Deník z Če-chanu Den 31 - Kovidotoč

Prááázdniny! Pět dní se nemusíme otravovat se školou! Můžeme rejpat zahrádku už dopoledne, to bude produktivita! Dali jsme druhé kolo a vysbírali škarpy u silnice. Nakonec jsem šla s kamarádkou ze vsi, protože děti nám daly košem.

Jely se raději koupat do rybníka. Dnešní provoz byl dost masakr, lufťáci asi přijížděli na chaty... Jedno auto za druhým a do toho spousta kamiónů. Mám pocit, že se všichni zbláznili a jezdí tady mezi vesnicema rychlostí světla. Předjíždějí se, troubí na sebe… Jestli za lesem stáli policajti, museli z toho zmatku mít migrénu. To neměli šanci zkontrolovat.

Zahlédla jsem babičku, co mi včera skoro brečela přes plot, že je pořád sama a děti ani nezajdou… seděla v družném hovoru s dcerou na zahrádce. Radost pohledět.
Internety proběhla fotka davů v Praze, jak se všichni srocují na náplavce a uvědomělí policisté jim domlouvají. A takhle to tu máme pořád dokola. 1) Počty nakažených a hospitalizovaných začnou jít nahoru, tak „zatáhneme za brzdu“ a všechno a všechny zavřeme. 2) Docela dlouho to vydržíme a čísla jdou pomalu dolů. 3) Pak už všech zákazů máme plné zuby, přestaneme poslouchat a vyleze sluníčko, nebo jsou vánoce nebo něco jiného… a my se rozletíme celí natěšení do kraje a družíme se. A vracíme se plynule k bodu 1) Počty nakažených a hospitalizovaných… Zdá se, že z toho není cesta ven.
Prezident Macron vyhlásil zpřísnění opatření, bude se nově vztahovat na celé území Francie, zatím šlo jen o její severní část. Poprvé v tomto roce zavřou školy a většinu obchodů. Cestovat se smí jen 10 km od bydliště. Jsem zvědavá, jak to tedy bude se sestrou a její rodinou, když bydlí v autě. Pan prezident použil docela dost přesvědčivý argument: 44% pacientů na francouzských jednotkách intenzivní péče je mladších než 65 let. 

Já už vlastně dlouho nevím, co si o tom všem mám myslet, takže si nic nemyslím. S touhle atrakcí je to jako když jsme se sestřenkou coby dospívající dívky poprvé samy vyrazily na Matějskou pouť. Bylo chladno. Zaplatili jsme si řetízkáč, rozjel se jen pro nás dvě. Po chvíli jsme zjistily, že pán, který ho obsluhoval, někam odešel, asi na záchod. Nemohly jsme uvěřit svému štěstí, budeme mít prodlouženou jízdu! Jenže za chvíli nám začala být zima. A za další chvíli se nám oběma chtělo čůrat. A za ještě další chvíli se nám dělalo děsně blbě od žaludku. Přesto jsme se točili dál. Už si bohužel nebo bohudík nevybavuji, jak dlouho tento úžasný zážitek trval, ale na řetízkáč už mě od té doby nikdo nedostal.
Zkrátka, je jasné, že na tomhle kolotoči se budeme vozit tak dlouho, až nám to nebude milé a ještě déle a že nás žádné velké rozvolňování v nejbližší době nečeká. Momentálně se odborníci bojí brazilské mutace, protože u té je podezření, že na ni nebude zabírat očkování. Dostali bychom se tak znovu na začátek. 
Prodloužená jízda! Nastupovat!
Covidu zmar!