Do odstavce o rozkrádání daní bych zařadil i případy, kdy se za naše peníze postaví cyklostezka tak nevhodně, že na ní nakonec nikdo nejezdí. Platit z veřejných peněz profesionální sport je ovšem darebáctví.
Do paměti se mi nesmazatelně vryla scéna z filmu Proti všem, víko kádě u budovaného města Tábora se odklopilo a příchozí do kádě vhazovali své kovové peníze. Daně!
Přicházející jaro každého roku je okořeněno prací na technicky nejsložitějším úkonu pro úředního šimla, daňové přiznání.
Kdo má daně rád ať zvedne ruku, ať se přihlásí! Les rukou se nezdvihne, to vím jistě.
Já osobně daně rád mám i nemám. Vím, že chod každého státu v historii je fatálně podmíněn schopností vybírat daně. Území státu sahá pouze tam, kde dokáže daně vybírat. Kde není daní, není státu, není lidského společenství. Daně jdou (většinou) z kapes soukromých poplatníků, fyzických osob a příchodem do státní kasy jim říkáme veřejné peníze, veřejné prostředky. Ministr(yně) financí je pak rozfofruje cestou státního rozpočtu.
Rodina? Rodina je také lidské společenství, i tam se rodiče společně skládají na výdaje spojené s životem rodiny, na obživu, vzdělání, ano i zábavu a kratochvíle dětí i jich samotných. I rodina, jako molekula státu má svoje dávání a braní, má svoje daňové povinnosti.
Den daňové svobody
Někdo si dal práci a spočítal, že toho a toho dne odvedeme všechny daně co máme státu odvést, a že prý pak už žádné další daňové peníze neodvádíme. Blbost! Daně platíme dnes a denně, každý z nás, důchodci, děti i cizinci. I poslední den roku, když si koupím nějakou baštu na Silvestra, tak zaplatím DPH 21% třeba. Stačí se mrknout na účtenku, co jsem dostal dneska a je to hned jasné:
Dal jsem si obyčejné meníčko a malé pivínko a je to 130 kaček, ale hned pěkně za tepla z jídla dph 15% = 12,91, z piva dph 21% = 5,38, čili jakmile jsem zaplatil, tak do státní kasy cinklo mých 12,91 + 5,38 = 18,29!
Tady mi došlo, že daně ve skutečnosti neplatí firmy, ty jenom tu daň odvádějí, daně jdou opravdu pěkně natvrdo z naší peněženky.
A tahle každodenní DPH se prý postará o tři čtvrtiny daňového příjmu do státní kasy (??)
Druhy daní
Nejsem zase takový znalec, abych tady vyjmenoval, které všechny druhy daní se platívají, znám samozřejmě DPH, pak daň z příjmu, daň z nemovitosti. Tahle daň z nemovitosti byla prý jedna z prvních, co zavedla Marie Terezie, kdysi, kdysi … Pak je i spotřební daň (alkohol, pohonné hmoty), daň dědická, a zatraceně i daň z převodu nemovitosti, mockrát jsem ji tedy neplatil, ale je to vždycky nepříjemné! Poplatky za televizní a rozhlasové vysílání jsou ovšem fakticky rovněž daň státu.
Čistě teoreticky by stačil jeden jediný druh daně, třeba spotřební daň, ta by musela být ovšem tak vysoká, výnosná, aby se vybralo stejně peněz, jako ze stávajícího množství různých daní. Hlavní daňovou zátěž by nesli ti, co jezdí auty, resp. dopřejí si nějaké to pokouřeníčko. Daňová zátěž by tím pádem nebyla rozložen stejnoměrně na všechny občany a pokládal bych to za nespravedlivé.
A občas člověk zaplatí i daň z vlastní blbosti, která se neodvádí státu, ale háže do kanálu či vyhazuje do luftu.
Výše daňové zátěže
No ta zřejmě musí být tak vysoká, aby „stát“ měl dostatek prostředků na armádu, na dálnice, ale taky na kanalizaci a chodníky v obci, na mateřskou školku, na povinnou školní docházku dětí (škola, je totiž „zdarma“, že), na střední a vysoké školy, na vědecký výzkum, na kulturu, na sport, na „neziskovky“, na domovy důchodců, zdravotní pojištění důchodců na … na … bůhví na co ještě. Je toho prostě docela dost, co musí řešit společnost jako taková a co se vymyká schopnostem izolovaných jednotlivců.
Rozkrádání daní
Daňová zátěž musí být tak vysoká, aby se jednak naplnily výdaje z předchozího odstavce, ale aby druhak zbylo dost na to, aby politikům a jejich spřízněným kamarádíčkům zůstalo dostatek zlaťáků za nehty. Ano, tam kde je stát, tam se daně rozkrádají a nic s tím nenadělme, to je prostě znak každé lidské společnosti, každého státu. Tu víc tu méně, ale krade se furt a to ostošest. Nechtěl bych zkoumat výběr daní za starého Říma a sázet na poctivost tehdejších úředníků, to mi věřte!
Do odstavce o rozkrádání daní bych zařadil i nehospodárné případy, kdy se za naše peníze postaví cyklostezka tak nevhodně, že na ní nakonec nikdo nejezdí. Platit z veřejných peněz profesionální sport je ovšem darebáctví.
Já osobně jsem ve věcech finančních tzv. „židák“, nerad dávám peníze jen tak, chci za každým výdajem vidět i ten nejmenší prospěch svůj nebo rodiny, takže bych raději viděl daňovou zátěž nižší než vyšší. Pokud se vybere víc daní, tak se jich taky víc rozkrade, to je jasné, a to se mi nechce.
Ale na druhé straně bych se nebránil zaplatit víc, pokud by to bylo na zřejmě rozumný účel (mládežnický sport) nebo by to pomohlo někomu, kdo je opravdu v nouzi nebo na nějaký podobný „svatý“ účel. Nechci ale připlácet třeba mizerným hercům na nějaký jejich potroublý kus, nebo vědcům na nesmyslný výzkum atp.
Daně bych rád pokládal za investici do života společnosti, ze které je nějaký užitek. Mělo by platit, že čím víc dobře investujete, tím větší užitek z toho máte, ale nedivím se, když někdo tomuto pohledu nevěří.
Nebudu platit daně!
Nikomu se daně platit nechtějí, každý by nejraději strávil „život na dávkách“ od státu. Je tam jeden malý problém. Málokdo si uvědomuje jednu zásadní okolnost a totiž, že stát sám o sobě žádné peníze nemá! Má jenom to, co mu jeho vlastní občané odvedou na daních. A to musejí odvádět poměrně svižně a pravidelně. Takoví jedinci, daňoví neplatiči, ať se laskavě odstěhují někam do pralesů na Sibiř a založí si tam vlastní existenci bez daní a bez státu. Nenechal bych je, aby používali chodníky, silnice postavené z veřejných peněz, pili vodu z obecního vodovodu, splašky lili do veřejné kanalizace atp.
Jinak věřím, že se v brzké budoucnosti podaří daňový systém aspoň trochu zjednodušit tak, aby se zachoval dostatečný výnos a přitom byla daňová zátěž spravedlivě rozložena na nás, ujařmené poplatníky!!
