Deník z Če-chanu Den 43 - Klííííídek
Přišla ze školy spokojená, příjemně unavená. Zítra půjde zas. Stěžovala si jen na kluky, co se i v hodině klidně spolu prali a vysvětlovala jejich nevhodné a obtěžující chování tím, že za tu dlouhou dobu, co nebyli ve škole prý ztratili "k učitelům autoritu". Spíš si myslím, že jsou nevyřáděný, jak doteď seděli doma u obrazovek. Ale každopádně si gratuluju, že mě v mladické nerozvážnosti nenapadlo jít studovat pedagogiku. Uff!
Když jsme u té kariéry, asi ani švadlenka ze mě nebude. Dneska mi stroj při šití omylem propíchl prostředníček na levé ruce. Není to chutná historka, tak zůstanu jen u stručné zmínky. Kuba do mě strčil, když si sedal ke stolu. Byl z toho špatnější než já. Místo abych brečela já, zhroutil se on a museli jsme ho utěšovat, že se nic tak strašného neděje. Celou dramatickou situaci jsem zvládla na jedničku, včetně vyjmutí žluté nitě a kousku zlomené jehly z rány. Fuj! Ale velká útěcha je, že to vlastně vůbec nebolelo.
Ode dneška si můžeme rajzovat po celé zemi, jak se nám zamane. Mám podezření, že naše vláda poroučí nejen nám, ale i větru, sněhu a dešti. Protože venku je tak hnusné počasí a taková zima, že výletování budeme muset odložit na jindy. Nejsme eskymáci.
Volali jsme si s kamarádkou, co čte můj deník pravidelně a byla zvědavá, jak to Bětka dneska zvládla. Vidíte, už píšu skoro jako Rowlingová, člověk si přečte kapitolu a je napnutej, jak to bude dál. A musí pokračovat ve čtení... Mno. Říkala zajímavou věc, že raději ani nikam nejezdí, protože prostě nesnáší respirátor a nechce ho nosit. Na roušku si už zvykla, ale respík je pro ní výzva, do které zkrátka nemůže jít. Mám to stejně. Ale já teď odvážně a podvratně experimentuji s chirurgickou rouškou a doufám, že mě nikdo v kaufáči neseřve. Ideální by bylo, kdyby existovala rouška, která by vypadala jako respirátor...
Máme teď dóst nízká čísla pozitivních testů, včera bylo pod tisíc, nejméně od 13. září. Ovšem, každá pozitivní informace musí být vyvážena svým pravým opakem. Číslo R stoupá, což ukazuje na budoucí opětovný nárůst počtu nakažených. Neuvěřitelná otrava. A abychom měli komu závidět, v půlce Británie už covid téměř nemají, slaví úspěch s očkováním a postupně rozvolňují. Toť stručný souhrn. Já bych tak strašně moc chtěla mít křišťálovou kouli a vědět, co bude třeba za půl roku, nebo za rok... Jestli budeme žít už nějak normálně, nebo se budeme pořád plácat v tom samém. Otevřít - zavřít, nahoru - dolu.
Všimla jsem si, že jaksi mimovolně a nechtěně používám super strategii, jak přežít současnou nemilou situaci - jsem totálně v přítomnosti. Neřeším, co bude a nebude, protože to přináší zklamání, smutek, strach a často i vztek. Mám teď klidné období. Nemusím si ani do života nastrkávat uměle nějakou radost a pozitivitu, nutit se rozplývat nad kytičkou, jak krásně kvete. Prostě jenom jsem v tom, co je. Samozřejmě, že i to se může ze dne na den změnit, ale ani ztráty tohohle klidu se už nehodlám bát. Vlastně se teď nechci bát ničeho, nebaví mě to.
Máme kamarády, kteří koukají jen na filmy 7+, nesnesou teď pohled na jakékoliv násilí a negativitu. Všechno je rozhodí. To nás ne, tady frčí všechno, scifi, kriminálky, války... Buď jsme děsně duchovně na výši nebo už jsme konečně otupělí jako náš děda. Sledoval ve svém oblíbeném křesle zprávy s výrazem naprosté prázdnoty a klidu, nehnul brvou. A my se na gauči za ním hroutili z nezvyklého přívalu hrůz. Nemáme totiž už sto padesát let televizi a nekoukáme na zpravodajství, neboť ho psychicky nezvládáme.
Často nám domlouval, že neděláme dobře, když se snažíme sebe i děti před světem chránit. Říkal, že si mládí musí zvykat. Že je pak zaskočí cokoliv negativního, nic nevydrží, zhroutí se při první zátěži. A seděl v poledne u bedny, kde zrovna dávali reklamu na nějaký kriminální seriál, realisticky zobrazující mrtvoly, pitvy a vraždy... Taky říkal, že děti potřebují cukr a že potřebují jíst nezdravé jídlo, aby si cvičily trávení. A že bude Zůza hloupá, když nebude chodit do školy.
Po téměř ročním uzavření škol se v tom naštěstí ta naše holka hravě ztratí...
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 67 - Mezi řádky
Čína hlásí za první čtvrtletí roku rekordní růst HDP o 18,2%. Dolarových miliardářů v zemi draka vloni přibylo hnedle 257, je jich už 878. Máme jim to přát, né závidět. Že jo. A tak jsme dali nejlidnatější zemi světa taky vydělat.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 66 - Lekce kritického myšlení
Nemáme nálepku, nevyvezli nám popelnici. Šla jsem zaplatit na úřad. Když jsem odcházela, paní, co tam pracuje mi říká, že máme dodat číslo čipu, jméno, rasu a barvu našeho psa. Čuměla jsem jak puk a odkývala, že pošlu mailem.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 65 - Tak to nebouchne!
Určitě jste celý den trnuli, jestli ještě dýchám a jestli se dočkáte dalšího zápisu. Jsem tu a značně se mi ulevilo. Podpaží bolí už jen trochu. Budu žít
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 64 - I na mě sáhla!
Takže já. Ráno jsem zavezla děti do školy, i srnec nás u cesty pozdravil... a když jsem přijela domů, našla jsem si v podpaží bolestivou bouličku. Rakovina. Umřu. To, čeho se nejvíc bojim. Nechám tu děti, budou vyrůstat bez mámy.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 63 - Ráj na zemi
Sedíte doma a chodí vám zprávy od známých. O úmrtí blízkých na embolii po vakcíně. A říkáte si, jestli se ten svět už úplně zbláznil... Kvůli ochraně před nemocí, která postihuje hlavně staré a nemocné mají následky mladí a zdraví.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Emigrantovi v USA pomohl s důchodem archiv StB, našli v něm doklad o zaměstnání
Seniorovi žijícímu v USA pomohl s důchodem v ČR archiv Státní bezpečnost (StB). Právě v něm totiž...
U Prahy vykolejil v zatáčce osobní vlak. Jel 100 km/h, strojvedoucí v něm nebyl
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.