Čínská bouda

Zatímco feťák Špína pašuje basy piva do Číny, mistr A. vysvětluje, proč nemá rád porno a dcera nejlepší pražské rodiny se hlásí z Afgánistánu. Ukázka z románu Bad Design. (letní čtení...

Začátkem února 2001: Špína v barmsko-čínském pohraničí

De ja vu

De ja vu mě vždycky uklidní. Úplně mě napraví. Vrací mi důvěru v osud. Smiřuje mě s chodem věcí. Čekám na znamení, kdy bezpečně poznám, že vím.

Pak jsem si jist. Já vím, co bude následovat.

Pirátské rádio, napájené nehomogenizovanou elektřinou hraje přepálené globální hity. Falešné hodiny ukazují čas podle plotu. Hlasatel hlásí vylhané zprávy.

Jak já mu rozumím! Rádio hraje to co včera. Zase ve stejném pořadí!

Nad bývalým pralesem vyje ozvěna včerejší sirény. Bývalí vesničani na okopírovaných lisech, jakosoustruzích a skorošicích strojích lisují, obrábějí, šijí a imitují drahé značky, falza jako včera. Krhavé druhé Slunce se válí v bahně černých mračen; je přesně tam, kde jsem ho čekal. Ve druhém okně stojí cizí Měsíc.

Děkuju Bohu, že poznávám všechna jeho znamení!

Ať jsem to já, kdo pokřtí Čínu.

Já.

Falešný pivovarník mi nad směšně podvodnou mapou z falešného papíru vysvětluje, co ode mne očekává.

„Musím tě varovat. Pro pořádek. Nikdo se mi odtamtud nevrátil.

Proto bych byl blázen, abych přes hranici posílal lepší auta! V Číně je ukrutnej hlad po kvalitních náklaďácích, ale i po součástkách, i po šrotu! Nejsou to teda nejlepší káry, ale dost spolehlivý vozy to jsou. Vo lidech to vždycky neplatí, znáš to.

Hlavní je, aby se náklad se dostal na místo.

Ty, Špíno, budeš mít štěstí. Odeteďka seš u mě Šroubek.

Zavolám ti, až dojedeš na hranici.“

Proč sakra Šroubek?

Na startu je nás celá karavana pilotů s padělanými ridičáky.

Sirupčík. Čupra. Kozlík. Bajka. Dalamánek. Slunka. Cejnek. Komár. Brumajzl …

Doktor Pilulkin rozdává rychlotabletky.

Kdo bude nejrychlejší?

Nikdo není ten, koho má v dokladech.

A jedem! Kdo vyjede z ohrady první, je první na silnici, a kdo je první na hranici, je první v Číně!

Čína! Miliarda duší a půl!

Já, koncem února 2001,Švýcarsko, Koule v rokli, poblíž Churu

Slepá spravedlnost

„Tak vy se znáte …“, poukázal Ondřej.

„Praha je malá.“

„Co je zač, ta její dcera?“

„No … humanitární aktivistka. - Medička. Studuje medicínu.“

„Tak - je snad dospělá, ne. Co?“

„Dost.“

„Kdyby ta matka při tý honbě po dceři sehnala aspoň další zákazníky.

Zmínit se, pozvat lidi … v Čechách je problém, jakmile uslyšej kolik to stálo.“

„Jak ty ses k ní dostal?“

„Jak? Přišla ke mně ve floatingu, děsně nadšená, že by chtěla v něčem takovym bydlet.“

„Ve floatingu?“

„No. Floating! Byls v tom někdy? Zavřeš se a zhasneš do takový skořepiny, pustíš si muziku … plaveš nebo spíš na přesoleným láku z Mrtvýho moře … muzika ti hraje úplně zevnitř sebe. Seš jakoby ve stavu beztíže. Vzášíš se. Je to úžasnej pocit. Plaveš jako nenarozenec v plodový vodě. Fantastická relaxace. Je to fakt droga.

Do tý doby jsem měl v Čechách za sebou akorát malou adaptaci ve tvaru vejce; zrovna přestavbu tý bejvalý stodoly, kde sem parkoval ty floating tanky.“

„Teď jsem si vzpomněl … u Uschi doma, jak jsem mluvil o Mistru Hanušovi – ty jsi říkal – že jsem ti něco připomněl …?“

„No.“

„Co to bylo?“

„Jó, - …když jsem jel onehdá na Pankrác! Kvůli tomu kolku … bezúhonnost…“

„Pro výpis z trestního rejstříku?“

„Jo. – Víš kde to je?“

„No vzadu, - za Vrchním soudem.“

„Jo. Jak sem vystoupil v metru z vagónu.“

„Aha.“

„Znáš to. Zahnu vlevo. Du po schodech, zahnu doprava, další schody. Zahnu doleva, jdu na přechod pro chodce, zahnu doprava. Přejdu. Zahnu vlevo. Pak jdu tim parkem , po cestičkách. To nejde rovně. No to je neuvěřitelný, co tím chtěl kdosi lidstvu dokázat! Pěkně. Ani jedna cestička nevede přímo. Tak jdeš sem a tam, cik cak … Pak máš podchod pod magistrálou … nakonec vpravo je tam jednak schody nebo prostě takovej šroubovák nahoru… a to seš teprv před soudem! A ten soud ještě musíš obejít! Seš magor! Víš kolikrát se otočíš kolem osy? Představ si to!“

„Nedovedu si vůbec představit, jak se tam asi protluče slepec s bílou holí.“

„No! Když jsem šel zpátky, tak jsem počítal, kolik rohů obejdeš.“

„Kolik?“

„Nedokázal jsem to! Pravejch úhlů jsem napočítal 11! A víš co leží před vchodem k tomu zkurvenýmu soudu?“

„Tam něco leží? Co tam může ležet?“

„Vedle schodů, na těch opěrách, leží dvě koule z umělýho kamene.“

„To je úchylné.“

„Výlezy z metra jsou vůbec zhůvěřilá kapitola. Prostě zářez do terénu, schody někam úplně jinam než potřebuješ a když prší, tak ti prší za límec. Rovnou do metra. Metro je příšerná stavba.“

„Jak bys to viděl? České metro prý patří mezi nejlepší na světě.“

„Ten design je naprosto špatnej! Zcela inkonzistentní design. Přitom stačí se držet základního fraktálu myší díry. Metro je nora. Tubus, tubus, tubus! Trubka navazuje na trubku, aorta na tepnu, tepénka běží do kapiláry. Nic jinýho. Vždyť ty si doktor, co ti budu povídat. Žádný zkurvený hrany. Kde je hrana, tam je průser. Myš si taky na žádný hrany najust nehraje. Když narazí v díře na kořen, tak ho přehryže.“

„Copak myši do díry neleje?“

„Od toho je člověk člověkem, aby si ten krtinec uměl zastřešit!“

Začátkem února 2001: Špína v barmsko-čínském pohraničí

Čínská bouda

Jedu podle instrukcí, vlevo a na čas.

Začal jsem Lumpina prozvánět, jakmile jsem uviděl čínské hraniční znaky.

Pořád má obsazeno. Tohle uřídit a utelefonovat, to nejde!

U závory klečí Číňan.

No co na mě vřískáš? Spíná ruce a uklání se, co mu špagát na krku dovolí.

Odbavuje mě Barmánka, z kmene Karen, s tím žirafím krkem.

Z boudy naproti pomalu vychází celník.

Uštědřil prosebníkovi pohlavek, klandr zaduněl. Sakryš. Zuby ven.

Vylez zbytek hraniční posádky. Vypadají znuděně. Co se bude dít?

Nezdá se, že by tu měli velký provoz.

Podávám oficírovi složku dokladů.

„Pan Šroubek … Máte peníze?“

„Nemám žádné.“ (Mám švindlingy od Lumpina. Na naftu.)

Nehnul brvou. „Dobře. Vpořádku. Jeďte.“

Ani jsem netušil, že umím čínsky!

„Co to má znamenat?“, kývnu na zoufalce u šraněk.

„Korupčník! Jeďte!“

Šlapu na pedál a korupčník se zvedá, do vzduchu a vyhoupne se do zpětnýho zrcátka. Jsem v Lidové Číně.

Šlo to tedy náramně hladce. Našel jsem svůj přechod, byrokrati nezdržovali, jo, projel jsem! Já jim dokonce rozumím! Ten Číňan – ?

Človíček!

Možná to bylo varování. Možná určený někomu úplně jinýmu.

Jak to, že jim rozumím?

Co jsem měl dělat? Platit? (Nechte ho!) Falešným jüanem? Kvůli korupčníkovi? Ne ne ne! To bych si dal!

(Bylo to jen mámení. Mámení, mámení. Primitivní systém zastrašování, primitivní manýry, jen malé první pokušení. Nic víc!)

Musím si zvykat. Musím. Takových na mě číhá jeden a půl miliardy!

(Lumpino před odjezdem varoval: „silniční síť v pohraničí je velmi komplikovaná a značení zpočátku velmi špatné,“ abych jel pomalu.

„Po 10km je křižovatka, kterou nesmíš přehlídnout … obrovský červený budha! Tam zahni doleva! Rozumíš, doleva!“)

Silinice je hrozná, výmoly, nahoru, dolů, brody. Rychle se tady opravdu nedá.

Budha vypadá zdálky i z blízka jako ropucha, ale je tam.

Cesta tmavou džunglí padá strmě dolů, pak zas táhlé, táhlé stoupání, ostrá zatáčka, balvany, jen se převrátit - a sjezd bambusem po úbočí.

Zase ta samá - čínská bouda!

Sotva dobrzdím. Závora je ještě pořád nahoře. Byl jsem tady před hodinkou!

Komisní Barmánka chce znova vidět doklady. Netváří se nijak. Jakoby mě viděla poprvé a tváří se stejně, když mi dává hned vedle sebe stejné razítko.

Nebo se mi to zdá? Jedno razítko, dvě razítka? Razítko se mi točí před očima, je takový rozmazaný, je to jenom plivanec…

Jen jeden oběšenec?

Číňani vyhlíží z okna. Váhavě popojíždím pod šraňkou s tělem.

„…moment, pane! Máte telefon!“

Já, koncem února 2001,Švýcarsko, Koule v rokli, poblíž Churu

Trik

„Zkurvená pornokoule!“, vztekal se mistr.

„Tomu, co se tady děje teda, přiznávám, Andi, nerozumím.“

„Já taky ne! Správce se vymlouvá na majitele … 3 měsíce ani floka! A teď tohle! Nepřipustim, aby se moje dílo ukazovalo jako nějaký zasraný porno !“

„... jsem si myslel, že je to celý tvoje, “ fakt tomu nerozumim.

„Kde bych na to vzal? Pozemek jak kráva! Nahoře stojí přehrada. Bez tlaku vody z hor by to kleklo! Mám deset procent podíl na hotelu ... až bude. Já na to nemám. “

„Hm. Seš si fakt jistej, že to mělo  bejt porno? Porno na hotel asi taky nevydělá.“

„Kurva! Podívej se na ně! To mi chybělo! To je taková zasraná profanace, rozumíš!?

Klidně si můžou točit polystyrenovou kouli v neckách, no ne?

Taková sprosťárna! Doprdele, zkurvenci!“

„No právě.“

„No právě! Šukání je furt to samý, mění se jenom interiéry a exteriéry. Tady maj senzační exotickej objekt zadarmo, … zadara! - to je dokonce levnější než necky a zasraná práce s polystyrenem!“

„Je to divný. Upřímně si ale nějak nedovedu představit, jak z toho chceš udělat perfektní hotel.“

„Jistěže perfektní. Horší než perfektní by sotva pokryl náklady! Hele! Tobě se to snad nelíbí!?,“ je docela  rozčílenej.

„Nevim… Nedokážu si to představit. To je jedno. Pokud je uhradí majitel… “

„Připadá ti to jako kýč?“

„Nevim. To je teď jedno.“

„To není jedno! Překvapili jste mě. Ty nejsi loayální! Neser mě.Budu o tom přemejšlet.“ Varoval mě.

Otevřel si namátkou Traktát: „V logice nejsou žádná překvapení.“

Zachmuřil se.

 „Kdo je vůbec majitel?“

„Pan Didier Almond. V Kanadě. O něj strach nemám.

Patří mezi ty bohatší dolarový milionáře, bohužel tu delší dobu nebyl.

Má těch aktivit docela hodně. Pak to asi zhruba takhle vypadá. Kurva!“

„V logice jsou proces a výsledek ekvivalentní.“

 „To doufám. Budu o tom muset přemejšlet.“

„…Stejně nechápu, jak mohl propíchnout tak tvrdou vazbu? Starej i Novej zákon! Ona musela mít ohromnou sílu švihu. Jak to moh ten jeho … pyj … vydržet?“

„Mě se neptej. Ohledej ho! Ty seš doktor. Je to trik!“

„Muselo to bolet. Jestli to byl trik, zjevně i tak Fénix dost utrpěl. Hrůza.

Jak by sis, Ondřeji, vlastně představoval reklamu? Inzeruješ někde?“

„…Levnej trik! Myslíš, že bude fajn, když budu v titulcích? Kdybych se chtěl podbízet, moh jsem si střihnout pár UFO pro Dänikena.

Däniken staví v Interlakenu Mystery Park!“

„Tam určitě budou i ty koule z Kostariky, z povodí té řeky …. Ty koule. Spousta. Spousty kamennejch koulí, koule všech velikostí, nikdo neví, kdo ty koule vyrobil. Jak to dokázal, k čemu jsou, proč…“

„Manželka taky mínila, že by to byla trefa. Dělat pro Dänikena…

Uvažoval jsem o tom. Dänikena každej zná, … že by to bylo dobrá reklama.

No, neměla mi dávat k vánocům Traktát! Wittgenstein jasně píše: Záhada neexistuje.“

„To ale není moc dobrý marketingový tah.“

„Mezi záhadou a tajemstvím je velkej rozdíl! A neřikej mi Ondřeji.

Jsem Egmont.“

Nepromluvili jsme až k nádraží.

Začátkem února 2001: Špína v barmsko-čínském pohraničí

Budha

„Tak jak to jde, Šroubek? Podle plánu?“

„…jsem tu podruhý! Zahnul jsem …“

„: …doleva!? Jak, zahnul? Kolikrát jsem opakoval, že musíš doprava!

V Barmě se jezdí vlevo, na to si dej kurva bacha! To je právě ten rozdíl, na kterej jsem tě několikrát upozorňoval!“

Jedu krokem, abych neminul. Od budhy vpravo podél jezera.

Stoupání pod vrchol kopce.

Asi za ½ hodiny brždění jsem zpátky na celnici.

Neubráním se pochybám. Je mi trapně. Bojím se, že tohle mi nemůže projít.

„Nechápu to. Musel jsem zabloudit. Ukážete mi, prosím, nějakou mapu?“

Barmánka se netečně ptá: „Máte peníze?“

„Nemám. Podívejte se na mojí mapu, prosím.“

„To je to samé,“ odtušila jedním prázdným pohledem na můj cár mapy.

Jak to myslí? Myslela mapu nebo průvodku?

Číňan znovu zvedl oběšence.

„Korupčník…“, utrousil. Druhý pohraničník kničí z okna: „Máte telefon, pane!“

Hádám se, co Lumpino řekl.

Rozčiluje se, že „…jasně řekl doleva, protože tam není přece žádný jezero!“

Uvažoval dlouze, jestli nedošlo k sesuvu půdy nebo co.

Nadává do jejich služebního telefonu na „čínský komunisty zasraný!“

(Přeběhla mě zase ta zrádná husí kůže: jak já jim najednou rozumím a oni nám ne? Určitě mají odposlechy služebních hovorů, to je úplně jistý. Nahrávají si to.

Kdo má odposlech, má i překlad, to je hotový.)

Nakonec ten Lump vymyslel: „Jeď doleva. Kdybys netrefil na hlavní, tak už jeď rovně, rozumíš, rovně do vnitrozemí. Všechny silnice vedou do Kunmingu. Jen tam!

Zavolám ti!“

Všim jsem si, že zlámali plomby na přívěsu. Dělám, že to není moje věc. Není. Jedu.

Plachta sebou líně mlaská.

Mlask. Mlask. Mlask.

Jedu a poslouchám.

Co si šuškají …?

Jsou tam! Jsou tam! Jsou tam, bože!

Ráchel, Afgánistán, začátkem ledna 2001

V prachu

Pakistán. Kvéta. Nikdy jsem nabyla tak daleko na východě.

Džíp do Afgánistánu. Mračna prachu. Prach daleké neznámé země, prach, po kterém jsem měla absťák.

Je jiný prach než ten v Súdánu.

Horské průsmyky jsou sjízdné jen se sněhovými řetězy.

V podvečer 3. dne jízdy jsem na místě. Tady je jaro. Skoro léto.

„Vítej, děvočko!“

Pan Šupina.

„Mnoho jsem o vás slyšela. Čtu odmala všechny vaše články!“

„Připadám ti snad tak starý? Cha, cha!, tykej mi, děvčátko rozmilé!

Pro tebe jsem Ferda! Ferda mravenec, práce všeho druhu!“

„Tak kdy vyrazíme na lyžák?“

„Snad napřesrok, uvidíme jaké bude počasí. Hlavně, že jsi tady.“

„Jakto napřesrok? Když je tolik sněhu!“

„Musíme ještě doladit domácí přípravu, překonat nějaké ty zbývající kulturní bariéry. Podcenili jsme trochu přesvědčovací kampaň v domácnostech.

Musíme se více soustředit na rodiče žáků…“

„Tak co tady jako budu dělat?“

„Podívej se, děvenko. Já jsem školník, děvče pro všechno! Učím!

Vedu skauta! Ferda byl taky skaut jaksepatří! Borec! Ferda je borec!

Ferdu mají kluci nejraději!“

„A já? To bych teda měla vést světlušky? Jo?“

„Hm. No ještě uvidíme. Nemysli, taky jsem se už na tebe informoval.

Však víš, v naší humanitární branži se všichni známe. Možnosti techniky jsou dnes fascinující. Lidstvo má dnes takové možnosti, jako nikdy předtím! Tak tys byla v Africe! Nó, pane! Afrika je pro filmaře ráj. Černoši se moc dobře filmujou. Oni se nádherně blyští a podle všech kánonů krásy jsou krásnější než my, sejrovatí běloši. Afriku mám rád. Je to krásný příklad zapomenutého lidského neštěstí. Jedna velká hrůza!“

„Já taky vždycky hned odevšad píšu. Ale to asi znáte. V Čechách to utrpení lidí ve světě nikoho příliš nezajímá.“

„No… záleží, jestli umíš psát. Chce to taky dobré řemeslo! Co je nejsilnější? Pravdomluvné slovo! To mi věř. Jak říkal náš pan profesor Tomáš Garyk Masaryk: Pravda vítězí. To si opakuju každé ráno, každý boží den. Když je mi ouvej, když jsem v zákopech, anebo vedu rozhovůrek s polním velitelem a kolem hvízdají granáty… Nedá se nic dělat, jen říkat pravdu! I když za to dostaneš po držce! Češi se svojí krásnou historií kruté a zlé poroby mají pro pravdu velmi dobře vyvinutý frňák! Mnohdy jsme neměli nic jiného než tu holou pravdu! A kvůli pravdě jsem tady.

Taky mě za pravdu naši lidé platí. Naše pravda vítězí, a jde a jde, jen dál.

… Já pro pravdu a demokracii žiju, dřu, potím se a nezastavím se! To si piš!

Ukážu ti kde budeš bydlet. Sprchovat se můžeš u mě. Safra, to to letí!

Za chvíli jsou zprávy z NHL! Tak co ti naši chlapci? “

Měla jsem sto chutí mu říct, že mi doma lhali.

To už asi taky zná. On za to nemůže, to je fakt, je to přece jen mravní autorita.

Jsem úplně vyřízená. Tak lyžovat se nebude. Chce se mi strašně spát.

„Potřebuju na záchod.“

k dostání na regálech lepších knihkupectví a libovolně na netu (viz Divus.cz nebo kosmas.cz  ... atd. Předchozí ukázky a recenze na Bad Design zde:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/201161/V-kouli.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200656/Pil-Zen-Budhizmus.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200522/Muslimsky-raj-peklo-v-Barme.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/200224/Picasso-masakr.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198940/Pred-cechem-neutecech.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198777/Rachel-na-toulkach-s-ceskym-kravatakem.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198635/Rachel-pristala.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/198497/Nejpevnejsi-vlasy-sveta.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/194519/Mezi-zkumavkami-a-krematoriem.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191334/Evangelium-smrti.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191170/Agenti-a-tatrmani.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/191026/Turnaj-hvezd.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188473/Vzpominky-humanitarni-pracovnice-3.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188468/V-hlavnim-stanu-europedofilie.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/188442/Za-casu-slintavky-a-kulhavky.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/185583/Vzpominka-humanitarni-pracovnice-2.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/184829/Vzpominka-humanitarni-pracovnice.html

recenze:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/162227/Na-co-ceka-ceska-literatura.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/166058/Bruselska-nocni-mura.html