Deník z Če-chanu Den 12 - Raději nevědět...

Včera večer internetové servery informovaly o muži, který se zastřelil před ministerstvem zdravotnictví. Pomiňme, že různé konkurenční "noviny" o události informovaly naprosto stejně, stejnými slovy... 

Během dneška docela zásadní zpráva jednoduše zmizela z předních míst a musíte ji pořádně hledat. Zvláštní... My, co jsme četli Orwellovo 1984 se samozřejmě nedivíme... spíše nechápeme, jak to, že nezmizel i zastřelený pán. V románu ti, kteří nezapadali do obrazu světa podle Velkého bratra, opouštěli hmotný svět vaporizací - prostě se vypařili. A zprávy o jejich existenci se vymazaly, a to i zpětně. Máme co zlepšovat...

Před ministerstvem prý vzniká pietní místo, lidé tam nosí svíčky a muže považují za druhého Palacha. Na sociální síti se objevila informace, že svůj čin provedl jako akt zoufalství, protože mu v pondělí zemřela žena. Lékaři jí údajně odmítli podat nadějně vypadající lék Ivermektin a ona prohrála svůj boj s nemocí, jejíž jméno už nechci ani psát. Co je na tom všem pravdy, se určitě během pár dní dozvíme a jestli se před ministerstvem na Palackého náměstí včera psaly dějiny, se časem taky ukáže...

Každopádně, možná jsem si dneska sáhla trochu do informačního pole tohoto pána nebo co, protože jsem se cítila fakt strašně. Říkala jsem si, že nemít děti... A tak jsem gůglila na téma sebevražda. V širší rodině máme policajta. Povídal, že jich je teď fakt hodně, jejich počet vzrostl. Občas o dobrovolném odchodu ze světa píší i média, ale předpokládám, že i na toto choulostivé téma je vyhlášené jakési informační embargo. To by se pak chtěl sebevraždit každý, kdyby se o tom pořád psalo, ne? Dobrou náladu udržíme nejlépe tím, že budeme dělat jakoby nic. 

Jenže... hodně se teď hovoří o tzv. nadúmrtích - v minulém roce zemřelo o přibližně 20 tisíc lidí víc než je průměr. Oukej. Kolik z toho jsou dobrovolné odchody způsobené zoufalstvím, osamělostí, ztrátou vyhlídek, jakékoliv perspektivy a naděje u mnoha lidí, se ale nedozvíme. Poslední čísla jsou k dispozici za rok 2018. Dobrá. Jak je to jinde? Ze světa máme obecně od určité doby strašně málo zpráv, ale narazila jsem alespoň na článek z listopadu loňského roku, který informuje o tom, že Japonsko zasáhla vlna sebevražd. Cituji: "Za říjen spáchalo sebevraždu více Japonců, než kolik jich zemřelo kvůli onemocnění koronavirem za celý rok 2020. Trend podle expertů souvisí s ekonomickými dopady epidemie nemoci covid-19, a to především na ženy." A to tam ani neměli lockdown a dopady nemoci jsou tam minimální. A čakra! 
Jestli vás téma zaujalo, mám tady pár zajímavých faktů. V roce 2018 dobrovolně zemřelo přes 1300 lidí, což je průměr. Rok 2019 byl výjimečný v mnoha ohledech, třeba nám se fakt dost dařilo. A platilo to asi i obecně, protože sebevražd bylo nejméně od války. Zastřelení, které zvolil zoufalý hrdina, je druhým nejčastějším způsobem, jak vlastní rukou opouští lidé svět (se divim, kde u nás sakra berou zbraně???), no a na prvním místě pro mě ještě překvapivěji, je smrt oběšením. Prášky jsou až na třetím místě (protože když si zobnete, strašně často vás najdou a zachrání) a častěji vlastní rukou ze světa odcházejí muži. Nejvíce sebevražd není na Vánoce, ale 1. ledna. 
Onehdá jsme šplhali na rozhlednu Jarník nad Pískem. Je na vysokém kopci a tvoří jí trubková konstrukce, celá průhledná... Vylézt se na ní dá, ale fakt nesmíte mít závratě. Pod rozhlednou je pomníček. Říkám si, co prožívá dívka, která absolvuje celou tu cestu lesem do kopce, vystoupá 182 schodů a skočí... Co prožívá člověk, který jede tramvají na Palackého náměstí, v kapse třímá zbraň a ví, že za pár okamžiků bude ležet v kaluži krve někde na špinavém chodníku? Raději nevědět...
P. S. Jestli půjdete kolem Palačáku, dejte mu tam za mě kytičku nebo svíčku, jo? Však vy víte, jiný okres...