Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

SB

Mám na celou věc jiný názor:

Jestli současnou situaci máme považovat za natolik zoufalou, aby si lidé brali život, tak pokud jdeme po stopách epidemií, co měli dělat lidé třeba v roce 1348?

Jestli jdeme po stopách vládních opatření, tak co měli dělat lidé třeba v obleženém Leningradě v letech 1941 až 1944?

Jestli jdeme po stopách lidských tragédií, tak pokud je pravda, že tomu pánovi umřela manželka, tak je to sice hodně smutná věc, ale rozhodně takových lidských příběhů je hodně a drtivá většina z nich nekončí sebevraždou.

Je mi líto, že si ten pán sáhl na život. Kdyby existoval stroj času a šlo to vrátit, tak bych to vrátil a snažil bych se mu to rozmluvit, leč když už se to stalo, tak odmítám v něm vidět oběť doby. Všichni, kteří žijeme nyní, žijeme ve stejné době jako on. Zvládáme to lépe, nebo hůře, ale zvládáme. On to tedy mohl zvládnout také.

Chybu vidím v něm. Je mi líto jeho smrti, ale chyb je opravdu na jeho straně.

1 0
možnosti
Foto

Vedle obecně vzato silného pudu sebezáchovy, máme každý v sobě rozdílnou dávku pudu sebezáhuby. Některé nutí jezdit autem jako Chiron, jiné skákat ze skal do vody, jezdit na kole po skalách nad propastí a někteří v sobě mají zakódovánu sebevraždu. V případě silných impulzů potom k ní přistoupí, zatímco, díky Bohu, naprostá většina, si posmutní, pobrečí a časem tragédii z vědomí odsunou do nevědomí. Dělat ze sebevražd události či v některých případech ze sebevrahů hrdiny, není rozumné.

4 0
možnosti
TP

Jedna věc je samotná událost a druhá, že o tom nejsou žádné další informace. O každé kravině se píše mraky článků a tady nic. Přičemž si myslím, že to není nezajímavé téma pro novináře (ve srovnání s jinými, o kterých se píše). Asi jsem už taky zblblý, ale vkrádá se mi na mysl slovo cenzura. A ve prospěch koho? Kdo má tu moc jí nařídit? Zoufalý čin zoufalého člověka. Upřímnou soustrast pozůstalým.

0 0
možnosti
  • Počet článků 72
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 388x
Rozhodla jsem se 1. března začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu víc jak před rokem.

My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.

Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.

Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.