Teď nebo nikdy...
Nebo možná věřil, jen k sobě nedokázal být upřímný a přiznat si to. Vím, že to pochopil, vím, že ho to zabolelo a taky vím, že nad tím přemýšlí. Jenomže dělá, že neslyší... Nevidí.. Nevnímá... To není správné. Když už se člověk k něčemu přizná, má to mít odezvu. Tady žádná není. Tudíž se chováme "normálně". Normálně jíme, normálně spíme, normálně komunikujeme. Jenomže tohle normální není. To předstírání, přetvařování, následný výčitky, ironie, arogance... Být s někým, kdo si mě bude vážit za to, jaká jsem. Za to, že jsem skvělá máma jeho dětí. Že dokážu během hodiny uklidit celý byt, u toho vyřídit 2 telefonáty, nakrmit a uklidnit ječící dvojčata. Za to, že i přes svou roli mámy na sebe myslím i jako na ženu. Za to, že při tom vyčerpání si jdu ještě pročistit hlavu běháním. Za to, že umím tu nejlepší bramborovou kaši na světě. Za to, že vždycky dohlížím na to, aby bylo doma čisto... Útulno... Příjemně... Voňavo... Proč si toho neváží? Proč si já nevážím jeho? Odborníci radí "vzpomeňte si na začátky Vašeho vztahu", jenomže já si vzpomenout nemůžu. On voda, já oheň. On noc, já den. On "špatně", já "dobře". Chci si ho vážit, chci ho milovat, chci ho ctít. Chci se snažit, chci to dokázat. Jenomže on to nevnímá. Nevnímá snahu, nevnímá upřímnost. Vnímá jen sebe... Svůj život. To není fér...
Veronika Fojtíková
Nečekáte to a najednou to přijde
Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.
Veronika Fojtíková
Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)
Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...
Veronika Fojtíková
Únava a prázdno
Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.
Veronika Fojtíková
I oni mají dobré srdce
Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.
Veronika Fojtíková
NIC na vsi
Už jsem skoro zapomněla, jaký byl život na mateřské dovolené. Zpětně, po nástupu do zaměstnání, jsem musela přiznat, že na mateřské to bylo skvělé. Už jen kvůli tomu, že jsem si sama mohla rozvrhnout čas.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 666x