Stav současného českého porodnictví není vůbec dobrý. Jediným státem uznaným místem pro porod je porodnice. V drtivé většině z nich musí ženy strpět značné nepohodlí a setkávají se s množstvím zaběhaných rutinních postupů, jejichž hlavním cílem je porození živého plodu. Ženy, které očekávají, že jejich porod bude něčím strašným, co hlavně musí přežít, jsou spokojené, protože jejich očekávání se nakonec skutečně vyplní. Problém nastává u těch, které svůj porod chtějí pro sebe, ale hlavně pro své dítě, prožít hezky, důstojně, věří sobě, svému tělu, porodnímu procesu, který po celá tisíciletí běžel tak nějak sám od sebe, bez lékařů, léků a procedur. My odcházíme z porodních sálů značně zklamané a pokořené.
I toto je porodní sál (Labors of Love Birth Center)foto: Flickr
V naší porodní péči se za poslední desetiletí skutečně mnohé změnilo, máme moderní vybavení, nově vydlaždičkované sály, množství medikamentů a procedur, které mohou ženám "ulehčit" jejich těžký úděl. Ale jakoby se zapomnělo na člověka, na lidský aspekt toho všeho. Na to, že i děťátko má právo narodit se v poklidu, respektu a lásce. Na to, že žena při porodu potřebuje především velice citlivý, laskavý přístup s respektem k jejím individuálním potřebám pro to, aby mohla krásně porodit, pro to, aby se stala silnou a sebevědomou matkou. Protože každá jsme skutečně jiná, každá potřebujeme něco jiného.
I my ženy se v současné době hledáme, jakoby se probouzíme z dlouhého spánku. Učíme se pomalu naslouchat svému tělu, svým pocitům, svým potřebám. Neuměly jsme to. Ať už to byl minulý režim, nebo prostě dosavadní autoritativní způsob výchovy, nikdo nás nikdy nevedl k tomu, abychom poznávaly a respektovaly svoje potřeby. Abychom si jasně a v klidu říkaly o to, co chceme a potřebujeme. Proto si ani nestěžujeme, nebo maximálně kamarádkám.
Porodnictví vedou muži, vystrašení muži. Bojí se porodu, porodního procesu a vůbec nám nevěří. Nevěří v naší schopnost porodit a snaží se nám vnutit, že jsme my i naše děti v takovém nebezpečí, že teď musíme zatnout zuby a poslouchat. Ale tak to přece vůbec není. Stačí přejet pár kilometrů za hranice a člověk si rychle všimne, že v tomto bludu už žijeme jenom my "na východě". Je dobré si uvědomit, že i my žijeme v demokratické společnosti, není tu totalitní systém, ten už existuje jenom v našich hlavách. A jestli chceme něco v porodnictví změnit, musíme začít upozorňovat na to, co se nám nelíbí a říkat, jak to tedy chceme.
Lékaři často argumentují tím, že naše porodní péče je výborná, protože si nikdo nestěžuje. Většina žen si opravdu se svými nepříjemnými pocity a porodními traumaty odejde domů, skutečně si nikde nestěžují. Rozhodně ne porodníkům. Bojíme se stěžovat si, jsme zvyklé nevybočovat, nedělat potíže. Jsme rády, že jsme přežily a máme zdravé dítě. Ale tak to vůbec nemusí být, žena může prožít nádherný porod i v porodnici, jak to ostatně dokazují zkušenosti ze zahraničí. A není to otázka peněz, je to otázka lidského přístupu.
Chceme-li něco v porodnicích změnit, ať už pro nás samotné, nebo naše děti, musíme si o to začít říkat. Musíme dát najevo, co se nám nelíbí. Vždyť každý, kdo dělá svou práci rád a dobře, se zajímá o zpětnou vazbu od svých klientů. I zdravotníci potřebují naší zpětnou vazbu.
Vyzývám proto ženy, které nejsou spokojené s péčí kolem svého porodu, nebojte se, sedněte a napište stížnost primáři oddělení nebo řediteli nemocnice. Protože oni o vašich pocitech neví, oni vůbec netuší, co vám vadí, co je vám nepříjemné a co vám, mnohdy zbytečně, zkazilo porod a pvní dny s vaším miminkem.
