Lidský život nemá vždycky všude za všech okolností stejnou cenu, i když jsou na to zákony, Listiny lidských práv a jiné vymoženosti. Netřeba se potápět k Titaniku, taková je realita.
V těchto dnech vrcholí kampaň kolem Titaniku potopeného ledovcem před 100 lety. Není úniku - ze všech novin, magazínů, obrazovek a tlampačů, odevšad se valí ledová slaná voda, vybuchují kotle a děsivý vír už už (3D) hrozí strhnout zděšeného konzumenta kornflejků do hlubiny spolu s 1503 nešťastnými utopenci. Brrr!
Hrozné!
Ani 30. ledna 1945 nebyla voda v Baltu zrovna ke koupání. Sovětská ponorka S 13 tehdy poslala ke dnu asi 9 400 lidí plavících se na sanitární lodi Wilhelm Gustloff. Podle Wikipedie se jedná o největší ztrátu na životech vzniklou během potopení jediné námořní lodi. http://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Gustloff_%28lo%C4%8F%29 Potopení Gustloffa nicméně dojme málokoho, na rozdíl od Titaniku. Dokud o tragédii nevyšla kniha německého nobelisty G. Grasse, zůstávala tato epizoda z konce 2. světové války nezaujaté veřejnosti prakticky utajena. http://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%BCnter_Grass
Proč?
Tak, pochopitelně, byla válka, za války se dějí všelijaké ohavnosti, stane se lecjaké nedopatření … Za války se nepřátelské strany trumfují kdo komu co napáchal, a po válce je důležité už jenom to, kdo vyhrál. Podle toho se pak oceňují ztráty: čím víc mrtvých nepřátel, tím lépe, čím míň našich, tím ještě líp. Před bohem jsme si všichni rovni, ale světská spravedlnost je něco jiného.
Torpédo není ledovec, pochopení čehož se od obecenstva všobecně očekává.
Ale ten samý G. Grass si to teď pěkně polepil, když jako Němec protestuje proti tomu, aby jeho vlast dodávala do Izraele ponorky schopné odpalovat rakety s jadernou municí.
Ten Grass má asi něco proti ponorkám?
Každému přece MUSÍ BÝT JASNÉ, že Izrael má právo na sebeobranu, proto má nebo nemá jaderné zbraně (oficiálně nemá a proto pyká pan Vanunu za svoji indiskreci http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/113810 ) a má právo je použít kdykoli jako první, kdy uzná za vhodné.
Každý přece ví, že izraelská tajná služba je nejlepší na světě. Izrael má díky Mossadu nejlepší informace z první ruky a když se izraelská vláda rozhodne pro nejlepší možnou obranu (útok), stane se tak samozřejmě s velkou lítostí, ale nikoli náhodou: pouze na základě dokonalé znalosti protivníkových plánů!
Jak vysvětluje ředitel pražského Židovského muzea Leo Pavlát, Izrael prostě v žádném případě nelze srovnávat s Iránem, protože Izrael je přece demokratický stát!
I kdyby Izrael jaderné zbraně měl, jsou v dobrých rukou, protože jsou pod demokratickou kontrolou, což se o Iránu říct nedá.
Pokud Izrael spustí další preventivní válku, může si za to Irán sám.
Cenu života demokratického občana nelze v žádném případě srovnávat s poddanými nedemokratické hrůzovlády!
