Pět překážek na cestě z ekonomické a politické krize

Prázdný státní rozpočet, omezení daná právním státem, demokracie změněná na diktát davu, ekonomické a dezinformační útoky Ruska a nutnost radikálně zvýšit výdaje na obranu, to jsou překážky na cestě z krize. 

Když Odysseus proplouval mezi Skyllou a Charybdou, ve srovnání s dneškem šlo o jednoduchý úkol. Na cestě ze současné energetické a ekonomické krize totiž nestojí dvě, ale pět překážek, které se navzájem podmiňují, násobí i vylučují.

Za prvé, z doby covidové pandemie zůstaly ve státní pokladně pouze dluhy. Není tedy reálné vyplácení podpor ze státního rozpočtu v nějaké citelné výši. Stačí se podívat na výpočty kolik kdo ušetří u tzv. úsporného tarifu. Součin ceny energií a množství megawathodin potřebných pro uspokojení poptávky lidí i firem dává obrovská čísla. Trh, i když jej označíme za iracionální nebo zdivočelý, nelze dotacemi přetlačit. Úkol dne zní, jak dosáhnout s nízkými náklady co největší změny. Státům nezbývá než k ovlivnění cen energií hledat co „největší“ regulační páku.

Jenže, a to za druhé, zde máme právní stát. Minulá pandemie ukázala, že vždy je košile bližší než kabát. Jakákoliv regulační omezení jsou doprovázena požadavky vůči státu na kompenzace. Zásah do podnikání ČEZ nebo obchodníků s energiemi, který by bez náhrady krátil jejich zisky, povede k soudní bitvě s akcionáři. A budou to titíž lidé a firmy, které jako spotřebitelé profitují ze státní regulace. Nic není zadarmo, někdo musí zaplatit i zastropování cen energií.

Třetí překážkou je demokracie, zhrublá na diktát většiny bez morálky a zásad. Jeden člověk nic nezmůže, ale deset, sto tisíc, milion občanů dovede měnit realitu. Co představuje od jedince bláznivý, nelegitimní požadavek, v případě milionu lidí se stává zákonem. Takže když dostatečný počet voličů něco chce, dojde na realizaci i když na dané opatření ve státním rozpočtu nebudou peníze nebo je protiprávní. Nic není nemožné, ani energetickém odpojení Česka od okolních států, vyvlastnění ČEZu, zahájení jednání s Ruskem o slibech levnějšího plynu. Mimochodem, podle čerstvého průzkumu společnosti Kantar, toto požaduje 49 procent Čechů…..

Čtvrtá past jsou ekonomické a dezinformační útoky vedené Kremlem proti Západu. I když dnešní problémy způsobilo Rusko, lidé svoji nenávist neobrací proti skutečnému viníkovi, ale proti vlastnímu státu. Pod taktovkou ruské propagandy, zaklínajíc se demokracií, které ale chtějí zakroutit krkem, prosazují populisté opatření srovnatelná pouze s kapitulací. Ruské válečné síly se skládají z pěti složek, pozemního vojska, námořnictva, letectva (jak se ukazuje, nefungují), strachu (kdo vidí slabost Ruska, přestal se bát) a z „páté kolony“, která se dnes ukazuje jako nejnebezpečnější. Proč tomu tak je, nechť podrobně zkoumají sociologové. Dílčí vysvětlení spočívá v tom, že část české společnosti se drží české tradice z let 1938 a 1968, okamžitě kapitulovat. Jiní trpí slepotou k ruské hrozbě. Další skupina si myslí, že na život v hojnosti existuje automatický nárok a za příslib levnějšího plynu by prodali nejen babičku, ale i státní suverenitu. Když k tomu připočteme nepřátele polistopadového režimu, pro nějž je Rusko přítelem, jde o dostatek voličů, kteří jsou demokratickými prostředky (volbami) schopni zbourat demokracii.

Pátou překážkou je nutnost radikálně zvýšit výdaje na zbrojení právě v době krize a nejvyšších výdajů ze státního rozpočtu. Kvůli ruskému nebezpečí, které ale nikdy nepominulo, musíme napravit 30 let zanedbávání obranyschopnosti. Podle expertních odhadů Německo od roku 1989 ušetřilo na obraně 400 miliard euro, za které si přikoupilo část své prosperity. Stejně tak jsme si pěkně v závětří užívali i v Česku. Tohle by už do budoucna nemělo pokračovat. I když, čas od 24.2.2022 plyne a k posilování české armády stále nedochází.

Jde o opravdu těžkou šachovou partie, se kterou by měl potíže i geniální Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku. Možná bude nejlepším řešením převrátit šachovnici, a to co nejrychlejší porážkou Ruska na Ukrajině.

(článek vyšel v MFDnes 24.9.2022)