V době řádění koronaviru jsem trávila mraky času na sociálních sítích. A přiznávám, že toho vážně nelituji. Mnohé jsem se dověděla, spoustu informací načerpala a také prohlédla kvanta fotek.
Fotek různě zaměřených, podle toho, co která hvězdička sociální sítě Instagram zrovna vystavuje. Někdo je reklamou na rodinné štěstí perfektně zachyceného ve 100x upravených fotografiích běžného života. Jiný hrdě vystavuje svou vypracovanou muskulaturu, hezkou tvář či vlasy. Další zase obrázky z cest či dovolených po Česku i v zahraničí. Fotografie jsou v naprosté většině případů vytuněné, budící dojem dokonalých, ničím a nikým nerušených životů.
A přes to všechno je mezi námi (v produktivním věku) spousta vrstevníků, kteří nedobrovolně žijí sami. Nějak nemohou potkat ten pravý protějšek, s nímž ponesou to dobré, ale i to zlé.
Často slýchávám mezi vrstevníky, že seznamovat se na internetu je vlastně pácháním sebevraždy v přímém přenosu, protože na netu se vyskytují jen znudění ženáči, úchylní jedinci a naprostí zoufalci žijící ještě pod křídly mamahotelu.
Určitá kategorie lidí se raději obrátí na seznamovací agentury, které již nabízejí tzv. full servis v seznamování, tedy módního poradce, psychologa, kosmetičku, kadeřnici, stylistu a další profese. Ti mají zájemci o seznámení napomoci odbourat ostych, získat patřičnou sebedůvěru, najít jeho osobitý styl v oblékání a úpravy zevnějšku. Potom mu poskytnou určitý počet kontaktů ze své databáze nebo jej rovnou vyvezou do hezkého hotelu na víkend a děj se vůle Boží. Snad se jedinec, který již tak investoval nemalé peníze sám do svého exteriéru seznámí s vytouženým protějškem.! Nijak jsem nepátrala po tom, jestli taková seznamovací agentura napomáhá těmto klientům i napravit jejich interiér, tedy třeba špatný charakter, sobeckost, lakotu - prostě vlastnosti, které jsou pro spokojený život v páru celkem dost zásadní.
Takže se podle mého soudu nelze vyhnout tomu, že přes agenturu, které dobře zaplatíte, potkáte potenciálního partnera, který je sice navoňaný, upravený, mluví dobře, je zábavným společníkem, ale zároveň má dejme tomu vadu charakteru - s tím totiž v dospělém věku nelze dělat téměř nic .
A teď tedy oč mi jde... no, když už naše generace tráví na sítích tolik času, proč pořád (většinově) odsuzujeme ono seznamování se na internetu? Proč je nám tohle prostředí najednou cizí? Proč s tím máme problém, když vyfotit se polonazí někde na pláži a pak to plácnout na sociální síť pro nás problém není?
Z vlastní zkušenosti vím, že seznámit se ve věku 30+ a ještě třeba i se závazkem za zády těžší je. Víc selektujeme než dříve, stouply naše nároky na povahové rysy i charakterové vlastnosti. Nechceme se zkrátka spálit, protože mnozí jsme se již v minulosti hodně zklamali.
Ale proboha, když si podám na některém webu vtipný seznamovací inzerát, v němž si udělám srandu sama ze sebe, popíšu koho hledám a proč, rovnou propálím i nechtěnou informaci o počtu dětí či zvěře, co můžu ztratit? A kolik peněz projedu?
Nebuďme tedy suchaři a zkusme si ze sebe udělat (aspoň občas) legraci. Nemažme se s tím a rovnou tomu chlápkovi naservírujme info o svém záměru se provdat, o svých výtečných pubertálních dětech, stárnoucích popletených rodičích, ale i o umění uvařit vodu a připálit vajíčka. Odepíše v zásadě ten, jež je do ženění jako ďas, cizí fakani mu nevadí a vaří buďto sám, nebo chodí do hospody. Pár odpovědí bude asi podivných, ale ty smažeme a vůbec se jimi nezabýváme.
Věřte nevěřte, upřímnost se cení a mnozí si smyslu pro humor cení více než hezké tváře a vypracovaného těla. Na stará kolena z toho stejně nezbude téměř nic, smysl pro humor a pravdomluvnost však zůstane. No a získáte to grátis, jen otevřením příslušného webu na netu.
