Moje máma a sestra se pořád přeli, že kdo je náš nejlepší zpěvák. Gott nebo Matuška? Mně to bylo jasné, je to Václav Neckář. V našem rádiu neúnavně vyzpěvoval samé chytlavé melodie.
Když se objevil v televizi, pořád tam bylo vesele. Zpíval také s Helenkou Vondráčkovou a Martou Kubišovou. V mém světě to byly největší hvězdy. V našem starém kině na vesnici jsem viděl film „Šíleně smutná princezna“. Je třeba ještě více argumentů pro Vaška…?
O mnoho let později, to jsem už chodil do posledního ročníku základní školy, mě sestra zvala na Neckářův koncert. V kulturním domě blízkého města. Trochu jsem se divil, že si na mě vzpomněla, ale byla to nabídka která se neodmítá. Sestra chodila na gymnázium a v sále kulturáku jsem seděl vedle její fakt moc obézní spolužačky. To mi ale vůbec nevadilo, v té době se mi pohodlně sedělo i na polovině židle. Soustředil jsem se tedy na ten koncert, ani jednu písničku jsem neznal. Tak jsem vlastně objevil, že jsou dva Václavové Neckářové, jeden v našich médiích - druhý na koncertě a na LP deskách.
meteor
.
jsem
.
Pokud někdo zná lepší album na světě, než Planetárium a Příběhy, písně, balady 1, 2, napište mi to prosím do komentů. Na to bych se moc rád podíval (a poslouchal).
.
_____
.
„the future“ (bez komentáře)
text po mé cenzuře:
Vrať mi moji noc bez spánku.
Můj zrcadlový labyrint, můj tajný život.
Je tu prázdno, nezůstal mi už nikdo, koho bych mohl mučit.
Dej mi absolutní moc nad každou žijící duší.
A lehni si vedle mě, bejby! To je rozkaz!
Dej mi crack a brutální sex. Vezmi poslední strom,
který ještě zůstal na zemi a nacpi jej do velké díry své kultury.
Vrať mi Berlínskou zeď. Vrať mi mého Stalina a svatého Pavla.
Viděl jsem budoucnost, bratři a sestry! Je to masakr!
Věci se rozletí do všech směrů, nezbude nic.
Nic co znáš!
Strašná Hirošima světa, překročila náš práh.
Převrátila celý náš duchovní řád.
Z té strany mě nezavětříš, nikdy mě nepoznáš.
Jsem tvůj malý Žid, ten, co napsal Bibli.
Viděl jsem vzestup a pád mnoha národů.
Slyšel jsem jejich příběh, slyšel jsem jejich nářek.
Láska je asi jediný způsob, jak přežít.
Zhroutí se celý zastaralý západní svět.
Vybuchne tvůj osobní život.
Budou létat přízraky, budou hořet cesty.
A běloch bude tančit…
Uvidíš svou ženu viset vzhůru nohama, bez šatů.
A všichni ti mizerní, mrňaví básníci půjdou právě kolem.
Recitují verše, jako Charlie Manson.
Říkají – Kaj se! Lituj! Kaj se! Lituj!…
Ale co to, sakra, znamená?!
.
_____
Písničku v podání Saši Kapustiny mám už na svém blogu v článcích zde a tady – úplně na konci. Myslím ale, že si zaslouží ještě i krátký příspěvek.
Narodila se ve městě Jaroslavl, nyní bydlí v Moskvě. Navzdor mladému věku má už za sebou, na svém youtube kanálu, bohatou historii. Má více než milion followerů. Je tedy jasné, že svým divákům a posluchačům má co nabídnout. Stovky cover verzí písniček a spoustu písní vlastní tvorby. Některé si natočila, zrežírovala a postříhala jako videoklip. Bez pomoci kamarádek by to prý ale nešlo.
Saša Kapustina vysílá, přibližně 2x za týden, v přímém přenosu, svůj program. Je moc oblíbený, zpívá a hraje na přání sledovačů. (Kdysi jsme na to měli jukebox.)
Na internetu používá přezdívku „Kvašenaja“. Je to zároveň i její umělecké jméno. Proč právě Kvašenaja o tom jsem, navzdor vší snaze, na celém webu nenašel žádnou zmínku. Zůstane to pro mě asi už navěky záhada.
úplně první video (před 9 lety) „Reset“ – písnička rappera Kravce
.
těžké začátky
z vlastní tvorby (7 let staré)
.
sbor (2021)
.
koncert
.
stream (26.10.22)
.
stream (právě teď)
.
_____
Narodila se prý během bombardování Paříže. Jméno Hardy má po mámě. Má i tátu, ale pan Étienne Dillard byl ženat. Máma pracovala jako účetní a zůstala svobodnou matkou. Otec byl ředitelem továrny na výrobu počítacích strojů.
Máma se malé Françoise ráda zbavovala, dávala ji prarodičům. Neznámo proč ale ti se k ní nechovali moc přátelsky. Zejména ze své babičky měla noční můry. V dospělosti pak Françoise Hardy neuměla skládat jiné jen melancholické písně.
Otec, i když neochotně, Françoise finančně podporoval. Platil její klášterní školu a letní pobyty v Rakousku. Každé letní prázdniny trávila s jednou rodinou, která bydlela u Innsbrucku. Máma ji tam posílala pod záminkou, aby se učila cizí jazyk. Cestovala do Rakouska sama bez doprovodu Orient Expressem. Tak se stalo, že Françoise zcela plynule mluví tyrolským nářečím.
Z reality těžkého života, bez citů, se utíkala ke knihám, ráda četla. Když si koupili rádio, nastalo pro Françoise šťastné období. Jednou kroutila knoflíkem na rádiu a natrefila na vysílání stanice Radio Luxembourg. Seznámila se tak s písněmi Elvise Presleyho, Roye Orbisona a jiných hvězd popové monokultury.
Poznala i jednoho dost zvláštního chlapce z jejich ulice. Stali se kamarády. Byl jen o několik měsíců starší a zcela blázen do muziky. Jmenoval se Jean-Philippe Smet. Později si změnil jméno na Johnny Hallyday.
V šestnácti se mladá Françoise házela o zem, že chce kytaru. Nakonec jí ji tedy rodiče koupili. O dva roky později se desky s písničkami, které složila a zpívala, prodávaly na celém světě, od USA po Japonsko, v milionových nákladech.
Na začátku roku 1962 nahrála 4 písničky pro rozhlas a později jí vydali i první singl. Časopis „Salut les amis / Ahoj kamarádi“ o ní uveřejnil článek. Na sérii fotografií je Francoise v jejich malém bytě. S poličkou na knihy, s poličkou na desky a rádiem. Byl to vlastně tehdy celý její svět.
Na Françoise oceňuji upřímnost, přirozenost, inteligenci. Chová se zdrženlivě, nesměle. Je to výjimečná žena a moc dobře se na ni kouká. Filmový producenti se snažili ukazovat ji ve filmech. Jako herečka měla své limity - nikdo není úplně dokonalý.
.
„Všichni kluci a holky“ 1962 je první píseň, kterou měla na desce. Z toho singlu se do konce roku prodalo, jen ve Francii, téměř milion kusů.
(Všichni chlapci a dívky v mém věku, chodí po ulicích ve dvojici. Všichni chlapci a dívky v mém věku, znají co je štěstí. Tváří v tvář a ruku v ruce. Jejich láska nemá obavy z budoucnosti. Jen já jsem, jako za trest, sama v ulicích a nemilovaná. Jsem sama, protože mě nikdo nemá rád. Mé dny a noci jsou stále stejné. Bez radosti a plné nepříjemností. Nikdo nešeptá do mého ucha - "mám tě rád". Všichni chlapci a dívky v mém věku, plánují spolu budoucnost. Všichni kluci a holky v mém věku už dobře vědí, co chtějí. Jen já tady chodím nemilovaná. Jen mé dny a noci jsou stále stejné. Přeji si ať přijde ten den. Mám oči jen pro něj a on jen pro mě. Mám ruku v jeho ruce. A budu mít v srdci neklid. Ano, ale já budu zítra zase sama, protože mě nemá nikdo rád.)
.
„Mademoiselle“ Hardy se poprvé objevila v televizi 6. února 1962. Zazpívala píseň s názvem „To děvče s tebou“. V televizním pořadu, vysílaném na tehdy jediném kanálu RTF, vidíme, že Françoise charisma nechybí. Je jí 18 let a její hvězda vyletěla přímo vzhůru.
(Hmm, Hmm, ano, ano. V jeden večer jsem se trochu nudila. Myslela jsem na tebe, chtěla jsem vrátit ten čas. Chodila jsem na místech, kam jsme chodili spolu. Byl jsi to ty, koho jsem tam viděla. Och, měla jsem hned odejít. Ale už jsi mě spatřil. A byla hezká, ta holka s tebou! Jak jsi jí to řekl - že jsem tvoje stará známá? Zůstala jsem jen krátce. Byla jsem moc smutná. Pořád jsem tě ještě milovala. Pro tebe jsem však už nic neznamenala.A bylo hezké, to děvče s tebou! Jak jsi jí to řekl - že jsi mě kdysi znal? Hmm, hmm, ano, ano.)
.
Ve filmu "Co je nového, kočičko?“ z roku 1965 s hvězdným obsazením, Françoise Hardy nemohla chybět.
.
françoise hardy – tolik krásných věcí…
(I kdybych pustila tvou ruku, aniž bych stihla říct „Uvidíme se zítra“, nic nepřeruší naše pouto. I kdybych odešla, přetrhla vazby, láska je silnější než lítost. Láska, která rozbuší naše srdce, tuto bolest pohltí. Proměňme olovo ve zlato, je tolik krásných věcí v životě. Na konci tunelu uvidíme duhu. A znovu rozkvete šeřík, mnoho krásných věcí máme ještě před sebou. A když se podívám z druhého břehu, cokoli se ti stane, budu s tebou, jak kdysi. Prostor, který spojuje nebe a zemi, ukrývá mnoho tajemství. Jako mlha zahalující úsvit, je tolik krásných věcí, které neznáme. Víra, která hroutí hory, udělá babí léto ve tvé duši. Mysli na to, když usínáš, láska je silnější jako smrt. Čas, který spojuje nebe a zemi, ukrývá to nejkrásnější tajemství. Mysli na to, když usínáš, láska je silnější, než smrt.)
_____
dodatek (30.10.22)
Nejsem registrován na debatě, chtěl bych reagovat alespoň takhle. Moc děkuji za tipy, je to opravdu pěkná muzika. Zdá se, že jsem se nemýlil a Vašek Neckář má opravdu nejlepší desky na světě.
_____
dodatek (31.10.22)
hej, pane zajíci (Cannes 1968)
.
_____
dodatek (25.3.23)
Françoise Hardy - La fille avec toi / To děvče s tebou
