Když Kristýna není Irena a Dášeňka není Napoleon

... jednu pochválíme, druhá to schytá aneb první žena do vlády, druhá do klády? 2 české gender pohádky s happy endem.

Bylo nebylo, jedna slečna, která nemá nic společného se slečnou Kristýnou (říkejme jí třeba slečna Klokočí), již nemohla déle mlčet a promluvila.

Sdělila národu, že STRANA, za kterou vyjednávala vládu,  není žádná strana, ale SEKTA!, že šéf sekty (a šéf strany není šéfem strany, což se vědělo už před tím), ale ve skutečnosti je to DOKONALÝ PSYCHOLOG (říkejme mu Napoleon)

a nakonec slečna Klokočí odhalila, že má v bytě ŠTĚNICE, což už byl úplný vrchol, takže se rázem katapultovala do panteónu Národního divadla českých světic a stala se navěky heroinou, neboť demaskovala zločineckou organizaci W, jež se vetřela do vlády a parlamentu.

http://zpravy.idnes.cz/veci-verejne-jsou-sekta-barta-lidem-vymyva-mozky-tvrdi-koci-pqn-/domaci.aspx?c=A110408_203731_domaci_brm

A dnes? Jestli zločinecká organizace W nevymřela, je ve vládě a v parlamentě dodnes, vláda šlape, reformy se jen hrnou, takže happy end.

Druhá pohádka je o něčem jiném.

Jedna paní, která se v žádném případě nejmenuje Irena, a náhodou ani Bobrmanová, nedokázala odolat svému svědomí a musela ven s knihou o Největším Čechovi, jak jí miloval a ona jeho, Centrále navzdory.

Svědomí paní Bobrmanovou hryzalo tak šíleným způsobem, že i když si jako spisovatelka dovedla naprosto dokonale představit, co bude následovat, když celý národ pozná v Největším Čechovi exdivadelníka (říkejme mu Dášeňka) , ačkoli, přísahá - si to celé vymyslela, nemohla si pomoci,  neuhnula a svou kůži vystavila na knižní trh, ba na pranýř, obecnému lynči a osudu bestselleru vplen.

Když bičem zapráskala slečna Klokočí, stala se hrdinkou.

Když promluvila Bobrmanová, je to zrada.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/135819-tajna-kniha-je-havel-nejvetsi-cech/

Je to snad jasné?

A jestli pan Dášeňka neumře, bude dál živým národním pomníkem a světcem.

Takže happy end.

Konec pohádek.