Deník z Če-chanu Den 43 - Klííííídek
Přišla ze školy spokojená, příjemně unavená. Zítra půjde zas. Stěžovala si jen na kluky, co se i v hodině klidně spolu prali a vysvětlovala jejich nevhodné a obtěžující chování tím, že za tu dlouhou dobu, co nebyli ve škole prý ztratili "k učitelům autoritu". Spíš si myslím, že jsou nevyřáděný, jak doteď seděli doma u obrazovek. Ale každopádně si gratuluju, že mě v mladické nerozvážnosti nenapadlo jít studovat pedagogiku. Uff!
Když jsme u té kariéry, asi ani švadlenka ze mě nebude. Dneska mi stroj při šití omylem propíchl prostředníček na levé ruce. Není to chutná historka, tak zůstanu jen u stručné zmínky. Kuba do mě strčil, když si sedal ke stolu. Byl z toho špatnější než já. Místo abych brečela já, zhroutil se on a museli jsme ho utěšovat, že se nic tak strašného neděje. Celou dramatickou situaci jsem zvládla na jedničku, včetně vyjmutí žluté nitě a kousku zlomené jehly z rány. Fuj! Ale velká útěcha je, že to vlastně vůbec nebolelo.
Ode dneška si můžeme rajzovat po celé zemi, jak se nám zamane. Mám podezření, že naše vláda poroučí nejen nám, ale i větru, sněhu a dešti. Protože venku je tak hnusné počasí a taková zima, že výletování budeme muset odložit na jindy. Nejsme eskymáci.
Volali jsme si s kamarádkou, co čte můj deník pravidelně a byla zvědavá, jak to Bětka dneska zvládla. Vidíte, už píšu skoro jako Rowlingová, člověk si přečte kapitolu a je napnutej, jak to bude dál. A musí pokračovat ve čtení... Mno. Říkala zajímavou věc, že raději ani nikam nejezdí, protože prostě nesnáší respirátor a nechce ho nosit. Na roušku si už zvykla, ale respík je pro ní výzva, do které zkrátka nemůže jít. Mám to stejně. Ale já teď odvážně a podvratně experimentuji s chirurgickou rouškou a doufám, že mě nikdo v kaufáči neseřve. Ideální by bylo, kdyby existovala rouška, která by vypadala jako respirátor...
Máme teď dóst nízká čísla pozitivních testů, včera bylo pod tisíc, nejméně od 13. září. Ovšem, každá pozitivní informace musí být vyvážena svým pravým opakem. Číslo R stoupá, což ukazuje na budoucí opětovný nárůst počtu nakažených. Neuvěřitelná otrava. A abychom měli komu závidět, v půlce Británie už covid téměř nemají, slaví úspěch s očkováním a postupně rozvolňují. Toť stručný souhrn. Já bych tak strašně moc chtěla mít křišťálovou kouli a vědět, co bude třeba za půl roku, nebo za rok... Jestli budeme žít už nějak normálně, nebo se budeme pořád plácat v tom samém. Otevřít - zavřít, nahoru - dolu.
Všimla jsem si, že jaksi mimovolně a nechtěně používám super strategii, jak přežít současnou nemilou situaci - jsem totálně v přítomnosti. Neřeším, co bude a nebude, protože to přináší zklamání, smutek, strach a často i vztek. Mám teď klidné období. Nemusím si ani do života nastrkávat uměle nějakou radost a pozitivitu, nutit se rozplývat nad kytičkou, jak krásně kvete. Prostě jenom jsem v tom, co je. Samozřejmě, že i to se může ze dne na den změnit, ale ani ztráty tohohle klidu se už nehodlám bát. Vlastně se teď nechci bát ničeho, nebaví mě to.
Máme kamarády, kteří koukají jen na filmy 7+, nesnesou teď pohled na jakékoliv násilí a negativitu. Všechno je rozhodí. To nás ne, tady frčí všechno, scifi, kriminálky, války... Buď jsme děsně duchovně na výši nebo už jsme konečně otupělí jako náš děda. Sledoval ve svém oblíbeném křesle zprávy s výrazem naprosté prázdnoty a klidu, nehnul brvou. A my se na gauči za ním hroutili z nezvyklého přívalu hrůz. Nemáme totiž už sto padesát let televizi a nekoukáme na zpravodajství, neboť ho psychicky nezvládáme.
Často nám domlouval, že neděláme dobře, když se snažíme sebe i děti před světem chránit. Říkal, že si mládí musí zvykat. Že je pak zaskočí cokoliv negativního, nic nevydrží, zhroutí se při první zátěži. A seděl v poledne u bedny, kde zrovna dávali reklamu na nějaký kriminální seriál, realisticky zobrazující mrtvoly, pitvy a vraždy... Taky říkal, že děti potřebují cukr a že potřebují jíst nezdravé jídlo, aby si cvičily trávení. A že bude Zůza hloupá, když nebude chodit do školy.
Po téměř ročním uzavření škol se v tom naštěstí ta naše holka hravě ztratí...
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu
Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)
Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!
Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec
Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!
Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
ANO chce odložit korespondenční volbu na dobu po volbách v příštím roce
Poslanci se přeli o zavedení korespondenční volby pro české občany v zahraničí. Sněmovnu ve čtvrtek...
ANALÝZA: Putin zase budí přízrak atomovek. Co tím sleduje právě teď
Premium Kreml s výslovným odvoláním na nedávné komentáře západních vůdců týkající se války na Ukrajině...
Operace Vrbětice: divné náhody a záhady. Jakou roli hrál majitel firmy
Premium Třetí díl seriálu MF DNES popisuje podivné jednání šéfa firmy Imex Group, Petra Bernatíka, která...
Zavřené školy, letiště i banky. Argentinu zasáhla generální stávka
Odbory v Argentině organizují generální stávku. Protestují proti úsporným opatřením a dalším...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.