Konec prskání

To bylo prskání kvůli přímé volbě prezidenta! Hlavně té první. Není pro národ, lid, stát, nic horšího než jednotná národní fronta, než das Volk sjednocený fýrerem, než jednotně freneticky tleskající ručičky kimčongunových nevolníků.

To bylo prskání kvůli přímé volbě prezidenta! Bodejť! Stranám to sebralo píseček
na kterém mohly případně hrát svoje kejkle.
Druhá volba ovšem ukázala, jaká síla se v tomto institutu skrývala. Vysoká volební
účast sama o sobě a hlavně ve druhém kole ještě vyšší než v prvním. Úžasný výsledek.
Populus, či démos to pochopil. Pochopil, že je to on, ona, ono, kdo v tuhle chvíli drží
otěže moci, a to je moc dobrý výsledek.
Jsme rozdělený národ! Varovná naříkání pithartů mi nejen že ponechávají chladným, ale jsem dokonce
na fakt tohoto rozdělení hrdý. I kdyby to bylo rozdělení na 10 miliónů
nesmiřitelných názorových frakcí, jsem na tomuto rozdělení rád a doufám, že si ho
uchováme i nadále. A je skoro jedno, kdo byl nakonec zvolen.
Není pro národ, lid, stát, nic horšího než jednotná národní fronta, než das Volk sjednocený
fýrerem, než jednotně freneticky tleskající šikmooké ručičky kimčongunových nevolníků.
A užívám si to. V jedné fotogalerii bylo teď vidět, jak na Hradčanském náměstí stojí chlap
s velkým jednomužným transparentem, dřevěnou násadu opřenou o kamennou dlažbu, velkými písmeny tam stojí napsáno "stydím se za vás pane prezidente", jen tak si tam stojí, turisti se courají
okolo, nikdo ho neatakuje ani neodvádí v poutech a pokud neodešel, tak tam stojí dosud!