Česká cena za slušnost

Havel, Battěk, Lux, Dostál, Janota, Špidla, Fišer, Nečas a docent Heger ... tyto české politiky chválí česká média jako výjimečně slušné. Je to opravdu slušnost, zač si je třeba tyto pány cenit?

Čeští politici nemají u tvůrců domácího veřejného mínění dobrou pověst, ale nějaká výjimka se vždycky najde. Za každé vlády se na vlnách českých vysílačů kolébal nějaký „slušný člověk“, médii hýčkaný dobrák, který jaksi nezapadá do rámu české politické krajinky. Po zkušenostech s těmi „nejslušnějšími“, co jsme dosud měli, ať už to byl prezident Havel, petent Battěk, předseda Lux, ministr Dostál, strážce pokladu „Eda“ Janota, trojice premiérů Špidla, Fišer a nyní Nečas, kdykoli zase slyším, „to je slušný člověk“, dodávám: pozor na něj!

Řada jmenovaných „slušných lidí“ už veřejnou politiku opustila a o mrtvých jen dobře. Kdopak slušný kultivuje dnes českou politiku ?

Z Bruselu se vrátil českými liberály nejmilovanější, pověstně slušný sociální demokrat Špidla. „Slušný člověk“ Nečas se po letech práce v pozadí dočkal vedení strany a státu.

A do třetice - ve vládě sedí docent Heger, o kterém se všichni notoricky „neslušní“ (Rath, Julínek, Kalousek, Šnajdr, Kubek a spol.) zatím shodli, že je to zkušený, vzdělaný a slušný člověk, se kterým se dá jednat.

Možná právě v tom tkví český mělce zakopaný kámen úrazu s našimi slušnými politiky: kdo tyto pány vynáší mezi ctihodné a komu a k čemu že je ta jejich mimořádná slušnost dobrá.

Špidla (ČSSD) před tím, než ho strana uklidila do Bruselu, vynikal nade všemi kolegy těžkopádným, vágním, nesouvislým projevem a prázdným, prkenným, emocí prostým výrazem. Oč obtížnější bylo běžnému našinci pochopit, co se prvnímu mezi sociálními demokraty honí hlavou a oč mu v politice vlastně jde, o to sveřepěji česká média vytrubovala, že Špidla je vzácný vizionář a hlavně slušný člověk – vykupitel sociální demokracie po ostudně vulgárním Zemanovi. Který, pravda, Špidlu straně a národu odkázal.

Z Bruselu se vrátil eurokrat Špidla sice s pohyblivějším jazykem, jeho věty už na sebe většinou navazují, snaží se tu a tam projevit zaujetí pro věc i nějaké city, ale je jiná doba.

Bez stranického a mediálního tlaku se už pro slušného člověka Špidlu nenašlo místo ani v Senátu. (Stínový ministr Urban sice také stěží zvládne dát dohromady souvislou větu, ale podporu strany má.) Ale zpět k slušným lidem v politice:

Nečas (ODS) vstoupil do Strakovky s aktovkou plnou papírové naděje: Věrný idealista s bezelstným chlapeckým úsměvem očistí zkorumpovanou stranu a skrze upřímnou fiskální askezi vyvede zemi z krize. Že Nečas před lety, coby kandidát na ministra obrany, stihnul silácký výrok „buď se … (na obraně) … udělám nebo oddělám …“, aby přes noc kapituloval, se nesluší připomínat. Lidé, ani Nečas, se ale ze pár let zásadně nezmění. Po 4 měsících vlády je zřejmé, že zemi de facto řídí Kalousek. Který se, mimochodem, na té obraně tehdy opravdu „udělal.“ Nečasovi zato zůstaly sklony slušného chlapce k siláckým gestům. Na pohřbu Milana Paumera se po 60 letech vyznal z obdivu k bezohlednému boji bří Mašínů, svůj pohled na lidská práva demonstroval nominací MUDr. Jocha, v parlamentě operuje zkráceným řízením a odborům neustoupí „za žádnou cenu.“

TOP ministr docent Heger převzal nevděčný rezort v němž se po Listopadu vystřídalo nejvíce ministrů, 20 let se volá po systémové reformě, ale učinit zásadní a nezvratnou proměnu českého zdravotnictví nebylo v silách nikoho z jeho předchůdců.

Docent Heger se díla nebojí a chce být ministrem - reformátorem. Významným vkladem do hry má být jeho renomé slušného člověka. Jak se ta nová slušnost z Palackého náměstí pozná?

Slušný docent Heger v roli ministra se všemi souhlasí. Vzpurní lékaři, kterým došla trpělivost a žádají lidské zacházení a důstojné pracovní podmínky jsou příjemně překvapeni, že ministr je chápe a souhlasí s nimi. Ministr souhlasí i s mladými lékaři, kteří se bouří proti zvrácenému a nesmyslnému modelu profesní specializace. Ministr ještě v září souhlasil s nemorálností alespoň některých „regulačních“ poplatků. Jenže jeho návrh na jejich zrušení byl jeho stranou a koalicí zamítnut. A ministr neklade odpor. Souhlasí. Vláda rozhoduje o seškrtání výdajů namísto jejich navýšení – ministr souhlasí.

Na 2. shromáždění občanského sdružení rebelujících Mladých lékařů 6.11. ministr opět dal zapravdu všem rozhořčeným kritikům současného systému vzdělávání a odměňování zdravotníků. Jenže vláda rozhodla, že peněz do zdravotnictví více nedá a prosadit opak není v jeho moci. Pokud k Novému roku 2011 opravdu 4000 lékařů podá výpověď a z českých odejde, chápe je. Tázán, co v takové situaci hodlá dělat, slušný ministr Heger odpovídá, že další postup, tedy zajištění zdravotní péče „je na managementu nemocnic.“ Z hlediska ministra tato situace „nemá řešení“, protože on peníze navíc nemá a nedostane. „Buď budou prostředky na nové technologie, vybavení a kvalitní materiál, nebo na platy.“

Nehledě na fakt, že výnos zdravotního pojištění je t.č. v přebytku přes 10 mld. korun, že přes 10 mld. korun se ročně promrhá za předražené léky vinou nefunkčního státního dohledu, nemluvě o nezměrné korupci při zakázkách na zdravotnický materiál všeho druhu. Přitom na uspokojení finančních požadavků lékařů by stačily 3 mld. korun ročně.

Cena 3 km české dálnice...

Když se ministra přítomná lékařka zeptala, co by jí poradil v situaci, kdy se během její mateřské dovolené změnil vzdělávací systém takovým způsobem, že je znevážena její dosavadní praxe v okresní nemocnici a měla by si podle nových pořádků praxi doplnit na fakultní klinice a ještě za to zaplatit, rozčilený ministr jí odpověděl: „Jestli opravdu odejdou všichni ti, co hrozí odejít, ještě rádi vás tam (na té klinice) zaměstnají.“

Slušné, lidské vystupování a chování není problém české politiky, ale české společnosti. Jestliže slušný člověk budí údiv, obdiv či lítost, je to známka patologických poměrů. Slušnost je totiž v kulturní, světe div se, civilizované společnosti normou.

U Nás, jak vidno, se za slušností skrývá obvykle něco úplně jiného. Řekněme třeba slabost – slabost vůle, intelektu, zásad, cti, vzdělání. S našimi slušnými - slabými politiky se dá jednat, ale také orat, vláčet a vůbec - jak libo. Neslušní mají volné pole.