Kolik Arabů je dost za jednoho Šalita?

Událost dne - výměna vojáka Šalita chyceného Hamásem za 1027 Arabů vězněných v Izraeli - je výmluvnou ilustrací ostrého dilematu zašitého v zdánlivě měkkém polštáři liberální demokracie 21. století.

Demokracie prý stojí a padá podle výpočtu rovnice o dvou neznámých (D)  = ROVNOST + SVOBODA.

V socialismu (tzv. komunizmu, tom, co jsme tu měli ještě v roce 1989) bylo podle některých názorů málo SVOBODY (např. svobody projevu mimo hospodu, volného cestování, soukromého podnikání) , ale ROVNOSTI bylo habaděj (skoro všichni na tom byli stejně špatně, co se týče nedostatku spotřebního zboží, takže nevyhnutelně muselo dojít k Listopadu).  Někteří zastánci tzv. socialismu soudí, že tehdy přece jen nějaká svoboda byla, a to, co lidem nejvíc vadilo, byla NEROVNOST (někdo třeba měl bony a cestoval na Západ kdy chtěl a mohl si koupit co chtěl - o čemž většina mohla jen snít)  ... nebyl to tedy úplný kriminál, takže můžeme mluvit třeba o SOCIALISTICKÉ DEMOKRACII.

Dodejme, že jedním z komunistických hesel byl INTERNACIONALISMUS a SOLIDARITA, pojmy, které se odvolávají na všelidský HUMANISMUS, tedy pojetí člověka jako univerzálně  rovnoprávné, svobodné bytosti nehledě na rasu, národ, pohlaví.

V kapitalismu, tvrdí někteří politologové, je tolik SVOBODY, že nevyhnutelně vzniká majetková NEROVNOST, ale to je normální, protože občané si uvědomují, že VŠICHNI MAJÍ STEJNOU ŠANCI koupit si to, nač si vydělají. V podstatě se potom dá říct, že podle ukazatelů majetkové nerovnosti lez měřit míru svobody ve společnosti ! Proti tomu kritici kapitalismu si stěžují na to, že pokud jsou nejmenovanou podmínkou a kritériem svobody peníze, není problém najít příklady nesvobody, kterou člověk nemajetný nemá šanci změnit.  Pokud mu ale vždycky zůstává SVOBODA nechtít to co ostatní (práce, peníze, jídlo, bydlení) pořád je to DEMOKRATICKÝ KAPITALISMUS.

Dodejme, že v kapitalismu je internacionální a solidární nikoli člověk, ale  mezinárodní, nadnárodní kapitál a jeho kosmopolitní vlastníci. Proletáři se nespojují, ale soutěží mezi sebou o přízeň globálního kapitalisty. Když budouhodně pilní, vylíhnou se z nich akcionáři.

A jak je to v Izraeli?

Izrael je údajně "jediná demokracie na Blízkém Východě." V praxi vidíme, že platí rovnice JEDEN ŠALIT = 1027 ARABŮ.  Co tato rovnice znamená?

Není  složité si uvědomit výhody občanské ROVNOSTi: Nikdo nechce, aby nad ním vládla zvůle privilegovaných. Slušný člověk nepáchá zlo už proto, že se mu to může vymstít. Mez slušnými lidmi existuje nedeklarovaný, ale praktikovaný stav důvěry. Člověk přistupuje k člověku jako k lidské bytosti a očekává, že se mu dostane stějného.

Ale kdo by potom chtěl být Arabem v Izraeli?

Souhlasit s tím, že jeden Šalit má stejnou cenu jako XXXX Arabů může jenom ten, kdo doufá, že jemu se to nemůže stát.  Ve světě, kde o všem rozhodují peníze, je to ale smrtelně nebezpečná iluze.

V režimu NÁRODNÍHO SOCIALISMU si správnou rasu a národnost = lidskou důstojnost nekoupíte, ani kdybyste chtěli sebevíc.