Deník z Če-chanu Den 39 - Nosošťourání

Vidět říďu, jak se v online hodině šťourá v nose... Co víc si přát? Dnes proběhla názorná instruktáž toho, co budoucí daňové poplatníky vždy v pondělí a ve čtvrtek čeká. Děti berou vše v klidu. Narozdíl od některých rodičů.

Soudě podle komentářů na fejsbuku nově vymyšlená opatření některé rozpalují pěkně do běla. 

Předpokládám, že se dospěláci rozdělí na tři tábory. První (podle mě největší) skupina maminek a tatínků nažene po neuvěřitelně dlouhé době, kdy se mohli celodenně společně dusit ve vlastní šťávě, ratolesti do školy, i kdyby jim tam měli preventivně nehty trhat. Druhá parta neřeší, co se tam děje a bere vše tak, jak to je (třeba my buddhisti, že... óm). A třetí skupina rodičů se vzteká a odvolává na právo. Školní docházka je přece povinná bez podmínek. Nezávidím učitelům, ti to schytají ze všech stran. 

Mně náhodou docela baví, že jsme se dožili doby, kdy si škola děti přebírá jak Popelka hrách a nikdo neví dne ani hodiny, kdy mu bude přístup k tolik ceněné moudrosti lidstva zamezen. Nepošťouráš, nenaučíme přívlastek postupně se rozvíjející, nenasadíš roušku, tak ani několikanásobný. A máš to! Jak se nám situace pěkně obrátila, že? Míra vyprávěl, jak vždycky nad ránem kráčel zadumaně a ne úplně dobrovolně do školy a když byly příznivé povětrnostní podmínky, smog vykonal své a nenáviděná instituce zmizela v neprostupné mlze. Představoval si, že se z ní už nikdy nevynoří, že zmizí navždy.  Nakonec si musel komplikovaně zlomit nohu, aby si mohl dopřát alespoň jeden rok prázdnin. "Proč jsem se nenarodila o pár let... později?"

Poslouchali jsme rozhovor s Janem Hřebejkem, výborným filmovým režisérem. Moc jsem nepochopila, o čem byl, ale zaujalo mě, jak říkal, že neví, jestli se ještě vrátí k filmařině. Buď se chce nechat přemlouvat, ať to nedělá, že ho máme všichni tolik rádi, nebo přesně pojmenoval, co řešíme i my. Člověk najednou zvažuje, jestli činnost, kterou dělal před kovidem bude mít ještě smysl i potom. Jestli to budeme vůbec umět. Byli jsme vytrženi z života, který jsme měli už nějak zajetý, mnoho let jsme své dovednosti a um rozvíjeli a rostli. Po tak dlouhé pauze si nejsem jistá, že budeme schopni dělat věci jako dřív. Všichni, kdo jsme byli od své práce odstaveni, jsme náhle dostrkáni k rozhodování a určitému dumání nad tím, jak dál. Bude zajímavé pozorovat, kdo se kam posuneme...
Připadá mi, že bychom mohli směřovat více ke smyslu, k podstatě. Že se možná přestaneme tolik hnát za úspěchem a za penězi. Že si budeme více vážit volného času a nicnedělání a také si ten čas na lenošení poctivě vyhradíme, dáme mu přednost. 

Chystá se na nás nově covidpass, nedovedu si moc představit, v jaké formě bude, jak bude fungovat. Ale už je jasné, že pokud budu chtít jít do hospody, nebo na kulturní akci nebo někam nedej bože cestovat, musím prokázat, jak si zrovna s čínským virem stojím a mí haranti taky. Úplně to vidím. Do restaurace nakráčí policejní hlídka, vy odložíte vidličku, dožvýkáte knedlík, vytasíte telefon s nějakým kódem a budete v pohodě jíst dál? A v případě, že nebude policista spokojen, dá vám pokutu a vyvede vás? No, abych seděla v hospodě a trnula, že přijde čóro móro, na to mě moc neužije.
Nikdy jsem neuměla jezdit na černo, i když moje máma to brala v mládí jako sport, zajímavé rozptýlení v šedé normalizační realitě. V době, kdy byly lístky v Praze za 1 Kčs, dokázala (moje naprosto nesportovní) mamina vyvinout až nadpřirozenou rychlost při utíkání před revizory. Ale třeba si zvykneme a nějakou tu fintu najdeme. Po téměř šesti týdnech trvání třítýdenní uzávěry už například naprosto přesně víme, kde policejní hlídky při cestě do Prahy bývají a naprosto přesně je umíme objet malými vesničkami okolo. Že...
Volali jsme si se sestrou až do dalekého Francouzska (terminus technicus sestry dětí), tam začala platit přísnější opatření. Pro běžného turistu zatím ovšem nic není vidět. Na ulicích se roušky nenosí, v obchodech ano. Kempy jsou zatím zavřené, ale na tajnačku vás v nich nechají. Policejní hlídku za tři týdny ještě nepotkali. V radiu prý hlásili, že od zítra začnou více kontrolovat dodržování opatření.
Tož uvidíme, jestli to ti Francouzi uhlídají líp než naši... 
Covidu zmar!