Nový pořádek v mrtvém prostoru

Co se děje tam, kam průmyslové kamery nevidí: Konflikt Demokracie s kapitalismem vyžaduje vyřešení problému: 1. kultury, 2. historie, 3. iracionality.

Odvážný adept demokratické metafyziky čte heslo na bráně nového světa: „Bůh je mrtev“. Starý dveřník skrytý ve stínu očekává odpověď. Dovětek, který otvírá cestu, zní: „vše je dovoleno.“ Člověk bez bázně boží smí vstoupit. Stal se občanem.
Krokem do světa Rovnosti a Svobody demokrat odmítá otázku boží existence, a stejně rozhodně je výrok o boží smrti nepřijatelný pro věřícího, jenž neztrácí jistotu boží přítomnosti, protože Bůh je jeho život sám. Nepochybuje o totožnosti strážce lživého epitafu: je to Satan. Svět bez boha je potom chaos.
Demokrat poznává, že Bůh nikdy neexistoval, tedy nikdy neměl ďábelského protihráče. V demokratické metafyzice je v posledku všechno jedno. Svět je jaký je. Řád trvá, dokud existuje Svět. Svět bez Řádu nelze ani vidět, ani pochopit jako celek — vždyť Svět je celek sám.
Na tomto místě autor doporučuje čtenáři zvolit si jeden z výše uvedených způsobů čtení a vnímat použité pojmy co nejkonkrétněji!
Demokratické zákony zaručují Rovnost a Svobodu Člověka. Lidé jsou si ze zákona rovni v možnosti svobodného konání. Zákon brání hranice Demokracie, protože pólem Svobody jednotlivce je diktatura.
Maximem Rovnosti všech lidí je Smrt. Demokracii nezbývá, než se neustále vyhýbat absolutní Moci a vzdalovat se Smrti.
Demokratická politika je boj o poměr Svobody a Rovnosti. Víme, co přijde po Demokracii, když ztratí rovnováhu: revoluční nebo reakční režimy — liberalismus, socialismus, fašismus, feminismus, sionismus.
Demokracie vstříc trvalé hrozbě diktatury slibuje jako alternativu smrti Nesmrtelnost a jako protiváhu zvůle nabízí Nezávislost.
Prostředkem, který má demokracii dovést do cíle, je kapitalismus.
Jediné riziko na této pouti je, že dříve než se tak stane, bude prostředek za cíl zaměněn.
Člověk v kapitalismu zákonem dané rovné právo vstupovat na Trh = do svobodné společnosti ostatních lidí — trhovců a nabízet a směňovat svoje zboží a služby. Přestože je kapitalistický Trh považován za model svobodné společnosti, Rovnost je princip kapitalismu bytostně cizí. Problém kapitalismu s Rovností v Demokracii tkví v tom, že ona první je sice dána Zákonem, ale zákonodárných sborů (států, národů) je mnoho a rovny si nejsou — už proto, že vydávají protichůdné obchodní zákony a omezují svobodu podnikání.
Dokud nevznikne jeden světový Stát a nevstoupí v platnost jeden univerzální Zákoník, není zaručena Rovnost jednotlivců na jednotném Trhu.
Naproti tomu problém demokratické Rovnosti s kapitalismem je ten, že soukromé vlastnictví, direktivní rozhodování vlastníků a jejich snaha o maximální zisk při minimálních nákladech nutně vytvářejí nerovnost.
Konflikt Demokracie s kapitalismem vyžaduje vyřešení problému:
1. kultury, 2. historie, 3. iracionality.
Kultura v nejširším smyslu (umění, věda, technika = Civilizace) vyčleňuje Člověka z přírody. Kultura znamená nerovnost, imanenci, zjevení a zdůvodnění všech privilegií: Kultura je hierarchická. Nerovnost je principem existence a rozvoje kultury.
Historie je obrazem neodbytného trvání nerovnosti v minulosti, jež stále roste na úkor současnosti. Historie svojí trvale přibývající a nezměrnou vahou budoucnost Demokracie ohrožuje.
Nejtěžším břemenem Demokracie je však sám ideál Rovnosti. Dogma Rovnosti všech lidí je racionální lidská volba, ideologické rozhodnutí, které nemá s nekonečnou iracionalitou skutečnosti nic společného.
Moderní kapitalismus se stal dvojčetem demokracie, protože si Rovnost racionálně osvojil a začal s ní obchodovat.
Kapitalistická technologie Rovnosti je všudypřítomná a dostupná, protože je levná a vypočitatelná. Přesná rovnost povrchů a stejnorodost čistých materiálů, minimalistická pravoúhlá typizace, normování, standardizace, homogenizace a homologizace umožňuje nejjednodušší strojovou výrobu, montáž, skladování a dopravu, libovolnou replikaci, kopírování všech měřítek, množení, omývání a snadné čištění. Prefabrikované díly dovolují prodat, složit a postavit cokoli prakticky kdekoli, nezávisle na okolí; propojování komponent je neomezené. Nekompatibilita je ve světě materiální rovnosti vadou. Neustálá inovace kapitalistické technologie je zárukou stálého přibližování se ideálu kompatibility, i důvodem nekonečné proměny standardu, ke kterému se vztahují nové součástky kapitalistického zboží.
Věčná novost, vědecky projektovaná změna geometrie s motivem budoucí dokonalosti, rozhodujícím způsobem změnila lidskou Kulturu. Moderní Kultura je stejně moderní a demokratická jako kapitalismus.
Demokratický hrdina lyricky opustil vysoké metafyzické ctnosti pokory, oběti, věrnosti, lásky, oddanosti všemu nedotknutelnému Nad, dadaisticky se vysmál znevolňujícím etickým abstrakcím vysokého Umění a prozaicky se pustil do boření všech přízemních tabu a rozběhl závod v překonávání hranic lidských možností. Demokratický hrdina není světec, ale Prométheus, Lucifer, Faust, kapitalistický podnikatel a gangster: vždy svobodný a nezávislý jedinec, který je mírou všech věcí a prosazuje svoje plány.
Revoluční umělci Moderny proměnili, přehodnotili a zavrhli všechny tradiční umělecké formy a hledali formy nové. Ukázalo se zanedlouho, že repertoár způsobů uměleckého vyjádření, projevů lidského těla a duševních hnutí je omezen. Moderní umělce nadchly Stroje. V továrně si revoluční Umělec podal ruku s moderním Kapitalistou, vlastníkem Strojů. Tradiční tvorbu mýtických gest Prozřetelnosti racionálně nejprve nahradila konkrétní geometrie a nakonec konceptuální algebra. Novost v umění je možná již jen skrze kapitalistickou technologii.
Nikoli ideologicky nenásilná, neútočící demokracie, ale kapitalismus splnil odvěký lidský sen a definitivně porazil Přírodu. Až moderní kapitalismus měl dost síly a odhodlání, aby z  matky vraždící své děti udělal služku. Demokratické osvobození člověka od imaginárního Boha otce je ve srovnání s porobením matky Přírody zcela nevýznamnou událostí.
Ještě tzv. dřevní kapitalismus do konce 19. století se vůči Přírodě nacházel v nerovném, podřízeném postavení a Civilizace se musela okolnímu světu přizpůsobovat. Předmoderní kapitalismus se vůči Přírodě vymezoval hierarchickým historismem, akcentací dlouhé linie společenské nerovnosti, v níž těsný kontakt s nepřátelskou Přírodou příslušel nižším vrstvám; naopak společenská elita se nebezpečím barbarského, nekulturního vnějšku vystavovala jen při vzácných rituálních příležitostech. Technologie moderního kapitalismu postavení člověka vůči Přírodě obrátila naruby.
Moderní člověk je díky hygieně osvobozen od infekčních nemocí a parazitů, hormonální antikoncepce dává svobodu volby početí, plastická chirurgie umožňuje změnu pohlaví, transplantace orgánů, spermií, vajíček a embryí dává další šanci beznadějným, psychofarmaka osvobozují od strázní duše. Technologie dává do budoucna lidské identitě možnost změnit cokoli na anatomickém a genetickém uspořádání nedokonalého a smrtelného těla. Ale moderní člověk už ví, že dokonalý a nesmrtelný může být jen Stroj.
Člověk z éry racionální čistoty vstoupil do špinavé sféry Mrtvého prostoru.
Mrtvý prostor je anatomická část dýchacích cest, která se přímo efektivně nepodílí na výměně kyslíku. Vzduch, který živočich potřebuje smísit s krví nebo z krve odstranit, musí překonat nefunkční, zdánlivě zbytečný úsek mrtvého prostoru. Vyžaduje to určitý tlak a úsilí a výdej energie, kterou by bylo lze ušetřit, kdyby byla plíce bezprostředně v dotyku se vzduchem.
Mrtvý prostor je část bojiště mimo palebné pole, kam nelze zaměřit kanón, protože hlaveň střelce je pohyblivá jen v omezené výseči. Mrtvý prostor leží mimo zorný úhel průmyslových kamer.

Mrtvý prostor je neužitečný, nevypočitatelný a nebezpečný, protože do něj není vidět a nevíme, co se v něm děje.
Ve stínu pokroku krystalicky čisté technologické racionality moderního kapitalismu leží nové moře Mrtvého prostoru. Mrtvý prostor je zcela jednoduše identifikovatelný: jsou to všechna místa, kde se chytá špína. Prostor, o který nikdo nestojí a jakoby nikomu nepatřil, prostor na rozhraní soukromých pozemků a majetků, prostor, který ani nelze snadno a jednoduše využít ani vyčistit. Oblast Mrtvého prostoru obklopuje každou hranu a spojnici moderní architektury a designu, kouty, rohy, zuby, výklenky, výčnělky, záhyby, spáry, pukliny, skládky odpadu, dopravní zácpy, zpoždění, nuda a „volný čas“, obezita, alergie, neplodnost, drogová závislost, populace starých sobců atd.
Iracionalita Nezávislosti, Svobody nedomyšlených, nesoudržných věcí a nedokonalých materiálů je kouzlo, které pohánělo kolo života, věčného mládí a novosti kapitalistické technologie. Na poli bezbřehého Mrtvého prostoru se zdá, že koncept technologické Rovnosti se vyčerpal, Příroda iniciativou jednotlivců byla příliš ponížena a ideál volného růstu anorganických samostatných krystalů dal vzniknout neživotaschopné civilizační drúze. Ideál tvrdé, čisté, přísné, silné, hladké homosexuální Demokracie ve fázi ekologické, finanční, hospodářské … atd. krizi zestárl a vyčpěl.
Jaké je řešení pro Demokracii?
Nezávislost politicky apatických jedinců stačí jako ochrana před ideologickou diktaturou, ale k biologickému přežití je v současném stádiu vývoje nutno zajistit druhý pilíř Demokracie, kterým je technologická Nesmrtelnost — alternativa Rovnosti.
Měkká, postindustriální, digitální společnost již vystupuje z rigidní geometrické hranatosti moderny. Ekologická postmoderna buď stvoří Člověka–Stroje nebo malý, solární, nezávislý, samohybný homosexuální strojek. Jinou budoucnost Demokracie si autor neumí představit.

http://www.divus.cz/umelec/article_page.php?item=1570