Silnice plné kliftonů

Připravuje-li se zátah na nebezpečné živly, je třeba hodně policejních sil. Ne vždy to dopadne tak, jak se plánovalo. Pak ovšem vzniknou situace, které málokdo předpokládal...

Kapitola druhá 

Smrt si nevybírá  

(Kostky jsou vrženy 2.9)

Je okolo páté. Řidič ani závozník z dodávky s červeným zelím nevědí, že je za pár minut zastaví kombajn, který leží napříč silnicí. Ve dvě v noci ho převrátil neznámý muž, který si chtěl zkrátit cestu z jednoho pole na druhé. Místo, aby zajel na kilometr vzdálený přejezd, vydal se rovnou k silnici, kde při nebezpečném manévru přehlédl kamenný mostek. Velký stroj do něj najel, a jak se ho snažil radlicí odtlačit, vzpříčil se a dopadl bokem na vozovku. Potlučený kombajnér se vyplazil z kabiny a utekl neznámo kam.

  „Tomore, jeď opatrně, klouže to!“

  „Klid, dědku, znám to tady. Kurva, co je to před námi?!“

  „No jo, barevný světla jako někde na pouti. Moc se mi to nezdá. Neměl bys otočit káru?“

  „Zastavím pár metrů před tím, pak se uvidí,“ řekne a zpomalí. Vůz se krokem přibližuje k osvětlené překážce.

  Druhé auto by každou chvíli mělo minout rozcestí zvané „Ropušák“. Dáte-li se na něm vpravo, pohltí vás torvillecombský les; odbočíte-li vlevo, ocitnete se na začátku pětikilometrové silničky, vystavěné z betonových dílců. Tahle panelka je jedinou trasou, která spojuje jižní a severní cestu, po nichž obyvatelé Torvillecombu jezdí do Londýna. „Ropušákova pátá avenue“, jak si ji místní překřtili, se využívá výjimečně.

  Když Ylli projede poslední zatáčku před Ropušákem, zjeví se dvě stě metrů před ním několik jasně světélkujících obrazců. Nejsou to strašidla, která si dala dostaveníčko na kraji lesa, ale reflektory v rukou Wobleyho lidí čekajících na svou kořist. Řidič chce zastavit, ale vedle sedící Fetije přikáže.

  „Jeď, proraž ten kordon! No tak, Ylli, proraž ho!“

  „Nemůžu, Fetije – oslnili mě, nic nevidím.“

  „Tak to stoč na panelku! Do prdele, dělej, Ylli – stoč to na panelku!“

  Ylli se pokusí o kaskadérský manévr. Na poslední chvíli přibrzdí a otočí volantem doleva. Jenže jak je všude mokro, roztočí se dodávka jako vrtule a v piruetách doplouží až k policajtům. Jako zázrakem zůstane vůz na čtyřech kolech. Kdyby se o podobný kousek pokoušel znovu a třeba stokrát za sebou, nikdy by neměl takové štěstí.

 Vzápětí s rukama nad hlavou opouští Ylli vůz. Hned se kolem něj shromáždí několik silných chlapů. On však odpor neklade. Zato Fetije se rve jako vzteklý pes. I když má sotva metr padesát, sto třicet kilo živé váhy vykoná své. Je třeba čtyř mužů, aby ji dostali z kabiny ven. Nakonec se jim to podaří, avšak hrdelní výkřiky zatýkané jsou slyšet na míli odtud.

  Další policisté otevřou boční dveře. Na silnici se vyvalí zelené hlavy včera natrhané kapusty. Mnohem cennější je objev v rohu, kde se k sobě choulí osm vystrašených dívek. Ty po chvilce lámavou angličtinou děkují svým zachráncům.

  Gus, který stále čeká u povaleného kombajnu, dostane zprávu o úspěšném zásahu na kraji lesíka. V ten samý moment zahlédne, jak se z druhé strany blíží auto. Zastaví pár desítek metrů před neobvyklým zátarasem. Přestože je silný déšť, někdo vyleze z auta. Je to Tomor, jenž se vydá pěšky vpřed. Když ujde dvacet kroků, zpozorní. Je natolik zkušený, aby poznal, že tady něco nehraje. Trasu projel nejmíň tisíckrát, a tolik aut a lidí tu jakživ neviděl. Když navíc zaslechne ostré povely, rychle se vrátí do vozu.     

  „Musím otočit dodávku, abych najel na panelku. Pak to vezmeme dolní cestou,“ prohodí k závozníkovi. Než se mu podaří nastartovat, objeví se za nimi policejní auto. Další komentář je plný zloby.

  „Kurva, u tý bouračky jsou kliftoni v civilu a torvillecombský máme zase za zády!“ řekne vztekle a vytáhne nabitou pistoli.

  „Dobře děláš, Tomore. Nevzdáme to!“ zasípá druhý muž.

  Gus obdrží zprávu z auta, které právě zastavilo za dodávkou. Potvrzují mu, že jde o vůz Alioskových. On je zase nabádá, aby zachovali klid. Ti uvnitř jsou určitě ozbrojení. Sám je zklamaný. Předpokládal, že řidič dojde až k nim a oni ho seberou. Tomor je místo toho znovu převezl. Všechny, ty vepředu od Guse i ty vzadu od Marka. Provedl totiž obratný manévr, když otočil vůz a prudce vystartoval směrem k Torvillecombu. Tím vyřadil londýnskou partu ze hry. Jedinou šancí je, že se na něj zavěsí Markovi chlapi a budou se ho držet jako klíště.

  Tomor ujíždí a Slaveovi muži za ním. Předpokládají, že po pár kilometrech sjede na panelku a bude se chtít dostat do Londýna jižní cestou. Mýlili se. Dodávka nikam neodbočí, zato se šílenou rychlostí blíží k farmě. Navíc dal Tomor bratrovi echo, že jsou prozrazeni. Mirat pochopil, že jde o všechno, a povolal muže do zbraně. Také ženy nechají práce a vracejí se do areálu. Na polích zůstanou jen tři opuštěné traktůrky.

  Ani Gus nezahálí. Nařizuje skupině, v níž se nachází Mark Slave, ať se stáhnou k Torvillecombu. Pokyn předává i oxfordským. Bez otálení mají obsadit farmu. Ti proto za tři minuty naházejí na dvůr desítky vybuchujících kapslí, které vytvoří shluk čoudících mraků.

Současně kukláči rozrazí beranidlem dubová vrata. Sami se ocitnou ve štiplavé mlze. A zase je slyšet nářek, pláč a štěkavé rozkazy velících důstojníků.

(pokračování za dva týdny – 20.4.)