Apokalyptický svět rezidenčního parkování

Aniž si to uvědomujeme, modré zóny jsou návratem do středověku, kdy města a vesnice uvalovala na cizince cla či mýta (ty přijdou na pořad dne také) a lidé nemohli bez souhlasu vrchnosti svobodně cestovat.

V Česku se rozmáhá jeden nešvar, a tím je rezidenční parkování. Komunální politici však pro toto populistické opatření mají podporu lidu. Kdo by se nechtěl povýšit nad ostatní? Lamentace rezidentů nad reálným výsledkem je způsobena jejich rozčarováním, že věc nedopadla tak jak si představovali. Nespokojeni s výsledkem se snaží získat ještě větší privilegia, tentokrát na úkor jiných obyvatel téhož města, čtvrti, ulice…. Fakt, že obec zabírá (přivlastňuje si) veřejný prostor a rozdává diskriminující výsady k jeho užívání, nikomu nepřipadá divné. Po právní stránce se jedná o jasný případ pro Ústavní soud.

Modré zóny zbavují rezidenty osobní odpovědnosti. Pohoda, klídek. Netřeba nic řešit, platit místo v parkovacím domě, dláždit předzahrádku, zajíždět do garáže nebo na vlastní pozemek. Prostě auto nechám na ulici, když na to mám „právo“. Druhotným důsledkem jsou zvyšující se počty aut v držení rezidentů. Jestliže by se Praze podařilo modrými zónami vyhnat „ze svého“ území 150 000 aut dojíždějících pendlerů, o tolik více plechových  miláčků si mohou pořídit samotní Pražáci. V této souvislosti je pochopitelný záměr pražského magistrátu změkčit předpisy, aby stavebníci nemuseli u domů budovat tolik parkovacích stání jako dnes.

Aniž si to uvědomujeme, modré zóny jsou návratem do středověku, kdy města a vesnice uvalovala na cizince cla či mýta (ty ostatně po schválení příslušného zákona přijdou na pořad dne také) a lidé nemohli bez souhlasu vrchnosti cestovat. Co by nastalo, kdyby rezidenční parkování zavedly všechny obce v Česku? Uvědomme si právní situaci. Zastupitelstva nemají jakoukoliv zákonnou povinnost umožnit po určitý čas nebo na nějakém místě parkování. Stejně tak nemusí zdůvodňovat, zda zavedení modrých zón je vyvoláno nějakou potřebou, nechutí k cizákům nebo jde o pouhou odvetu vůči jiným obcím s rezidenčním systémem. Řidiči kamionů jsou také povinni dodržovat zákonné přestávky, ale odpočivadla pro ně neexistují. Potom se ale nedivme, že některé obce budou požadovat 1000 korun za hodinu stání nebo když auta nerezidentů zcela vykážou se svého katastru.

Výsledkem by bylo uzavření lidských sídel a jejich izolace od okolí jako v nějakém postkatastrofickém světě. Nešlo by vjet autem do jiné obce, protože parkování by bylo možné pouze u supermarketů na 60-90 minut nebo na soukromých plochách vyhovujících stavebnímu zákonu. Jinde ne, u úřadů stojí auta úředníků, u nemocnic personálu. Sobecké představy obyvatel velkých měst, ať k nim tedy auty nikdo nejezdí a až se oni milostivě vypraví třeba na Jižní Moravu za vínem, budou stát někde u sklepů, je lichá. O veřejných plochách, a těch je většina, přece rozhodují obce, v Lhotě jako v Praze a zahrady, byť soukromé, nesplňují definici parkoviště. Nu což, turistiku je třeba utlumit.  

Logicky se nabízí panská rada: jeďte hromadnou dopravou. Jenže veřejné služby jsou placeny všemi občany, nejen těmi, kteří bydlí ve spádové obci a mohou zde na rozdíl od ostatních dál používat automobily (a parkovat). Odkazovat někoho na veřejnou dopravu a sám si užívat pohodlí auta je vůči neprivilegovaným krajně urážlivé, vytváří dvě kasta s různými právy. Nezapomínejme, že individuální doprava ještě stále není zakázána a pro staromilce představuje symbol svobody člověka. I když „pokrokoví“ ekologisté se snaží tento názor zadupat do země.

Řešení se nabízí skrze naprostou digitalizaci státu. Odpadla by nutnost se fyzicky přemisťovat a vše by za nás po síti vyřídili naši avataři. Nebo druhá možnost, nemocnice, úřady, soudy musí mít pobočku v každé vesnici. Že je to naprosto absurdní? Asi stejně jako diskriminace při parkování podle formálního bydliště.   

(článek vyšel v MF Dnes 21. září 2020)