Lék na hlavu, jed na děti

Iluze, že z rukou lékaře dostáváme testované, bezpečné a prakticky neškodné léky dostala další ránu. Nejnovějším příkladem je valproát.

Koncem roku (datováno 19.12.2014) „zdravotničtí pracovníci“ obdrželi „informační dopis“ v němž „Státní ústav pro kontrolu léčiv ve spolupráci s Evropskou lékovou agenturou a držitelé rozhodnutí o registraci přípravků s obsahem valproátu … dávají na vědomí nové bezpečnostní informace a varování ...“ jež jsou „...výsledkem právě dokončeného celoevropského přehodnocení dostupných údajů o užívání valproátu v těhotenství.“

Dopis je zveřejněn na stránce SÚKL zde viz http://www.sukl.cz/leciva/informacni-dopis-valproat

 V souhrnu se dozvídáme, že

Děti (plody) vystavené valproátu v děloze matky mají vysoké riziko opoždění psychomotorického vývoje (30–40 % dětí) a/nebo riziko vzniku vrozených vad (asi 11 %).

Valproát může být použit u žen a dospívajících dívek pro léčbu epilepsie a bipolární poruchy (maniodeprese) pouze v případě, že jiná léčba není účinná nebo ji pacientka netoleruje (nesnáší). Ženy, u kterých je valproát jedinou možnou léčbou, musí užívat účinnou antikoncepci.

Léčba valproátem musí být zahájena a sledována lékařem, který má zkušenosti s léčbou epilepsie, bipolárních poruch a migrény.

Použití valproátu v prevenci migrény je nyní kontraindikováno (vyloučeno) u těhotných žen a rovněž u žen, které by mohly otěhotnět a nepoužívají účinnou formu antikoncepce. Před podáním valproátu v této indikaci je nutné vyloučit těhotenství a zajistit účinnou antikoncepci.

Dále se zde uvádí, že riziko malformací a vývojových problémů (vrozených vad, postižení plodu) je závislé na dávce. Dostupná data naznačují, že pokud je valproát používán pro léčbu epilepsie společně s dalšími přípravky, je riziko malformací a vývojových problémů u dětí větší, než je-li používán valproát samotný.

1. Nedávno ukončené studie ukazují riziko opoždění psychomotorického vývoje (včetně opoždění chůze a řeči, problémů s pamětí a vyjadřováním či snížení intelektuálních schopností) u 30–40 % dětí předškolního věku, jejichž matky užívaly v těhotenství valproát. Údaje také ukazují, že u dětí exponovaných valproátu během intrauterinního vývoje je riziko vrozených malformací (jako defekty neurální trubice, tzn. rozštěpy páteře, ev. poškození míchy či rozštěpy patra) asi 11 %
2. Ve studii s šestiletými dětmi, jejichž matky užívaly během těhotenství valproát, byl inteligenční kvocient (IQ) těchto dětí v průměru o 7–10 bodů nižší, než u dětí, jejichž matky užívaly jiné antiepileptikum.
3. Dostupná data také ukazují, že děti exponované valproátu během těhotenství mají vyšší riziko rozvoje poruch autistického spektra (asi 3x vyšší riziko než v populaci obecně) a autismu samotného (5x vyšší riziko než v populaci obecně).
4. Existují také omezené údaje naznačující souvislost expozice valproátu v průběhu intrauterinního vývoje a poruch pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).

 Tolik z informačního dopisu SÚKL. Pokud srovnáme dosud běžný příbalový leták k přípravku obsahujícímu jako účinnou látku valproát, vidíme, že se nejedná o úplné novinky.

http://www.pribalovy-letak.cz/882-valproat-chrono-sandoz-500-mg

Nová je konkretizace (zpřesnění) a kvantifikace (vyčíslení) rizika hrozících vývojových vad při užívání valproátu a jaho faktická kontraindikace (vyloučení užívání) v těhotenství, respektive u žen v plodném (fertilním) věku.

Co dodat ?

Valproát je čerstvým příkladem nepříjemné skutečnosti, že navzdory všemu mnohaletému vývoji léčiv a jejich složitému a nákladnému testování, nelze léčiva (léky) z rukou lékaře považovat za látky jen a pouze léčivé, bezpečné, neškodné.

Kromě zdánlivě banálních, běžných, řekněme kosmetických obtíží, které s sebou dlouhodobé užívání valproátu nese (otoky kotníků, lýtek, i výše, nadváha, vypadávání vlasů), které ženy vystavují dilematu, zda taková léčba stojí za to, vychází po letech ostrého provozu najevo hrozba mnohem závažnější. Častý fatalistický cynismus „já příbalové letáky raději nečtu, to bych se z toho musela zbláznit“ a oddané spoléhání na osud v bílém plášti „doktor to se mnou přece myslí dobře“ se skutečně může zatraceně vymstít.

Stále platí Paracelsovo (1493-1541), že mezi lékem a jedem je rozdíl jen v podané dávce.

Valproát, původně ordinovaný v léčbě (prevenci záchvatů) epilepsie, se relativně nedávno začal masově propagovat v psychiatrii jako jeden z tzv. stabilizátorů nálady (původně antiepileptik), které by měly být lékem volby č. 1 v terapii bipolární afektivní poruchy (dříve maniodeprese, neboli patologického kolísání nálad mezi maniemi a depresemi). Ve skutečnosti je dnes již obecným zvykem psychiatrů přidávat valproát jako uklidňující prostředek prakticky v llibovolné psychiatrické diagnóze, kde jsou úzkosti, napětí, výkyvy stavu. Další sféru působení (či odbytiště farmaprůmyslu, chcete-li) našel valproát jako profylaktikum (tzn. prevence záchvatů) migrény, záchvatovité bolesti hlavy, či analgetikum (tišení chronických bolestí). Údajně má valproát i jakési protinádorové vlastnosti viz http://www.csnn.eu/ceska-slovenska-neurologie-clanek/valproat-anti-epileptikum-s-protinadorovymi-ucinky-33074

Reálně tedy užívá dnes valproát kdekdo (podobně jako jiná původně antiepileptika, jako je klonazepam, gabapentin, lamotrigin, karbamazepin a j.), předepisuje se na neurologii, psychiatrii i v ordinacích praktických lékařů.

Připoměňme si, že zvláště afektivní psychiatrické poruchy (poruchy nálady) či migréna jsou převážně ženskými nemocemi (postihují cca ze 2/3 ženy).

Co teď s tím ?

V prvé řadě je třeba žádat od lékařů stanovení přesné diagnózy. Ne všechno, co se dnes vydává za bipolaritu, je skutečně maniodeprese, což lze, bohužel, říct o psychiatrických diagnózách obecně. Rovněž bolesti hlavy jsou velmi široká problematika, tedy ne každý bolehlav je hned migréna. Ani na základě jednoho epileptického záchvatu nelze hned mluvit o epilepsii jako celoživotním onemocnění s nutností trvalého užívání antiepileptik.

Pacient má být informován co mu je, co se s tím dá dělat, a proč je léčen tak a ne jinak – ve vlastním zájmu. Zájem lékaře by měl být totožný, lékař by měl konat jen ve prospěch pacienta, ale není to samozřejmé.

Zřídka je jen jedna cesta, jedna možnost a jen jeden lékař je ten pravý. Pokud se chce člověk skutečně léčit a vyléčit, nelze vše nechat v rukou lékaře.

Nakonec něco o té migréně: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bolesti-hlavy-zhorsuji-i-leky-ulevi-pry-mesic-bez-nich/r~i:article:757904/

„ … Za bolesti hlavy mohou v některých případech paradoxně právě analgetika, která od ní mají ulevit.

Lidé je totiž často nadužívají, čímž si na nich vypěstují závislost a dostanou se do začarovaného kruhu.

Ve svém metodickém doporučení pro léčbu chronické bolesti hlavy před tím varoval britský Národní institut pro klinickou kvalitu (NICE).

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) léky proti bolesti působí kontraproduktivně až v pěti procentech případů, kdy subjektivní pocit pacientů postupně zhoršují.

Jednoduše řečeno: K tomu, aby si člověk od bolesti ulevil, potřebuje čím dál větší dávky. V případě léků proti bolesti ale nejde o stejný princip jako u návykových látek, u nichž roste tolerance těla k dané látce. Zdá se spíš, že užívání analgetik zintenzivňuje samotnou bolest.

Proč tomu tak je, zatím lékaři nevědí. Zjistili ale, že stav pacientů s každodenní chronickou bolestí hlavy je často horší u lidí, kteří se zprvu léčili sami - analgetiky.

Nový metodický pokyn proto nabádá lékaře z Anglie a Walesu, aby všem pacientům bez rozdílu doporučovali okamžitě vysadit veškeré léky proti bolesti a varovali je, že budou zhruba měsíc trpět. Pak však prý přijde zlepšení.

Jako alternativu k práškům tišícím bolest Institut pro klinickou kvalitu navrhuje akupunkturu....“

http://www.akupunktum.cz/proc-akupunktura.html