Ráno jsem si přivstala s geniální myšlenkou (už je to tady!) na to, jak ušiju šaty na panenku s půlkolovou sukní, a že to bude skvělé procvičení pro Zůzu, protože zrovna nedávno probírala obvod a obsah kruhu.
Změřím obvod a ona mi vypočítá poloměr, abych si mohla vytvořit vlastní střih. Bomba! Tak úžasně Montessorri!!! Dvě pí er... v praxi! Než jsem se oblékla, nadšení i chuť šít opadla. Navíc jsem si živě představila otrávený a soucitně udivený obličej naší pubertální dcery a rozhodla se zachovat si poslední zbytky důstojnosti a skvělý nápad si raději nechat pro sebe. Stejně dneska dělala trojúhelníky. Kruh je už pasé.
Asi už mi fakt hrabe.
Získaný čas jsem nakonec využila mnohem efektivněji. Vyplňovala jsem interaktivní formulář žádosti o Kompenzační bonus. Pro zvýšení sebevědomí a zkrácení dlóóóuhé chvíle, vřele doporučuji. Mužík mezitím stihl zatopit, obléknout se, dojet do blízkého městečka nakoupit a vrátit se. Já pořád čučela do interaktivního lejstra.
Odsunu stranou fakt, že OSVČ a společníci malých s.r.o., pro které je pomoc určena, by raději vydělávali své peníze svou činností, protože většinou to bylo víc a hlavně už z podstaty jsme jaksi z těch, kteří neradi závisí na jakékoliv pomoci... Vážíme si faktu, že jsme vlastními pány, že jsme svobodní. Ale darovanému koni se na zuby koukat nemá a i to jídlo nějak zdražuje...
První úspěch byl, že jsem na netu formulář vůbec našla. A druhý, že jsem pochopila skoro všechny kolonky. Fakt jsem se snažila, ale význam jednoho políčka mi zůstal utajen i po velmi pečlivém a několikerém prostudování pokynů. I vyplnila jsem ho stejně jako kolonku o pár řádek výš, která měla fakt hodně podobný text. Mám silné podezření, že se nás úředník snaží odradit nově tím, že podmínky i celý formulář naprosto znepřehlední a zamotá. A mám jistotu, že se mu to daří. Já se ovšem nedám, rozhodnuta dostát tomu, na co mám nárok, jsem nakonec dosáhla vítězné mety v podobě odeslání výsledku svého snažení do datové schránky.
Volal kamarád, má malou firmu. Zaměstnává chlapíky, kteří vám doma udělají vodu, topení, plyn. Manželka jednoho z nich měla pozitivní test na covid a jelikož se teď vláda rozhodla jít tvrdě po podnicích, aby zastavila šíření viru, zavřeli mu bez diskuze celou firmu. Všichni musí do Velikonoc zůstat doma. To mi připadá trochu drsné. Jestli pokaždé bude muset zastavit činnost, když někdo z blízkých jeho zaměstnanců bude pozitivní, pak se může jít klouzat. Povídal, že on je na tom ještě dobře, protože teď naštěstí nemá žádné velké zakázky. Jeho známý se dostal do stejné situace, s tím rozdílem, že má smluvně dohodnuté velké pokuty za zpoždění.
Poslouchali jsme ministryni financí paní Shillerovou. Je to taková hodná teta, skvěle by se hodila k vyprávění pohádek pro malé i velké. V diskuzním pořadu na ní nebyli právě milí, vyčítali vládě, že situaci nezvládla, že jsme nejhorší na světě, v počtu úmrtí prý druzí nejhorší hned za Brazílií. Ty fotky, jak kdesi v pralese hloubí bagry jámy na rakve, jste asi viděli... Ale ona se nedala. Pořád opakovala, že se jedná o přírodní katastrofu a nikdo v Evropě to nezvládá o moc lépe. Počty pozitivních testů teď stoupají všude kolem - Německo, Polsko, Francie trochu rozvolnily, aby vzápětí zase začali zpřísňovat.
Nechovám k vládní straně naprosto žádné sympatie a nezajímám se o ně, ale jak jsem tak tetu Alenku poslouchala, nápad snížit daňovou zátěž a nechat peníze lidem, se mi fakt líbí. Lidi prachy stejně za něco utratí a státní rozpočet naplní, ale tak nějak bezbolestněji, radostněji, přes spotřebu. Já totiž nemám daně vůbec ráda. Už před výše zmíněnou "přírodní katastrofou" jsem řešila velký problém s tím, že víc jak polovinu ze všeho, co vyděláme, vrazíme do státu. Takže za mě osobně velký tleskánek. Já vím, že namítnete, že je to krátkozraké, populistické a naivní. Že stát potřebuje příjmy, zejména v době, kdy se rekordně zadlužuje...
A já vám na to můžu odpovědět snad jen ... dvě pí er.
Covidu zmar!
P. S. Večer volala ségra, jaký že slovní druh je slovo "znám", že zrovna dělá domácí úkol... My dneska hádaly s Bětkou příslovce. Taky jsem nevěděla, ale já bohužel nemám komu brnknout...
