Vzpomínka na zlatou éru sociálního státu, kdy se štědrý stát ustrnul i nad posledním pedofilem - i kdyby se jmenoval Dutroux. Úryvek z románu Bad Design, podle skutečných událostí - vydal Divus 2009
vlak do Bruselu, konec února 2001
Invalida
Ondřej se definitivně probudil. Mžoural oknem do tmy. Zívnul na spoluzívající pár spolucestujících, kteří přistoupili za hranicí. Kněz šustil novinami, zaškrtával si kvíz , a byl povážlivě rozčilen.
S jeptiškou si vyměňovali hněvivé věty.
„Dutroux?“, zeptal se Egmont.
Žena vyvalila oči: „Co?“
Páter na to: „Ten invalida!“
„Ten pedofil?“
„Přečtěte si noviny!“
„Nečtu francouzsky, bohužel,“ omlouvá se Egmont.
„Píšou to i vlámsky!“
„Tak proč se ptáte francouzsky?“
„Víte, já Belgičany neznám. Jen Dutroux. Proto se ptám.“
„Neznáš Plastic Bertranda?“, divím se. Toho znám já.To je Belgičan!
„Jistě, pánové. Mluvme anglicky. Není divu. Máte pravdu. Dutroux je nejslavnější Belgičan!“
„Dutroux a král. Prašť jako uhoď.“
„Prasata! Mezi námi, Belgičani jsou leda tak králíci, víte. Moc milá zvířátka. Nemytá. Kožich samou veš. Dutroux a ostatní! Valonská špína!“
„Krále vynechte. Naše královská rodina, ano, to jsou Němci.“
„Německá šlechta?“
„Pedofilové!“
„Copak znáš nějakou jinou šlechtu než německou?“
„Hm. Co píšou v těch novinách?“
„Píšou, že pan Dutroux si teď podal stížnost na nelidské zacházení v kriminále. Obviňuje vládu, že poškozuje jeho lidská práva. Drží ho, invalidu, na samotce. Ruší mu spánek, nenechají ho vyspat. Chce vyšetřit zdravotní stav, chápete?“
„Měl zůstat v domácím vězení! V té své kobce. Kutil! Dutroux býval velmi zručný betonář!“
„Elektrikář.“
„Proč invalida? Mluvili jste o invalidovi?“
„Budete se možná ještě divit, ale údiv vás v Belgii brzo přejde. V Belgii nevyjdetel z překvapení.“
„Moc ten případ neznám.“
„Dutroux poprve dostal za znásilňování dětí 13 let. Odseděl si 3 roky: 3 ze 13. Ministr spravedlnosti ho pustil za dobré chování.“
„Ale. To je fofr.“
„Dutroux si okamžitě zažádal si o důchod. Že si následkem utrpěné psychické újmy jako elektrikář nemůže vydělávat na živobytí. Dostal důchod. Do tří dnů, pane! Tomu se říká rychlost. Pak že ve Walonii byrokrati pracují pomalu.“
„Kdepak pomalu. Bral hned 80 000 franků měsíčně. Z našich daní! Slyšíte? Důchodce Dutroux, pánové! Když ho konečně chytli za to poslední svinstvo, vlastnill chudák 8 domů!“
„Víte, belgická politika se zdá být zvenčí komplikovaná a nepřehledná; nevěřte tomu: je to docela prosté.Co ukradnou ve Flandrech, promrhá se v Bruselu. Ovšem dole … ve Walonii, se peníze přímo vypařují.“
Ráchel, Afgánistán, začátkem ledna 2001, 1. den po škole
Kanadské bodování
„Proč jste mi neřek, co tady znamená někoho poslat pro křídu?“
Ferda dřepěl v čajovně mezi starci a poslouchal rádio: kanadské bodování.
„Doprdele! Kdybych to tušila! Vždyť ten chlapec kvůli … tomu přišel o nohu!
Je to tu úplně zamořené minami! To je příšerné! Jak mi mají děti věřit, jak je můžu něco učit, když netuším to, co tady každý ví? Musíme s tím něco udělat! Slyšíte?
Ten chlapec musí do nemocnice!“
„To je vražedné dědictví ruské okupace. Budeme se s tím vypořádávat ne desítky, spíš ale stovky let.“
„To je všechno, co na to řeknete? Vždyť to mrzačí děti! Naše žáky!
Ten chlapec, Václav…“
„Eh! Poslouchej. Dobře ti poradím, děvče. Nebudeš litovat, to mi věř! Nepodceňuj místní obyvatele. Vzdej se své evropské pýchy. Uznej jejich prastarou, osvědčenou moudrost. Nepovyšuj se sic – budeš ponížena. Jsou hrdí, nespoutaní… Tvrdí, ale spravedliví. Oni dobře vědí, kde jsou miny. Dobré i špatné.
Jsou zlé, ruské miny a jsou i dobré, jejich miny domácí, miny ochránkyně. Mudždáhedíni jich spoustu nakladli za léta bojů. Naučili se s nimi žít.
V této krásné zemi je rozseto na deset miliónů těch zákeřných hraček!“
„Nesmysl! Jaká mina je dobrá? Vždyť OSN je zákazala! Jsme tady přece proto, abychom to tady, sakra, změnili k lepšímu!“
Starci se roztrpčeně ošívali a pošťuchovali.
„Nekřič! To už víckrát nedělej! Neručím za tyto statečné bojovníky, pokud se ti povede je urazit! Žena v jejich přítomnosti nesmí beztrestně zvýšit hlas! Měj respekt k tradici, jež se utvářela stovky, tisíce let - vyplatí se to.“
„Jak můžete tak klidně sedět? Odminováním se mělo a musí v konečně začít! Dej mi klíč od telefonu, zavolám do centrály, ať nám okamžitě pošlou mapy minových polí. Určitě něco takového existuje. A vrtulník pro toho chlapce.
Musí do nemocnice!“
„Budeš se divit, slečinko, ale já už dávno začal. Máme tu pěkný, moderní sportovní plácek. Naučil jsem sám kluky hrát nohejbal i pozemní hokej. Postavil jsem z ničeho dva kluby hendikepovaných! Když je venku nepohoda, v klubovně sledujeme pakistánskou ligu. A počkej: V zimě, když namrzne, tak polejem plácek vodou, obujeme brusle a fandíme našim v NHL!“
„Eliáš?“, probral se stařec ze sna.
„76 bodů! 32 gólů, 44 asistencí!“
„Dejte mi ten klíč!“
„Já jsem ředitel školy. Jen já mám od paní ministra osobní oprávnění telefonovat. Telefón je zakódovaný. Máš vůbec ponětí, kolik stojí minuta hovoru s Prahou?“
„Copak chci volat do Prahy?“
„A kampak? Kam by chtěla děvočka volat? Postěžovat si matince?
Nemám rád zbytečné tlachy. Všechny hovory nám tak jako tak přepojují v Praze.
Za minutu hovoru je kartón cigaret a láhev vodky.“
„Neříkej mi děvočko. Nejsem žádná husička! Jsem tady první den, a už jsem hodně pochopila! Nějaký blbý plácek pro kluky nestačí. A co děvčata? Kde jsou?
Jak to, že nechodí do školy? S tím se taky nemůžeme smířit. Do české školy patří všechny děti! A ten kluk, Václav, musí do nemocnice!“
„Jaká nemocnice? Co je to?“, ptá se letragický, relativně mladší muž.
„Balníca.“
„Eh.“
„Eh. U aláha.“
„Václav je v rukou božích. Jako my všichni.“
„Á - to je náš učitel chemie a náboženství – Kemal.
Tradice je tradice. Základem kultury je ostatně tradice. Výuka náboženství je tu prostě neoddiskutovatelně nezastupitelná. I já se na jeho hodinách hodně dovím.“
Kemal mi nevěnoval mi ani pohled. Hlučně si uplivl hlen a odešel.
Má cesta mě vede do Zlatého trojúhelníku!
černobíle autorem ilustrovaný Bad Design vydal Divus 2009, k dostání na všech net knihkupectvích, v Neoluxoru a kvalitních knihkupectvích vůbec
nebo přímo v Divus - nad KD Vltavská, palác Orco
předchozí ukázky:
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/208920/Nadeje-pod-gilotinou.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/201337/Cinska-bouda.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/201161/V-kouli.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200656/Pil-Zen-Budhizmus.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200522/Muslimsky-raj-peklo-v-Barme.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200224/Picasso-masakr.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198940/Pred-cechem-neutecech.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198777/Rachel-na-toulkach-s-ceskym-kravatakem.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198635/Rachel-pristala.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198497/Nejpevnejsi-vlasy-sveta.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/194519/Mezi-zkumavkami-a-krematoriem.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191334/Evangelium-smrti.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191170/Agenti-a-tatrmani.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191026/Turnaj-hvezd.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188473/Vzpominky-humanitarni-pracovnice-3.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188468/V-hlavnim-stanu-europedofilie.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188442/Za-casu-slintavky-a-kulhavky.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/185583/Vzpominka-humanitarni-pracovnice-2.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/184829/Vzpominka-humanitarni-pracovnice.html
recenze:
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/162227/Na-co-ceka-ceska-literatura.html
http://vimmer.blog.idnes.cz/c/166058/Bruselska-nocni-mura.html
