Green Deal, kromě lesů budou hořet i města

Zopakujeme si to, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze zelených komunistů hlásajících „nerůst“ (návratu zpět na stromy) a vyhrožujících „poslední soudem", dá volební hlasy neofašistům. 

Není pravda, že společnost může být zelená a současně bohatá. Kvalitní životní prostředí je odpadním produktem prosperující společnosti, nikdy naopak. Novodobé pohádky říkají, že prý za peníze sebrané lidem vzniknou nová průmyslová odvětví, která poběží i po skončení dotací, a ještě přinesou prosperitu. Ne, perpetuum mobile nefunguje. Zvláště když tzv. ekologické technologie by na normálním trhu neuspěly a přežívají pouze díky regulacím. Jeden příklad nadevše. Elektroauta mají oproti klasickým automobilům vyšší cenu, horší dojezd a delší dobu „tankování“. A stejně jako tepelná čerpadla či fotovoltaiky se šíří pouze na základě tlaku dotací, zákazů a víry ve spasení světa. Kardinální otázka zní. Proč máme dávat naše peníze solárním, bioplynovým, biopalivovým a dalším baronům, místo aby šly na školství, zdravotnictví, dálnice, posílení armády a jiné potřebné věci? Nebo proč si za ně nekupujeme něco sami?

V důsledku regulací se z Evropy stěhuje průmysl, těžba surovin i výroba kovů a roste její závislost na autoritářských režimech v Číně a Rusku. Současně zelené zdanění prodražuje energie, zboží a služby. Připravovaný tzv. lex OZE III předpokládá možnost oddálení spuštění spotřeby v domácnostech, a to vypnutím vytápění, klimatizací, bojlerů, dobíjení elektromobilů. Bude to dobrovolné a za úplatu nebo vynucené cenami či přímo příkazem státu? Pohodlí současné civilizace mizí, vracíme se zhruba do 80. let 20. století, kdy jsme vstávali z postele do 16 °C, automobil byl cenově nedostupný a rádio oznamovalo regulační stupně odběru energií na daný den. Cenový šok a energetická nouze v způsobená válkou v roce 2022 je nic proti tomu, co nastane z rozhodnutí politiků v roce 2035 potažmo 2050. A nebude cesty zpátky, protože zaniknou rafinérské kapacity ropy, stejně jako dodavatelská infrastruktura. Mezitím krátkodobé kontrakty vyženou ceny k nesnesení. 

Západ si myslí, jak je mazaný a chce, aby se všechny státy světa prostřednictvím ekologických regulací “poškodili stejně“. Za tímto účelem punktuje kartelové dohody o emisních limitech. Kdo je nebude dodržovat, na toho se prý uvalí tzv. uhlíková cla. Čína, Indie, Rusko nikdy emisní normy dodržovat nebudou, ale rády hloupé „západní barbary“ povodí za nos a oslabí.

Životaschopnost „Zelené dohody pro Evropu“ známé jako Green Deal závisí na tom, zda mediální a politická masáž dokáže voliče udržet v klidu i při postupném zhoršování jejich životních podmínek. Pozvolným ohříváním vody uvaříte v hrnci žábu, aniž by se bránila. Podobně se politici snaží pomalu „uvařit“ obyvatele Západu.

Lidé se ale nenechají kvůli nějaké ideologii donutit k životu v chudobě. Pokud volič dostane na výběr mezi používáním auta nebo členstvím v Unii, je jasné, pro co se rozhodne. Zopakujeme si to, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze zelených komunistů hlásajících „nerůst“ (návratu zpět na stromy) a vyhrožujících „poslední generací“, či spíše posledním soudem, dá volební hlasy neofašistům. K moci se zcela demokraticky dostanou lidé slibující zrušení zelených regulací. Jenže současně jde o nepřátele svobody, demokracie, Evropské unie i NATO. Každá nová ekologická regulace nahrává nepřátelům  civilizace, tlačí západní společnost k autoritářství a do náruče východních despocií.

A co vlastně biliony euro na omezení podílu Evropy na celosvětové produkci oxidu uhličitého z 9 na 8 procent mají přinést? Vždyť větší emise mají sekačky na trávu ve Spojených státech. Tím se jako uhasí lesní požáry a ochladí města? Ani z dlouhodobého hlediska to ničemu nepomůže, protože z dlouhodobého hlediska budeme všichni mrtví.

A co dělat pro záchranu světa? Odložme Green Deal o 10 let. Přizpůsobme naše města stavebně a sázením zeleně, byty opatřeme klimatizací a v zemědělství skončeme s tmářstvím a zaveďme geneticky upravené plodiny. Zbytek nechejme na přírodě. Větru, dešti, slunci, ale hlavně lidem a státům nikdo neporučí. Jestli si někdo myslí opak, tak začnou hořet města a ty požáry budou horší než letošní oheň v lesích Rhodu či Tenerife.