Román se špatným koncem se na pokračování valí od vánoc 2000 do velikonoc 2001 ze Prahy do Súdánu přes Curych, Brusel, USA, Afgánistán, Indočínu a do Antarktidy: to je Bad Design. Vydal Divus 2009
Neilustrovaná blogverze rukopisu románu seznamuje čtenáře s
a) ... bývalým internistou (autorem), který rezignoval na místo primáře laborantek v biochemické laboratoři a hodlá se uplatnit jako zedník, když pochopil problém smrtícího designu. Po předvánoční demolici bytu na sídlišti Stodůlky následuje nově nalezeného mistra do Švýcarska, kde si v horském bunkru vyzvednou nové pracovní kombinézy utkané z nejpevnějších ženských vlasů. Než odjedou jednat do Bruselu o velké zakázce, po pozdní oslavě vánoc a noclehu u slečny Uschi, navštíví mistr a autor tajemnou stavbu v soutěsce, která by v EU nedostala stavební povolení ...
b) ...bývalým fetákem, proslulým pražským dekadentem Špínou, jenž po propuštění z nemocnice Na Františku vrazil všechny prachy do odvykací cesty do Zlatého trojúhelníku. Už je tam. V nejhorším konečně potkává krajana, který si inspirován četbou Neználka v džungli vybudoval slušnou živnost - pilzenbudhistický pivovar ...
c) ...studentkou Rozálií, která brigádničí v krematoriu, Noble, Georgia, USA. Je to tam dobrý, prostě super. Černošská rodina provozovatele ji bere za vlastní. (V této ukázce zase nevystupuje. Příště.)
d) ... Rózinou sestrou, humanitární pracovnicí Ráchel, která než by strávila vánoce s matkou, raději z mise v Súdánu míří do Afgánistánu, kde na ni čeká výuka v české hokejové škole vedené předním českým bojovníkem proti komunizmu Šupinou. Startuje tam zrovna projekt Internet do škol. (V této ukázce zase nevystupuje. Ale obejví se.)
Já, koncem února 2001,Švýcarsko, Curych, noc u Uschi doma
Spící
Ondřej chtěl odejít, ale Uschi práskla dveřma, za které se rodiče neodvážili.
„To je můj kout, jasný?“ - Položila se mezi nás.
A spala, jako by měsíc nezavřela oči. Chladla a chladla, k ránu byla neuvěřitelně bledá a studená.
Ráno stála matka vyčítavě ve dveřích. Uschi vstala, zapotácela se, zavřela před matkou dveře a ulehla.
Ondřej: „Mám hlad. Tady už snídat nebudeme. Na můj vkus je tu příliš mnoho mrtvýho prostoru. Svlíkni to.“
Uschi: „Tak si jí vemte.“
Je mi zle.
Pořád hraje mrtvou a já táhnu svojí novou kombi z jejího těla pod dekou.
„Pojeď s námi do Bruselu.“
„Já? Do Belgie? Za sestřičkou? …“
„Ty máš sestru?“
„No a. Co je na tom? Počkej. Dám ti adresu.“
„Posíláš mě sestře?“
„Já? Já tě nikam neposílám … do … Belll - Geee – Eh!“
Kombinéza je zpátky moje. Prázdná slupka s její nízkou teplotou.
„Můžeš se mnou zajít do kostela. Pojď chodit po návštěvách.
Občas do blázince. Tak nejezděte nikam! A je to. Cha!“
„Máme tam práci, víš.“
„Tak adios. Já spím.“
Začátkem února 2001: Špína v barmském pohraničí, Kvítečkov, večer
Jeskyně
Pípa nebyla, to je plnírna.
„ …Thajský piva jsou sračka. Čínský piva jsou ještě horší patoky!
Tumaš! Moje značka, můj slogan: PIL–ZEN–BUD - pivo, ze kterýho se neposereš!
To se tady u nás v tropech vysoce cení!“
„Dík …
Nebudu.“
„Špíno! Chceš mě nasrat? Petůnko, natoč pánovi. Plnou! Rovnou z tanku.“
„Ne! Vždyť je to opiát!“
„…Kurva!? Neumíš číst? Pivo je pivo! Jasný? Koukni! B-e-e-e-r!
Mám na to certifikát! Tak šup, kopni to do sebe a nedržkuj. Uleví se ti razdva!
No a je tam.
Je tu dost rachot, co? Dáme se do klidu, hele, dem.“
„Je v tom vůbec nějakej chmel?“
„Blázne. Víš kolik tady stojí chmel? Hádej, a stejně, - ani nehádej.
Chmel v tomhle klima hrozně plesniví.“
Jdem dolu, kolem chladírny.
„…Já vařim racionálně. Jenom z místních, z přírodních surovin. Ekologicky.
To je základ. Příroda, víš. Hele: člověk dokáže neuvěřitelný věci. Když chce.“
„Třeba proměnit vodu na víno.“
„Když hodně chceš. Ty taky, to ti věřim Špíno. Já, když mám potřebu srovnat si věci v hlavě, zajdu si se džbánem sem, pěkně do jeskyně.
Slyšels o tibetskejch lámech, co dokážou nečiněním a nemyšlením roztavit ledovec?“
„Proč ne.“
„Síla, co? Tak poď na to.“
Obešli jsme palety s plechovkama piva a vlezli do menší, asi původní prostory.
„…v budhismu je vlastně spousta církví. Řada škol, takovejch divnejch sekt, a různejch učení, co já vim. Tak tihle pánové jsou jiná klasa. Ti na to dou po svým. V tropech to logicky snad ani jinak nejde. Tihle mniši mě inspirovali!
Ti mě přivedli na správnou cestu! Dokážou nebytím ztuhnout a snížit teplotu, slyšíš mě? ochladit tuhle jeskyni o 3,7 stupně! Neskutečný!
Já je teda aspoň sponzojuru … sakra! … spozo … spozno…sponzoruju, jo?
To je v prdeli! Nemluvim česky často, chápeš! Tu novou češtinu moc neznám.“
Mniši poloprůsvitně dřepí na stalagmitech pod stalaktity. Obrůstají zelenou řasou. Vyzařují chlad. Beze všeho vidím jejich auru. Úplně jasně.
„Člověk má mít vizi. Člověk musí mít pro co žít.
Jenom sedět, na to my prostě nemáme čas.“
Já, koncem února 2001,Švýcarsko, poblíž Churu
V kouli
Počasí je zase zimní, trochu do mlhy sněží.
Dnes si zatrhneme hned několik spojů do Bruselu.
Ondřej marně volal. „Náš člověk ještě nedorazil do Bruselu. Máme čas. Uděláme si vejlet. Co ty na to?“
Sněží. Odjeli jsme po regionální trati k Churu. Nemám žádnou náladu.
Ondřej jde napřed závějí.
Odemknul branku v plotě s cedulí PRIVAT a prošli jsme krátkým tunelem ve svahu.
A za příkopem do kopce. Cestou Ondřej telefonuje. Nic. Mlčíme. Blíží se hukot bystřiny.
„Tak – co jí říkáš?“
Sevřená v těsné soutěsce, kolébá se na vodě v burácení proudu ohromná žulová koule.
„To je ona“, vzdychnul. „Můj největší kousek. Pojďme dovnitř.“
Vstoupili jsme jako červi vývrtkou do obřího plodu. Vevnitř je studené mokro a tma. Čerstvý sliz.
„Na to prostě nejsou euronormy. V Unii vůbec bych nedostal stavební povolení. Tady jo … je na ideálním místě. V klidu. V pohodě. Kvalitní kámen, silnej, trvalej přívod vody. A nikdo sem nelze.“
„A už je – to - hotový?“ „Ne. Ještě ne. Ještě se vrtá.“
„A k čemu to je?“
„Jak … k čemu? Viděls někdy tak velkou kouli z kamene plavat na vodě?“
„Je to impozantní těleso... Co s tím budeš dělat?“
Jak jdeme dál, mám dojem, jakoby před námi zhasínala světla. Přitom pořád kráčíme tmou.
„Je to unikát! Můj erbovní klenot, chápeš? Symbol firmy.
Zatím jsem vozil ty malý plovací koule z Indie, z Číny. Takový kraviny. Jako pozornost, dárek, logo. Docela se to chytlo. Levnější jsou ty čínský nerez koule v kouli. O tomhle nikdo neví. Vem si, že jsme … ve středu Evropy. Vstupem do středu týhle koule se ocitneš vlastně ve středu malýho světa. Není to zvláštní pocit? Budu sem vozit delegace z Curychu, ze Stuttgartu, z Milána … na kongresy. Bude to perfektní, jedinečnej hotel. To nikde neni, chápeš?“
„Vypadá to tu jako v dole.“
V jádře se naše kroky najednou rozlehly mohutným tónem.
Prohlížíme prostoru kužely světel. Po stěně se šinou slimáci.
Největší se nachází uprostřed, visí. Ukřižovaný.
Všude najdeš nějaký kříž, pravil svatý Tomáš Kempenský.
„Co si to dovoluješ?!? Slez, šmejde! “
Viselec křičí: „Kristus objímá celý svět! Kristus letí! Kristus vstal z mrtvých, Kristus je pták Fénix! Pán vstal z mrtvých! Přikovejte tělo, farizeové! Přitlučte mu údy, znehybněte Krista! Ó malověrní! Kristus byl ukřižován! A vztyčil se jeho Pán! Ó! Můj Pán, v celé své slávě! Ó! Pro větší slávu boží! Přijď, Ó, Máří Magadaléno! Kristus není anděl! Kristus není zkurvený eunuch! Přijďte ke svatému příjmání!
Přijď Marto ke svatému příjmání! Nezapomeňte přijít ve trojici s Veronikou! Přijďte všeckny! Přijďte k neposkvrněnému početí! Přijměte Semeno Páně!“
Vzpíná se jako kůň. Na dno koule z něj opleskají slimáci.
S rujným řevem přibíhá ze tmy nahá postava a naráží na jeho kolík bibli!
Nezlomil se. Starý i Nový Zákon je skrz.
Mučedník se ve vzduchu neudržel a padá.
Skučí na zemi. „Pane! Árhhhh! - proč … proč … proč jsi mě … opustil?“
Ondřej chytil narážečku dřív, než se stačila zakousnout do zbytku Sv. Údu
a táhne jí za vlasy ven, ta vříská!, „Bude konec světa!“
Ondřej nakopl kameru.
„Co to tady vyvádíte? Kdo vás sem pustil?“
Začátkem února 2001: Špína v barmském pohraničí, Kvítečkov, noc
Vize ve Spilce
„Pivo je dneska v módě. Zvlášť mezi mládeží, která chce bejt in!
Dělníci z těch novejch fabrik po skalách maj dneska normální starosti a zájmy, jako každej ďelňas na světě. Vstávat do práce, v práci makat, po práci posedět s kamarády - doma manželka, děti, pes …
Skouknou telku a spát, a k tomu patří dobrý pivko. Řekneš detail. No, nemůže bejt všechno hned, kulturní návyky se získávaj právě po drobnejch krůčcích.
Já mám ale vizi!
Chci prorazit na čínskej trh. Sice už se tam chytli Belgičani, jenže já jim chci vypálit rybník. Já je chci převálcovat. Mám pro ně pivní specialitu.
Kozlíku! Hamstl, prosím!
Hele. Sleduj. Vypadá to jako Amstel – chutná to … uznej - líp než Amstel - a není to Amstel! To umim. A já, já jim to vrátim!
Poslouchej: Budu přes Čínu exportovat do Belgie!
Než na to přijdou, leží mi u nohou kus Číny! …
A co chceš ty, ptám se znova, mladíku? Musíš mít nějakou vizi !?
Rozhodni se. Jdi za ní! Ty máš vyhráno, to ti povídám! Chytils Hada!“
Zmohla mě malátnost. Pivo … Jedno. Dvě. Tři.
Lumpino mi vykládá, jak pro něj budu vozit s tirákem do Číny pivo.
Jsem pro něj důvěryhodná osoba. Krajan.
Jo, proč ne. Nikdy jsem nic nedělal za peníze. Dá se říct, že jsem nikdy nepracoval. Jednou to přijít muselo. Život je utrpení. Získám třeba po drobných krůčcích ostruhy.
Nad Prahou tančily hvězdičky, carára, nad řekou měsíc se smál …!
Jsem pěkně vysoko nad Prahou! Aspoň 2000 metrů, volové.
Hvězdičky tančí, je to tak. Dělníci hrajou automaty, jedou v koutě formuli 1.
Človíčci z Kvítečkova! Aziati samá šlacha. Bývalí obráběči máku se po celodenní dřině v padělatelských dílnách učí pít falešné pivo. Cheers! Domorodci předstírají tanec.
Zpívaj si karaoke na nelegálně reprodukované melodie. Podezřelé světlo svíček. Hvězdičky…tančí. Smyslné, vražedné obětí bývalých chudých příbuzných. Dříve pasačky z hor; dnes večer… silikonové sexbombičky. Cool malenky neurčitého věku. Děvčátka radostně tráví víkend po pracovním týdnu v thajskym bordelu.
Víkend ve falešném bezpečí hor. Bývalý domov. Ztracený ráj.
Tady je vidět, co se bude letos v létě nosit v Evropě.
Staří mladí človíčkové. Zapíjej hrsti tajemných barevných falešných pilulí doktora Pilulkina. Něco jako na náladu. Nějaká skoro antibiotika, taky něco jako proti AIDS.
Yaba! Jsou mi dost povědomí. Je to stejný jako doma. Nad Prahou.
Co jsou všichni zač? Ještě jsem si nevzpomněl, odkud se známe s Lumpinem.
Že by Jan Křtitel?
Jdu spát, kam mi Lumpino řekne.
Já, koncem února 2001,Švýcarsko, poblíž Churu
Nad vodou
Nazí pornoherci úpí ve větru nad bouří ledové vody, „Föhn ichts, Föhnichts!“ Zní to jako Fénix. Chápu, že je jim pěkná zima. Fén vál včera, dneska mrzne. „´s kommt der Lätzte Tag!“
„Doprdele, 3 měsíce ani halíř a tady se točí porno!,“ křičí Egmont do telefonu na švýcarského nevímkoho.
"Kde je nějakej nájem, co? Takhle ne, vole, takhle ne. Tos přehnal.“
Slyším: „… jsem na sjezdovce, promiň. …Co? …řekli mi, … říkal jsem ti přece …, je to chiliastická sekta… Nic víc. Žádný porno, fakt ne. Křesťani, novokřtěnci ... tak co mám dělat? Copak já vim… Copak to chtěj prodávat? … Těžko ... Hele, to nebude na kšeft, to nepřichází v úvahu … jak to vůbec vypadá? Viděls to? Nejdřív se na to podívej …to budou takový nějaký jako obřady …“
„Zamykám to a šlus. Domluveno. Bez Didiera na to ani nešáhnu. Dokud nezaplatí ... a ty taky!!!“
Ondřej potichu zuří dál. Zatíná pěsti, zkousnul rty, bledne.
Zamykáme všechny dveře a poklopy.
Fénix vyhrožuje že skočí!
„Tak skoč, šmejde!“, syčí Ondřej česky na samce. Fénix pravděpodobně i rozumí, to se dá pochopit.
Chápu, že nemá odvahu. Taková zima! Společnice hystericky kvílí.
„Se to sere … kurva…. Prosim?“
Začátkem února 2001: Špína v barmském pohraničí, Kvítečkov, ráno
Sen v Barmě
Zdálo se mi, že jsem rádža. Krátce před svatbou pomřelo celé služebnictvo i příbuzenstvo. Smrt se projevovala tak, že všichni vypadali jako já.
Dokud leželi tváří k zemi, měli žlutou barvu, jako když jsem měl tu nejžlutější žloutenku. Příbuzní kvíleli, pořád tomu nechtěli uvěřit, chtěli abych něco dělal.
Jak jsem je dal otočit, abych se viděl po smrti, začali hnít a černat.
Tak tohle jsem já a tohle taky já! No po smrti - není divu. To je normální.
Ale tak škaredé!
Nechal jsem rychle dovézt zbývající živou populaci rádžastánu do paláce, aby svatba proběhla s publikem, jak se podle tradice patří.
Jenže venkovani. Prvně v lepším domě - všechno se ta nemehla musela učit, nezvládali ceremonie, nedokázali se v paláci vůbec orientovat. Chovali se jako dobytek. Byly to sice moji vrstevníci, ale do jednoho narození až po žlutym dešti Agent Orange. (Takoví samorosti: neměli oči, uši, nosy, třeba neměli pusu, nebo jen jedno slepý voko naruby, všeljak spečený do sebe, srostlý prsty – pokud je měli, bez nohou… Samé zrůdy. Moje štěstí, že jsem se nenarodil na venkově. Narodil jsem se v suchu, pod střechou.)
Musel jsem povolat Pokemóny. Vydal jsem rozkazy. Byl to masakr!
Nechal jsem palác na noc zamknout a dezinfikovat.
V předvečer obřadu dorazili do paláce na ostrově nejbližší přátelé z Prahy a kalili jsme jako za starých časů. Obsluhovali nás Číňani. Samá poklona, etiketa, jak má bejt. Byl jsem spokojenej. Byli hrozně vděční za tu poctu.
Agent Karel se tvářil ponuře a vůbec se nebavil. Dělá si starosti, „jak tuhle aféru vysvětlíme světové veřejnosti?“
Smál jsem se, že on je „agent Modřín!“
Všichni se smáli,: „Kde je nevěsta? Ví už princezna, že jsi impotent?“
(Nevěstu nebudu jako rádža před svatbou ukazovat lůze. Je to politikum.)
Hráli jsme s nevěstou šachy. Měla závoj, a já byl tak rozechvělý; tak nervózní; s každým tahem počítám:
Kolik Číňanů budeme potřebovat k slušnému životu?
Služebnictvo, těžba, zpracování, výroba, zemědělství, potravinářství, doprava, administrativa, armáda … Plus všech těch Číňanů, co zabezpečej tenhle aparát.
To číslo je …
pokračování příště
Autorem černobíle ilustrovaný Bad Design vydal Divus 2009 a osudová euronovela Pleonasmus (Divus 2001) jsou k dostání na všech netknihkupectvích, nabízí Neoluxor a kvalitní knihkupectví vůbec
nebo přímo v prodejně - bufetu Divus - září nad KD Vltavská, palác Orco.
Heslo : Bad Design pod stromeček a konec světa 2012 vás už asi nepřekvapí.
recenze:
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/162227/Na-co-ceka-ceska-literatura.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/166058/Bruselska-nocni-mura.html
Román na pokračování:
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233686/PredvaNocni-cteni-Apokalypsa-musela-nekdy-zacit.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233839/Jeden-hadr-na-vsechno.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233852/AIDS-po-bramboraku.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233855/Oblouk-nikdy-nespi.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/234717/Co-v-Praze.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235348/Horka-rozkos.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235730/2-Svycarky-a-cernosi-z-Prahy.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235929/Zadna-velka-civilizace-nebyla-bezbarierova.html
... kdo nechce čekat jak to dopadne nebo by rád obdaroval bližní, nechť si 240 stran ilustrovaného románu koupí ...
Minulé ukázky z románu - na přeskáčku:
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/230422/Bendl-v-kleci.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/220135/Kde-jsou-ty-duchody-belgicke.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/220135/Kde-jsou-ty-duchody-belgicke.html
ttp://vimmer.blog.idnes.cz/c/208920/Nadeje-pod-gilotinou.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/201337/Cinska-bouda.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/201161/V-kouli.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200656/Pil-Zen-Budhizmus.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200522/Muslimsky-raj-peklo-v-Barme.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200224/Picasso-masakr.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198940/Pred-cechem-neutecech.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198777/Rachel-na-toulkach-s-ceskym-kravatakem.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198635/Rachel-pristala.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198497/Nejpevnejsi-vlasy-sveta.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/194519/Mezi-zkumavkami-a-krematoriem.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191334/Evangelium-smrti.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191170/Agenti-a-tatrmani.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191026/Turnaj-hvezd.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188473/Vzpominky-humanitarni-pracovnice-3.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188468/V-hlavnim-stanu-europedofilie.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188442/Za-casu-slintavky-a-kulhavky.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/185583/Vzpominka-humanitarni-pracovnice-2.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/184829/Vzpominka-humanitarni-pracovnice.html
