Tahle kamenná studna skrývá jedno velké tajemství. Aby bylo odtajněno, musela se policie dostat až na její dno. Tam pod hromadou dek objevili...
Kapitola druhá
Smrt si nevybírá
(Kostky jsou vrženy 2.11)
Okolo půl sedmé je areál pod kontrolou policie. Během následujících hodin přijíždějí nové posily a také spousta nablýskaných aut, z nichž vystupují jak právníci rodiny Alioskových, tak početní příbuzní. Vše doplňují nezbytné štáby, které sem vyslala hlavní londýnská média. Nikdo se dovnitř přes bránu nedostane. Tu nechal Mark Slave prozíravě zavřít, hned jak byli zpacifikováni vůdci klanu. Teď když znovu prochází mezi budovami, ho napadne, že nikde neviděl Gentu Alioskovou, nebezpečnou osobu, jež tak nevybíravě zacházela s vězněnými dívkami. Kam se jen mohla podít?
Znovu se svými kolegy prohledají byty, kanceláře, sklady, garáže, dílny a sklepy pod nimi. Po Gentě se slehla zem. Mark stojí bezradně uprostřed dvora, když si všimne zakryté studny. Dojde k ní, sundá dřevěné víko a opře ruce o kovovou mříž. Zadívá se dolů a po chvilce zpozorní. Na dně leží pohozené přikrývky a něco se pod nimi hýbe. Křikne na Guse a vydá se do labyrintu chodeb. Wobley, jenž zůstal u mříže, čeká, kdy se kolega ukáže. Asi po minutě vidí, jak Mark odhazuje několik dek. Když dá stranou poslední, oba ztuhnou. Na kamenném dně leží s nohou přivázanou k žebříku vyhublá světlovlasá dívka. Vyděšeně pohlédne na Marka, který jí strhne z úst nalepenou pásku. Zelenoočka zašeptá: „Já jsem Kamilka Steinerová.“
Hlásek je tak slabý, že pronesená slova Gus ani neslyší. Proto se zvedne a pospíchá za Markem. Brzy se doví další informace.
„Na farmě jsem tři roky. Ne, nemučili mě ani jsem neotročila jako další holky. Jen jsem musela sloužit naší velitelce Gentě Alioskové.“
„Co to bylo za služby?“ zeptá se Gus.
„Brala mě do postele – pořád, kdykoliv to na ni přišlo… Tohle ráno taky, jenže se jí to nepovedlo, protože se venku začalo střílet. Tak mě dovedla sem. Tady mi zalepila pusu a svázala ruce. Nohu mi přivázala k žebříku ve zdi. Než odešla, vyhrožovala, že jestli ceknu, podřízne mi krk, že to tak u nich dělají. Nakonec na mě hodila špinavý deky.“
„Kde je teď, nevíte?“
Ustrašená Kamilka zavrtí hlavou. Ještě to ráno byla převezena s ostatními dívkami do londýnské Nemocnice u svaté Marie.
Někdy před polednem, když oficiálně ukončili akci, prohodí Gus k Markovi: „Gentu taky dostaneme.“
„Jo, dostaneme, ale pořád si neřekl, jak to bylo s Vilmou.“
„Náhoda, Marku – byla to šťastná náhoda, že se před měsícem dostavila do Scotland Yardu, kde nám nabídla spolupráci. Požadovala beztrestnost v tom dva roky starém případě. Proč to udělala? – Měla strach z kriminálu. Proto vypověděla, že ji Lovell nechal kvůli nějaké prdelaté dorostence z Weybridge. Navíc přestal posílat provize za kšeft s Alioskovejma. Prostě ji vyšoupl ze svého byznysu. To nepřenesla přes srdce a vyklopila nám, jak to bylo tenkrát s tím zásahem. Pak už jen zbývalo rozmluvit jí loajalitu k Alioskovým, hlavně teda k jejich dětem. Prostě, slíbili jsme víc,“ usměje se tajemně.
„A ten dnešek? Co tady dělala? Ona o akci věděla?“
„Řeknu ti tohle: Od okamžiku, kdy se našla Jovanka, jsem kalkuloval s tím, že Vilmu využiju. Poslední týden jsem s ní několikrát hovořil – naposledy dneska v noci. To, že se ráno ocitla na farmě, bylo součástí plánu.“
„Gusi, uznávám, že nám bodla.“
„Marku, víš, co by zase bodlo mně?“
„Povídej, rád ti vyhovím.“
„Před chvílí volala manželka. Byla dopoledne na tržišti a stěžovala si, že nedovezli její oblíbenou torvillecombskou zeleninu. Těžko jsem jí mohl říct, že je to moje vina.“
„Gusi, počkej tady deset minut!“ vyhrkne a naskočí do vozu. Když se po chvilce vrátí, vyndá z kufru bedýnku, v níž se skví nádherná, brčálově zelená kapusta a ještě krásnější hlávka červeného zelí.
„Ber – tady toho roste habaděj! A neboj, není to od nich, ale z mojí zahrádky.“ Jen to dořekne, oba propuknou v hlasitý smích.
Z malého okénka, jehož horní okraj vyčnívá těsně nad zemí, je zdálky sleduje na kluka ostříhaná žena. Tu učili, že je dobré v těžkých časech změnit vizáž. A tak když ukryla Kamilku, zbavila se léta opečovávaných dredů. Svou proměnu provedla ve sklepě, jehož vchod je zastavěn obřími káděmi na šlapání zelí. Vybrala si místo, kde ji nemohou najít. Vždyť slyšela, jak třikrát prošli okolo a nenapadlo je zastavit se tady. Teď pozoruje dalekohledem nepřátele. Když vidí, jak se smějí, přísahá, že se jim strašlivě pomstí. Za dědečkovu smrt, za zatčení rodičů a také za to, že jí odvezli Kamilku.
„Počkejte, vy anglický držky, takhle dopadnete –,“ procedí mezi zuby a vší silou rozšlápne nahnilou bramboru, která tu zbyla z loňska.
(pokračování za tři týdny – 1.6.)
