Izrael teď potřebuje Západ, sám ale nepomohl

Izrael dnes potřebuje politické zastání, aby odstínil křik světa, až bude likvidovat hnízda Hamásu v Gaze. Už teď se objevují dojímavé fotografie, na nichž jsou trosky domů, mrtví, ranění, plačící děti po bombardování v Gaze.

Před 50. lety, 6. října 1973 na židovský svátek Jom Kippur, zaútočil Egypt společně se Sýrií na Izrael. Překvapivému útoku předcházelo naprosté selhání izraelských zpravodajských služeb. Po „jomkipurské válce“ se na základě zprávy tzv. Agranatovi komise museli z funkcí poroučet náčelník generálního štábu IDF David ben Elazar, šéf armádního zpravodajství (Aman) Eli Zeira a později i premiérka Golda Maierová i ministr obrany Moše Dajan (onen drsňák s klapkou přes oko), hrdina šestidenní války v roce 1967. V případě útoku z Gazy to musí dopadnou stejně.

1) všichni věděli, že Hamás (zahrnuji pod to všechny militanty) disponuje minimálně 40 000 raket (někdy se udává i číslo 100 000) namířených na Izrael, a to s dostřelem až do Tel Avivu. Platí, že když má Hamás (Hizballáh) možnost je odpálit, tak je dříve nebo později odpálí.

2) plán každé obrany musí vycházet z předpokladu, že o chystané akci nebudou žádné informace (nejhorší možnost); myslet si, že vždy budu dopředu vědět, co se chystá, je znakem arogance izraelských bezpečnostních složek Mosadu, Amanu; na tuto variantu obrana nebyla připravena,

3) v Izraeli si zřejmě nikdo nepoložil otázku, zda je Hamás schopen a ochoten fyzicky překonat bariéru (podkopat, zbořit, přeletět, obeplout) mezi Gazou a Izraelem, takže opět obrana na toto nebyla připravena; a když už bariéra bude na více místech a velkým počtem útočníků překonaná, co se má dít. Platí, že když má Hamás možnost bariéru překonat, tak ji dříve nebo později překoná.

4) záběry z dění v okolí bariéry, kde se teroristé hodiny za plného denního světla mohli volně promenádovat a nahánět zpět do Gazy rukojmí, ukazují, že nefungoval systém varování (strážních stanovišť, hlásek, střeleckých věží) tak jak třeba na hranici Severní a Jižní Koreje; nebyl připraven žádný okamžitý plán pro případ narušení bariéry s dislokací zásahových jednotek a techniky, plán leteckého uzavření průniků např. pomocí bojových vrtulníků; oni tam ani nebyli vojáci; na tohle nepotřebujete vozit dva dny po útoku tanky a samohybná děla na podvalnících a vyhlašovat mobilizaci pro 300 000 záložníků.

5) část přítomných příslušníků IDF nebojovala, ať již z důvodu chybějícího výcviku nebo že neměli zbraně; Hamás obsadil i vojenskou základnu kde stály dva tanky Merkava. Situace je tedy ještě horší, než se na první pohled zdá. Zde jsou záběry z osvobozování základny Sufa (zřejmě totožné místo) speciální izraelskou jednotkou. V článku je uvedeno, že vysvobodili 200 ukrytých vojáků (sic!).

6) neexistoval varovný systém pro civilní obyvatelstvo v případě pozemního útoku, Izrael jako země, kde má být na každém rohu start-up neměla podle svědectví samotných Izraelců vytvořen systém varování okolních obyvatel, signál přišel, ale nikdo nevěděl co má znamenat, zda varování před raketami atd.;

7) kibucy byly v počátcích osidlování Svaté země koncipovány jako opevněné vesnice s vyzbrojenými osadníky; zřejmě došlo k „vyměknutí“, ztrátě pocitu nebezpečí a ani v blízkosti Gazy, kde žije 2 milióny nepřátelských Arabů, toto nebylo dodrženo; až 3 dny po útoku izraelská vláda nakoupila 10 000 útočných pušek a spolu s helmami a neprůstřelnými vestami je chce distribuovat do ohrožených oblastí,

8) v blízkosti Gazy plné vyzbrojených a motivovaných teroristů nebylo bezpečnostní pásmo se zvláštním režimem, jinak by se pár kilometrů od ní nemohl konat hudební festival; vždyť stačilo místo zasypat raketami, a teroristé ani nemuseli vylézat z Gazy; Izraelci se asi domnívali, že Hamás se nedívá na internetové stránky kulturních akcí v Izraeli.

9) v Izraeli všude vidíte lidi se zbraněmi, v davu před autobusovým nádražím v Tel Avivu se davem nenápadně pohyboval (v minulosti) v civilu člen bezpečnostního sboru, který držel přímo v ruce pistoli (aby mohl ihned reagovat); je naprosto nepochopitelné, že v místě shromáždění více lidí nebyly přítomny bezpečnostní složky a teroristé mohli lidi, třeba na onom hudebním festivalu nahánět a shromažďovat jako dobytek. Jak jsem uvedl, všude vidíte zbraně, ale jde o vojáky nebo členy bezpečnostních složek. V Izraeli je mezi lidmi méně legálních zbraní než v Česku. Teprve po útoku izraelská vláda uvolnila pravidla pro držení zbraní.

Stát Izrael vznikl na základě étosu "již nikdy více", že již nikdy nikdo nesmí zacházet z Židy jako nacisté, bezbranné je vraždit a jejich stát bude nástrojem jejich obrany. Tohle by člověk očekával někde v Evropě, ale kdo trochu zná Izrael, je mu to nepochopitelné. Vždyť Hamás obsadil i vojenskou základnu kde stály dva tanky Merkava. Situace je tedy ještě horší, než se na první pohled zdá. Zde jsou záběry z osvobozování základny Sufa (zřejmě totožné místo) speciální izraelskou jednotkou. V článku je uvedeno, že vysvobodili 200 ukrytých vojáků (sic!). Základní otázka tedy zní, kde byly tak dlouho izraelské bezpečnostní složky. Tohle si vůbec nezadalo s nezásahem české policie v Uherském Brodu v roce  2015. Jsem si jist, že na rozdíl od Česka útok v Izraeli bude vyšetřován a dojde na tresty a vyvození politické odpovědnosti.  

Možná se premiérovi Bibimu (Benjamin Netanjahu) podaří prosadit konspirační teorii, že za vše může spiknutí v bezpečnostních a armádních složkách vedené snahou o diskreditaci. Touha po moci i obava z policejního vyšetřování jej vedly k vytvoření vlády s extremisty, kteří mají u Mosadu stejně rozsáhlé spisy jako arabští teroristé, takže je možné všechno. Tohle vše mu bylo více než sekulární charakter státu, soudržnost společnosti a tím i bezpečnost Izraele.

Ne, nejde o nějaké spiknutí, za všechno může jako obvykle arogance, podcenění nepřítele a přecenění vlastních improvizačních schopností, jimiž jsou Izraelci pověstní. 

Izrael dnes potřebuje minimálně politické zastání, politickou pomoc, aby alespoň na chvíli odstínil křik světa, až bude likvidovat hnízda Hamásu v Gaze. Už teď se objevují dojímavé fotografie, na nichž jsou trosky domů, mrtví, ranění, plačící děti po bombardování Gazy. Rusko a Čína vyzývají k ukončení bojů, zajisté se objeví nějaké mírové rady od OSN, Palestinci žádají o svolání zasedání Ligy arabských zemí. Určitě potřebují příměří, aby mohli licitovat o ceně jimi unesených rukojmí, žen, dětí, vojáků. Po určité době bombardování a odříznutí Gazy od dodávek potravin, vody, elektřiny „vyměknou“ i Spojené státy a řeknou dost.

Izrael zcela určitě nebude mít možnost přeorat celou Gazu, tak jak by si to velela vojenská nutnost. Jenže, čím dříve "mezinárodní společenství" sjedná příměří, tím hůře do budoucna pro Izrael. Ostatně, děs z příliš rychlých mírových iniciativ měl již kancléř Otto von Bismarck, když   armáda Pruska drtila v roce 1870 Francii.

Naskýtá se ale kardinální otázka, proč by tuto politickou podporu měl Izrael od Západu dostat. Stejné záběry zmaru a vraždění jako dnes z Izraele přichází již rok a půl z Ukrajiny. Jsou životy Izraelců cennější než Ukrajinců? Nejsou. Izrael v případě Ukrajiny nepomohl Západu, toleroval Rusáky ve své blízkosti včetně jejich paktování s ajatolláhy v Iránu, hleděl jenom na sebe. Izrael dokonce Ukrajině radil, aby se vzdala části území a někteří z izraelských "analytiků" povýšeně mluvili o tom, že Ukrajina se měla daleko  více připravovat na válku, takže si za svoji situaci vlastně může sama. (Ano, neměla předávat jaderné zbraně Rusku). Je Izrael ochoten snést podobné "rady", ať se vzdá části svého území. Ony všechny věci na světě mají logiku a karma jej dostihla. Objevují se první zprávy, že do Izraele přichází dodávky munice ze západy. Když to řeknu cynicky, Izrael bude spotřebovávat sofistikované zbraně, které nemusí překonávat protivzdušnou obranu, na ničení paneláků a Ukrajina proti Rusku zůstane s holýma rukama.

Já osobně jsem byl velký podporovatel Izraele, byl jsem v programu Sar-el pomoci IDF v Be'er Ševě. Proč ale Izraeli poskytovat bianco šek a teď netrvat, aby se opět připojil k Západu?