Belgický sen

Velikonoce za dveřmi a román na pokračování spěje k závěru. Poslední ukázka z ilustrovaného Bad Designu: vydal Divus 2009

Pravidelnější čtenáři (pokud jsou tací) si všimli, že seriál ukázek z románu Bad Design skončil bruselským masopustem, zhruba koncem února 2001.

Další neilustrované díly okopírované z původního rukopisu 240 stránkového díla se vracejí k událostem kolem velikonoc v Belgii, USA a Afgánistánu .

Varování: Koho doopravdy zajímá, jak to tenkrát nakonec dopadlo, nechť si rovnou pořídí celou knihu, protože z blogu se rozuzlení nedozví; už proto že některé detaily by mohly některým nechtěným čtenářům připadat odpudivé.

Neilustrovaná blogverze rukopisu románu s vysvětlivkami seznamuje čtenáře s

a) ... bývalým lékařem (autorem),  který utekl z biochemické laboratoře, aby se stal zedníkem Nové doby. Po předvánoční demolici bytu na sídlišti Stodůlky následuje Mistra do Švýcarska, kde v horském bunkru vyzvednou nové pracovní kombinézy upletené z ženských vlasů, v Curychu se zamiluje do slečny Uschi a po kontrole zadlužené plovoucí žulové koule hotelového typu odjeli vlakem do Bruselu jednat o průlomové zakázce. Český komisař by si rád dopřál luxusní koupelnu, ale žádá příliš vysokou provizi. Snad by mohla vyjít zakázka pro belgické úřady? Lobbista pozval autora a Mistra na Velikonoce v Ardenách.

b) ...bývalým fetákem, pražským dekadentem Špínou, jenž po propuštění z nemocnice Na Františku vrazil všechny prachy do odvykací cesty po Indočíně.  V nejhorším srabu potkává krajana, jenž inspirován četbou Neználka si v džungli vybudoval pil -zen -budhistický pivovar. Špína po osvícení  přejmenovaný na Sv. Šroubka propašoval přes čínskou hranici náklad piva vysoce obohaceného opiem. Jeho křížová cesta vede přes Tibet do Afgánistánu, aby vysvobodil ze zajetí svou studentskou lásku ...

c) ...humanitární pracovnici Ráchel, která než by strávila vánoce s matkou, raději z humanitární mise v Súdánu zamířila přes Prahu rovnou do Afgánistánu, kde na ni čeká výuka v české hokejové škole vedené předním českým bojovníkem proti komunizmu Šupinou. Startují společně projekt Internet do škol zatímco enklávu obkličuje Talibán. Každé obkličování jednou skončí. Čím asi?

1. Čtveřici hrdinů doplňuje studentka Rozálie, rodná sestra Ráchel, dcera z nejlepší pražské rodiny, která brigádničí v krematoriu Noble, Georgia, USA. Sžila se zde s vzornou , v komunitě oblíbenou černošskou rodinou provozovatele podniku. Připadá si tam však trochu sama a trochu se nudí, začíná tam být vedro, ráda plave a k moři je daleko.

Velký pátek,duben 2001, já s Egmontem, dětský domov v Ardenách, noc

Belgický sen: Dojit

V domě jsme byli druhý den první vzhůru asi my dva, Egmont a já.

Na to, že měla vláda vykonat návštěvu, vypadala scenérie dětského domova dost příšerně. Zdaleka ne všechno bylo utřeno, zavřeno a na svém místě.

Navlíkli jsme si do té špíny rovnou skafandry a sešli se nasnídat do kuchyně.

Přišla rozespalá kuchařka, něco hrubého řekla a odešla.

Dojídám včerejší piškot, když se objevila vychovatelka.

„Tady to vypadá.“

To jo.

„Jak se vyspala naše Miss?“, konverzuju.

„Co je vám do toho?“

„Jsem doktor,“ zastyděl jsem se.

„No a? Devět kousků chybí. To je průser.“

„Budete volat policii?“

„Proč?“

„Co potom uděláte, když vám utekly děti?“

„Co já? Jsou snad moje? Povim to ředitelovi. To je průser!

Zase nám sebere příplatek! …“

„Třeba by je mohla policie najít.“

„Hovno. Už jsou ve Francii.“

„Tak snad francouzská policie. Přece jste jedna Unie …“

„…nebo jinde.“

„Ale hale! Neraďte mi co mám dělat. A co je vám do toho?

Vždycky zdrhaj do Francie. Do Disneylandu. Vždyť je to tamhle.

A nikdy už je neuvidíme. Já jsem teda už nikdy žádnýho zdrhlýho – neviděla.

Stejně je to vaše vina! Prej schovávaná. Csss! Jsou v prdeli!“

„Ale vždyť dneska přijede vláda. Možná byste mohla být aktivnější. Něco dělat.

To se nahoře cení.“

„Jaká vláda?“

„Vaše přece.“

„Blbost. To bych musela vědět.

… Prej přijede vláda, pane řediteli…“

„ - kolik, Margot?

(Blbost. To bych musel vědět.)“

„9.“

„Hm. To je průser.“

„Tak se zeptejme tajemníka. Kde je?“

„Dojí.“

„Tak mu zavoláme.“

Má vypnuto. Nechte vzkaz.

„Ten se na vás vysere. Když dojí.“

„Dojit! Dojit! Dojit!“

Přibelhal se polochromý debil, celý říčný, z nohavice mu čouhala ven plena.

„Dojit!“

„Zalez! Nikam nepudeš!“

„Dojit! Dojit!“

„Ukážeš nám, kde to je?“

„Jo! Jo! Jó, jó, jó!

Dojit!“

„Zůstaň!“

„Lehni!“

„Vezmeme ho s sebou. Víte že je s námi, tak co. Jdeme za vládou.“

„Počkat? Co si myslíte? My fakany nepůjčujem!,“ křičela sestra.

(Tedy, správně, zatímco my jsme říkali dojit, fakan štěkal anglicky do it!)

Belgický sen: Cesta

Debil funěl chvíli napřed, chvíli za námi po šotolině.

Kamení chrastí to jako kosti.

Jdeme podle potoka ztraceného v rákosí k můstku. Na druhý břeh, cesta se vine, pomalu kolem skalnatého zalesněného návrší.

Za pahorkem se otevřela louka. Po různu je na pastvě roztroušen asi tucet opuštěných aut. Z dálky září ta známá, belgická černo-žlutá policejní páska ze salmandra, vlaje kolem obludné rezaté stodoly pod obzorem.

Debil zahýkal a vyrazil úprkem k baráku. Jdeme zvolna, je už docela teplo.

Nemusíme se tak brzo zpotit.

Zkřivené plechy skřípou v lehkém vánku.

Stodola zakrývala docela rozsáhlou betonovanou plochu prokousanou plevelem.

Končí troskami dlouhých přízemních staveb s malými zazděnými okýnky.

Zatímco mezi barabiznami a před po léta neodevíranými vraty bují trní, v jámě pod objektem zeje do svahu rýha zakončená skruží. Křovině se tam zřejmě dlouho dařilo, dokud se kořenů nedotkl nějaký jed a celou ji spálil. A za zkrouceným hořčičným koštětem se černal kruhový otvor, do kterého nám debil utekl.

„Francouzská spojka,“ odtušil Egmont. Tudy chodil Rimbaud přes Ardeny.

Belgický sen: Uvnitř

Připadám si jak uvnitř radiátoru. Nějakého tepelného výměníku, ve staré chemické koloně … všude kolem tisíce tlustých, děravých trubek zhora dolu, mezi nimi to kape, kape, kape a mlaská. O pár kroků dál pak už spolu ani nesouvisí. Nahoře zejou rozšklebená ústí a kolena těch vyhlodaných trub a dole v temné hlubině betonových jímek zívají zkorodované pařezy a díry po vyhnilém potrubí. V průvanu pohnívájí cucky a provazce čehosi, co v té tmě nemá barvu.

Litinová podlaha taky nějak dosloužila. Šlapeme na ostrůvky rzi mezi černými zrcadly kaluží. Kusy litiny plavou jako kry. Všecko je rezem zhoubovatělé.

Stále se zhora snáší lupínky rezu. Šelest a prach, pohyb drobných úlomků jakoby jen zamlžoval fakt, že to podepřené podzemí čehosi co nevidět definitivně klekne a zasype nás, což vnímá debil velmi intenzivně: už přestal jódlovat.

Vyje hrůzou, klepe se, utíká, vrhá se proti nalomené visící kolejnici,

která kdysi vedla rovně!

Úderem ozvučená hlava se rozšklebila obsahem ven, a kyvadlo mrsklo ubožáka mezi nás.

„Ježiš… Co tady děláme.“

Egmont stál bezradně nad živočichem v křečích a podíval se na mě.

„Proč jdeme za takovým nějakým debilem?“

„Asi … zabloudil.“

„Jdeme zpátky?“

Měl jsem sto chutí vrátit se, ale kam?

Teď musím pomoct tomu zvířátku, jsem doktor.

Nenapadlo by mě, že bude debil tak těžký. Přilepil se ksichtem na dno a jak jsme za něj tahali, jen se nám kluzce smekal a praskal, což mě překvapovalo a rozčilovalo: jestli mu působíme zlomeniny (hlava jakoby se šroubovala hloub a hloub, jak může mít tak dlouhý krk?, vždyť skoro žádný neměl?) Kebule čeřila louži slizu bublinami. Jakobych v tom klokotu slyšel: „nechtemě! Nechmě!“ Ale, že by snad trpěl?

„Bacha!“

Museli jsme přetěžkého tvora nechat na pospas přibíhajícímu zvířeti.

Pronásledoval nás bílý pitbul, nad námi bylo jen pár příček žebříku přes bok asfaltované cisterny. Nebylo na výběr.

Když tu v tom ničem, kde jsme se ocitli, zasvítila průrva svěžího vzduchu.

Ovšem, než jsme tam stačili vlézt, cpal se tam pozadu cumel hadrů s psí hlavou, který mohl stejně dobře být psem jako debilem.

Zdá se, že tam odtud zvenčí hučí, něco ho opravdu slině táhne, ale ne tak, abychom se tam taky dostali. Egmont si lehnul a začal zvíře do díry rámované ostrými plechy pěchovat dupáním bot.

Pak se cosi zvrhlo. Válec se se štěkáním převrátil.

Konec ukázek na pokračování: rozuzlení příběhu Ráchel, Špíny, Rózy a doktora najdete v ilustrované verzi

RECENZE ROMÁNU:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/162227/Na-co-ceka-ceska-literatura.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/166058/Bruselska-nocni-mura.html

Román na pokračování – předchozí ukázky od začátku:

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233686/PredvaNocni-cteni-Apokalypsa-musela-nekdy-zacit.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233839/Jeden-hadr-na-vsechno.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233852/AIDS-po-bramboraku.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/233855/Oblouk-nikdy-nespi.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/234717/Co-v-Praze.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235348/Horka-rozkos.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235730/2-Svycarky-a-cernosi-z-Prahy.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/235929/Zadna-velka-civilizace-nebyla-bezbarierova.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236111/PilZenBudhista.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236277/Smrt-korupcnika.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236406/Na-belgicke-fronte.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/236903/Dvojnik-a-Antikrist.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/237294/Spunt-na-prameni.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/247384/Bruselsky-masopust.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/c/247526/Had-na-3.html

http://vimmer.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=254004&bk=2160

http://vimmer.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=254028&bk=10172

http://vimmer.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=254032&bk=70913

http://vimmer.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=254033&bk=65326

Literárně vybroušenější prorocká euronovela Pleonasmus (Divus 2001) se odehrává v eurotechno-optimistickém duchu.

EU provozuje supravodivost, teleport, euroobčané (převážně důchodci) jsou od narození vybaveni implantátem  - tzv. biodou, která v duchu New Age umožňuje komunikaci s celým živým vesmírem.

Evropu řídí anonymní Umělá Inteligence, panující režim se jmenuje Euforie a občané spolu komunikují ve virtuální Občanské společnosti. Každý platí symbolické daně historickému státnímu útvaru, který si zvolí, všude je spousta památek, výjimek a privilegií. Každý občan Unie má samozřejmě nárok na nesmrtelnost! ... Respektive ochranu proti násilné smrti, protože pokročilá technologie umožňuje (skoro) dokonalou rekonstrukcii těla a osobnosti z dochovaných zbytků.

Aktuálně také probíhá odškodňování obětí války proti drogám.

Problém je, že na to všechno nějak nejsou peníze.

Není divu, že se do Euroráje snaží z vnějšího světa proniknout imigranti za každou cenu. Jediný způsob je prolomit unikátní pachový kód, který slouží Euroobčanům jako vstupenka do virtuální občanské společnosti.

Když si hrdinové euronovely Pleonasmus všimli, že mezi důchodci přežívajícími v patogenních zónách (kterých je plná Evropa) není o virtuální komunikaci v občanské společnosti zájem, začali šikovní chemici pachové stopy = vstupenky do Euforie od důchodců nakupovat a prodávat zahraničním zájemcům o život věčný.

Koho zajímá osud Evropy, nechť si Pleonasmus s unikátní obálkou od přední umělkyně Veroniky Drahotové pořídí.

nabízí https://www.divus.cz/divus/cz/publikace.php?kat=proza&id=2

Černobíle ilustrovaný Bad Design (vydal Divus 2009) a osudová euronovela Pleonasmus (Divus 2001) jsou k dostání na všech netknihkupectvích, nabízí Neoluxor a kvalitní knihkupectví vůbec.  Nejlíp jsou k dostání v kulturním svatostánku Divus, jehož záře plane nad stanicí metra Vltavská a pražskou magistrálou, palác Orco