Společenský aspekt trestního stíhání

Téma jistě zajímavé, ale jen pro někoho. Pro ty, kteří zažili, ale stále mají naději... Platí presumpce neviny pro všechny?

Posledních několik let probíhá v přímém přenosu, před zraky miliónů diváků, veřejný lynč politiků na mnoha úrovních. Od komunální sféry až po tu celostátní. Trestní stíhání má na první pohled reálný základ. Na ten druhý se už ale realitě vymyká.

Dá se říci, že to všichni už důvěrně známe. Z ničeho nic, nečekaně, zahájí orgány činné v trestním řízení úkony trestního řízení tím, že za velkého humbuku a doprovodu sdělovacích prostředků vtrhnou na úřad či do některé společnosti. Policista, který řízení vede, i dozorující státní zástupce vydávají k věci svoje stanovisko. Vše je ještě čerstvé a nikdo ze zúčastněných neovládá své emoce. Zdá se, že věc je naprosto jasná a jakékoli pochybnosti naprosto nejsou na místě.

Osoba, vůči níž byly zahájeny úkony trestního řízení i její rodinní příslušníci jsou v šoku. Vždyť jsem nic nezákonného neudělal? Jen jsem jako politik hlasoval tak či onak, podle svého přesvědčení a podle doporučení odborného aparátu.

Stanovisko odborného aparátu, v podobě erudovaných osob - zpravidla úředníků, je v této věci klíčové. Ten, kdo má alespoň elementární povědomí o procesu rozhodování ve státní správě či samosprávě ví, že politickému rozhodnutí vždy předchází vnitřní proces připomínkování dané věci v rámci příslušného úřadu či orgánu společnosti. Projednávané materiály pak vždy obsahují popis problematiky a stanoviska odborů úřadu, jejichž vyjádření k věci je  třeba.

Úředníci jsou mnohdy vystaveni velmi diskomfortní situaci, kdy se mají vyjádřit k problematice, jež je z právního pohledu nová, judikatura soudů prakticky neexistuje, prováděcí právní předpisy chybí. Ale co teď?

A tak zkrátka zariskují a naservírují politikům podkladový materiál, kdy vlk se sice nažral, ale koza zůstala celá.

Konečné rozhodnutí stejně zůstane na politicích - fajn! Ti stojí před stejným problémem, jako úředníci. Je toto rozhodnutí ještě v souladu se zákonem nebo již lavíruji nad propastí?

Nu a za pár let, když už je ve věci jasněji díky novelizacím legislativy a judikatuře soudů, dostávají se ke slovu orgány činné v trestním řízení. Tam je najednou chytrých a na slovo vzatých odborníků!

Spustí se mediální štvanice jako ve filmu. Politici i úředníci v řetězech, zabavování výpočetní techniky i mobilních telefonů na úřadech a nechvalně proslavené odposlechy. To je jejich želízko v ohni.

Následně probíhá několikatelý proces znevažování politika v místních médiích, protože pro ty celostátní už to zkrátka není atraktivní. Lidé chtějí číst a slyšet stále nové senzace. Nějaké trestní stíhání místního starosty či radního už není „in“.

Jenže – napadlo vás někoho, že zrovna ten místní starosta či radní je ve svém městě naprosto společensky dehonestován, trpí jeho žena, děti, rodiče i nejbližší okolí, že jeho kariéra tím vlastně definitivně skončila? A proč? Opravdu se stalo něco nezákonného nebo si jen ambiciózní policista či státní zástupce tzv. honil triko?

Po osvobuzujícím rozsudku si stejně mnozí neumějí na tak jednoduchou otázku odpovědět. Snad vyjma bývalého vsetínského starosty a místopředsedy vlády Jiřího Čunka ještě žádný politik nedokázal přesvědčit voliče o tom, že skutečně nic nezákonného neprovedl, že trestní stíhání bylo pravomocně skončeno osvobozujícím rozsudkem a že se chce i nadále podílet na správě věcí veřejných v roli voleného zástupce lidu.

Nejsmutnější na celé situaci je fakt, že straničtí kolegové dotyčného poplácávají v nepříjemné situaci po ramenou, ujišťují ho, že za ním stojí a že jakmile to celé skončí, může se vrátit. Po několika letech už není kam, vědí to všichni!

Na místě onoho stíhaného už budou stát jiní vlčáci, toužící se předvést v nejlepším světle.

Je opravdu smutné, že tolik let po sametové revoluci nectíme princip neviny. Že i po pravomocném rozsudku nezávislé justice veřejně ostouzíme jiné občany – bývalé politiky a vůbec nám není hanba. Že na ně sice nostalgicky vzpomínáme, ale svůj hlas v demokratických volbách by jim dal jen málokdo. Protože co když opravdu něco nekalého provedli? Co když ti zlí jazykové v místním plátku měli pravdu? Však známe naše soudy! Jsou zkorumpované, pomalé a kdo ví, jak to vlastně bylo…

Bydlím v podstatě v zapadákově - v Přerově a přesně takový scénář jsem zažila. V přímém přenosu a tak trochu i na vlastní kůži.

V konstextu aktuálního dění na naší malé radnici myslím, že dozrál čas k zamyšlení nad tím, zda dokážeme nezaujatě vyhodnotit události posledních šesti let. Zda chceme, aby se na správě našeho města znovu podílel někdo zkušený a znalý, avšak pro některé navždy ušpiněný.

Je třeba si pravdivě přiznat, že nebýt bývalých radních, neměli bychom opravený zimní stadion, postavený moderní domov pro seniory, opravený městský pak Michalov, postavený most přes řeku Bečvu a další stavby, které nám občanům denně slouží ke spokojenému životu.

Bude město Přerov dalším Vsetínem a odváží se voliči znovu vložit důvěru do člověka, který jej v minulosti prokazatelně pomáhal rozvíjet a modernizovat? Chceme znovu volit zastupitele, kteří za sebou nemají žádnou historii (tedy ani tu negativní) nebo vsadíme na osvědčenou a profláknutou tvář?

Mají před soudem očištění politici šanci zaujmout voliče? Nebo je to jen prázdná fráze bez obsahu?