsem ti to chtěl říct, prosím tě, Ráchel: ten výlet do Prahy už děckám neslibuj.“

Připlížil se zádumčivý Kemal.

„Servus! Jdeme, Kemale?“

„Jdeme. Jdeme! Internet – moc práce.“

A zase, jako každý den, se zavřeli u internetu, aby zamykali přístup na islámsky nekorektní stránky.

Zelený čtvrtek 2OO1, začátkem dubna, já s Egmontem

Masopustní mytí nohou

„Člověk neustále zakopává a padá, pravil Wittgenstein,“

Egmont s uspokojením citoval nový poznatek o posledním filozofovi.

„Dám si to na firemní razítko. Vymyslíš snad něco lepšího?“

„Sotva.“

Přišel celník v gumovkách a vyhnal cestující z vagónu.

Na peróně to výjimečně nesmrdělo nádražní zatuchlinou, ale chlórem.

„Všichni se projdete dezinfekční rohoží a odevzdáte mi všechno jídlo!“

„Proč? Co to má znamenat?“

„Děláte si z nás prdel?“

„Kde máte tu vaničku?“

Happening cestující se bez komplikací rozdělil na poslušně neodporující a jalově protestující.

„A sprchu nemáte? Proč jenom nohy? Není to málo? Co? Proč ne celej?“

„Přesně tak se ptal i Svatý Petr.“

„Jeden po druhým! Pořádně!“

„To po mě nemůžete chtít! Sváču nedám!“

„To jsou velikonoce!“

„S tím řízkem vás přes hranice nepustím! Za rohoží to žrádlo hoďte na hromadu!“

„Tak moment! Řízek ne!“

„Tak si ho musíte sníst tady!“

„Nebudeme na vás čekat!“

„Já vám pomůžu.“

Vrátili jsme se do kupé. Náš soused rozčileně konzumoval ukryté zásoby.

„Jako v Římě.“

„Co v Římě? Jaký v Římě? Co je to za hovadinu?“

„Římu je, zdá se, každá cesta dobrá, jak nově, neotřele upozornit na utrpení Ježíše Krista.“

„Vám všechny cesty vedou do Říma! Sytý hladovému nevěří. Vám se to žvaní,

když vám nic nevzali.“

„Petr se taky divil, když mu Kristus začal mejt nohy.“

„Hele!“

„Papež to dělá každé velikonoce. Myje v Římě nohy bezdomovcům.“

„Proč?“

„Abychom nekulhali a neslintali. Co, doktore?“

„No.“

„Vy jste doktor? Copak je to nakažlivý?“

„Na to se neumírá.“

„Co je to vůbec za nemoc, doktore?“

„Dobytku se dělají v tlamě puchýře a loupou se kopyta. Nemůže žrát a chodit.“

„Nikdo mi nevysvětlí, proč mi celník ukrad svačinu! To mi nikdo nevysvětlí!“

„Kdybyste znal katolickou liturgii tak byste se tolik nedivil.“

„Že byl Kristus přítelem celníků, to současníci také špatně chápali.“

„Matouš Evangelista byl taky celník.“

Cestující si otřel pysky a s gustem pustil bílou kuličku kapesníku oknem.

Už jedeme.

„Co je dneska?“

„Zelenej čtvrtek. Den Poslední večeře.“

Pohled z vlaku

Plným žaludkům nebylo do řeči. I soused se odmlčel. Masopustní vlak spal, chrápal a prděl. Neoslovené servírky zbytečně nervózně řinčely trolíky občerstvení po vlaku semtam. Jdu se nadechnout z okna do uličky.

Najednou brzdíme, skřípeme, stojíme! Za chvíli je ulička plná.

„Zatraceně! Proč zase stojíme? Co je to za smrad?“

Uvízli jsme v polích.

„Co se děje? Hele! Co je to za čmoudy? Vždyť se to valí přímo na nás!“

„To je hrůza.“

„Koukněte! To je strašný.“

Na blízkém nízkém obzoru mohutně dýmá kupa chuchvalců vlny; dole bílá, špinavá, nahoře černá. Z vršku dolů se kutálí ovčí škvarek. Vlnitý kopec pobitých ovcí líně plápolá.

„Těch je! Že tady taky pasou ovečky? Takhle v Alpách, na horský stráni, to si dovedu představit, prosim, ale tady …“

„To víte, dotace. To je to společný evropský zemědělství!“

„Je to všude…“

„Zavřete to vokno! Necítíte ten smrad?“

„To je bordel! Nikdo to ani nehlídá, no to jsou způsoby. Pak se řekne Němci .“

„Jó, a zelený.“

„To někdo povolil? To se může? Já nesmím ani zapálit starý listí na zahrádce! Proč to nevodvezou někam do prdele?“

„Máte rozum? Právě kvůli tomu, aby se to nerozneslo, musí se to zlikvidovat hned na místě. To je jasný.“

„Zas bude dražší skopový. To je jasný.“

„No prosim vás? Copak není už teď drahý?“

„Třeba se nám to vyhne, když máme ty dezinfekční rohože.“

„A proč jako stojíme? Vysvětlí nám to někdo? Co se děje?“

Egmont si kreslil v notebooku.

„Co se děje?“

„Němci pálej ovce.“

„Bože. Zase ti Němci …kdyby měl jeden apoštol kulhavku..:?“

„…daleko by nedošel.“

„Mít dneska apoštol slintavku, celé stádo by bylo po poslední večeři utraceno!“

„Tehdy nákazu podcenili. Dneska by nepochybně pobilii všechny křesťany najednou a bylo by po spáse.  Obětován byl jen Agnus Dei. Náš Beránek boží.“

„Kdyby je vytloukli jaksepatří, všechny do jednoho, nebyli bychom zřejmě

tak křesťansky útlocitní. Nebylo by nám z toho blbě. Ušetřili bychom si dilemata.“

„Kdyby nám tak něco hezkýho promítali, po ovcích ani nevzdechneš.“

„Inu, z víry Kristovy se můžeš vylhat. Slintavku nezapřeš. Kde to vůbec jsme?“

Ale tentokrát nebyli Němci.

To už bylo Alsasko.

pokračování příště

RECENZE ROMÁNU:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/162227/Na-co-ceka-ceska-literatura.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/166058/Bruselska-nocni-mura.html

Román na pokračování – předchozí ukázky od začátku:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233686/PredvaNocni-cteni-Apokalypsa-musela-nekdy-zacit.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233839/Jeden-hadr-na-vsechno.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233852/AIDS-po-bramboraku.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233855/Oblouk-nikdy-nespi.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/234717/Co-v-Praze.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235348/Horka-rozkos.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235730/2-Svycarky-a-cernosi-z-Prahy.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235929/Zadna-velka-civilizace-nebyla-bezbarierova.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236111/PilZenBudhista.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236277/Smrt-korupcnika.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236406/Na-belgicke-fronte.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236903/Dvojnik-a-Antikrist.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/237294/Spunt-na-prameni.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/247384/Bruselsky-masopust.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/247526/Had-na-3.html

Literárně vybroušenější prorocká euronovela Pleonasmus (Divus 2001) se odehrává v eurotechno-optimistickém duchu.

EU provozuje supravodivost, teleport, euroobčané (převážně důchodci) jsou od narození vybaveni implantátem  - tzv. biodou, která v duchu New Age umožňuje komunikaci s celým živým vesmírem.

Evropu řídí anonymní Umělá Inteligence, panující režim se jmenuje Euforie a občané spolu komunikují ve virtuální Občanské společnosti. Každý platí symbolické daně historickému státnímu útvaru, který si zvolí, všude je spousta památek, výjimek a privilegií. Každý občan Unie má samozřejmě nárok na nesmrtelnost! ... Respektive ochranu proti násilné smrti, protože pokročilá technologie umožňuje (skoro) dokonalou rekonstrukcii těla a osobnosti z dochovaných zbytků.

Aktuálně také probíhá odškodňování obětí války proti drogám.

Problém je, že na to všechno nějak nejsou peníze.

Není divu, že se do Euroráje snaží z vnějšího světa proniknout imigranti za každou cenu. Jediný způsob je prolomit unikátní pachový kód, který slouží Euroobčanům jako vstupenka do virtuální občanské společnosti.

Když si hrdinové euronovely Pleonasmus všimli, že mezi důchodci přežívajícími v patogenních zónách (kterých je plná Evropa) není o virtuální komunikaci v občanské společnosti zájem, začali šikovní chemici pachové stopy = vstupenky do Euforie od důchodců nakupovat a prodávat zahraničním zájemcům o život věčný.

Koho zajímá osud Evropy, nechť si Pleonasmus s unikátní obálkou od přední umělkyně Veroniky Drahotové pořídí.

nabízí https://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=proza&id=2

Černobíle ilustrovaný Bad Design (vydal Divus 2009) a osudová euronovela Pleonasmus (Divus 2001) jsou k dostání na všech netknihkupectvích, nabízí Neoluxor a kvalitní knihkupectví vůbec.  Nejlíp jsou k dostání v kulturním svatostánku Divus, jehož záře plane nad stanicí metra Vltavská a pražskou magistrálou, palác Orco.