Zatím se ještě neví nic bližšího, ale v médiích se objevila zpráva o úmrtí miminka po domácím porodu v Roztokách u Prahy. Miminka je mi nekonečně líto a rodičů asi ještě víc, protože nejen že si budou celý život vyčítat toto své rozhodnutí, ale navíc budou sloužit jako exemplární případ. Teď se určitě strhne velká vlna obviňování a nenávisti vůči matce, která se dopustila neodpustitelné nezodpovědnosti a pro vlastní pohodlí obětovala život dítěte.
Dřív než se všichni radostně přidáme k honu na čarodějnice, bylo by dobré zamyslet se nad pravým stavem věcí, nad pravým důvodem, proč počet domácích porodů roste. Jakto, že v moderní době, kdy máme dispozici všechny výdobytky moderní medicíny je někdo ochoten riskovat to nejcennější? A proč proboha?
Mám tři děti a dvě z nich jsem porodila doma. Jsem klasický případ domarodičky - první porod v porodnici - ponižující, zdlouhavý a bolestivý a následně rozhodnutí, že to už nikdy ale nikdy nechci prožít znova a z toho vyplývající rozhodnutí, že pokud se nebude dít nic neočekávaného a všechno bude v pořádku, budu rodit doma. Východisko z nouze, z nemožnosti najít porodnici, kde by mi dopřáli jednoduše klid bez zbytečného trapného dohadování. Moje ideální představa byl intimní pokojík, ve kterém nerušeně rodím já se svým mužem, případně porodní asistentkou. A někde v dáli je dostupný připravený lékař pro případ, že se něco stane. Tak, jak to fungovalo už v 80. letech minulého století na porodní klinice doktora Michela Odenta. V českém prostředí ovšem o třicet let později nemyslitelná věc. Rozhodla jsem se tedy pro pro mne a tudíž i moje děti nejbezpečnější volbu a moje domácí porody byly nádherné, poklidné, rychlé a téměř bezbolestné.
Nemyslím si, že bych byla nezodpovědná. O porodech mám nastudováno určitě více než většina "normálních" zodpovědných žen, které jdou do porodnice. Vím, co je pro miminko a průběh porodu nejlepší (vždyť o tom už jsou stohy knih, i od lékařů a odborníků z branže, dokonce i WHO - světová zdravotnická organizace o tom jasně píše...) a přesně to chci pro své dítě. Jenže v tom je právě ten problém. V porodnicích se od revoluce mnohé zlepšilo, už tam rodičky nefackují, když zbytečně hysterčí, snaží se jim poskytnout dostatek soukromí a ve většině porodnic mají nové krásné prostory, které často ani nepřipomínají nemocniční prostředí.
Kde je tedy problém???
V přístupu k ženám a porodnímu procesu. Současný systém je nastaven na jeden prototyp porodu a rodící ženu jako jakýsi objekt, na kterém se celý proces odehrává. Zdravotníci vidí porod jako kritický děj, který je třeba co nejvíce urychlit, kontrolovat a řídit. Žena je tu jako někdo navíc, koho prostě musí vytrpět pro to, aby dítě dostali ven. Musí se podřídit, poslouchat a dělat, co je v daném zařízení běžné, protože přece nechce ohrozit nebo nedejbože zabít své dítě!!!
Ale my ženy už nejsme pokorné neinformované ovce zvyklé poslouchat a plnit rozkazy, umíme číst a nejen díky internetu se k nám dostávají informace různého typu. A tak už víme, že porod je přirozený intimní proces, který řídí naše tělo a nikdo zvenčí by do něj neměl rutinně zasahovat. Že většina zásahů zase jen vyvolává zbytečné problémy, které se pak musí zbytečně řešit. A tady je ten pravý kámen úrazu: Když se vydáte s podobným přesvědčením do české porodnice, pravděpodobně se budete hodně divit. Už na příjmu většinou dostanete tabletku, která vám má pomoci rozjet porod, následuje kapačka pro lepší (rozumějte bolestivější) kontrakce a pak už nestačíte sledovat, co se s vámi děje. Když něco z toho odmítnete, jste považována za podivnou alternativku, nespolupracující rodičku, kterou bude muset personál ještě zpracovat a přechytračit, aby vám svou péči nakonec stejně vnutil. Ty příběhy jsou jak přes kopírák, stačí si jich pár přečíst v Příbězích pro Ivanu - autentické zkušenosti žen z českých porodnic.
Dokud bude problém normálně, v klidu, bez osočování, manipulace a zastrašování, rodit podle individuálních přání a představ nás žen, bude počet domácích porodů přibývat. Myslím, že by stálo za to, začít skutečně naslouchat tomu, co si ženy přejí, protože to nebude stát ani korunu navíc, jen změnu v myšlení. Naslouchat, vnímat, respektovat. To - jak známo - trvá vždy ze všeho nejdéle. Ale prospěje to nám všem.
---------
Dodatek:
Dozvěděla jsem se, že se u miminka jednalo o vadu neslučitelnou se životem a zemřelo v láskyplné náruči rodičů...
