Moderní otrokářství je hnusné

A jako důkaz předložil syn paní Gregorové zprávu z bulvárního deníku, v níž se uvádí, že jedna mladá maminka z Prahy byla dlouhodobě ... ale to se dozvíte v článku...

Kapitola třetí

Otec neznámý známý

(Kostky jsou vrženy 3.2)

Ten samý den se potká baronka Henriette s Georgem u snídaně. Syn ji požádá o rozhovor mezi čtyřma očima. Matka souhlasí a pozve ho do rodinné knihovny.

„Mamá, mám pro tebe něco ze včerejších novin. Myslím, že tě to zaujme.“

„Pokud nejde o novinářský plky, proč ne?“ odpoví natěšeně.

George ví, jak baží po každé informaci, a jelikož Henriette čte jen magazíny, je o to napjatější. Vážnost situace umocňuje fakt, že by si nikdy nedovolil obrat matku o čas jen tak pro nic za nic.

„Dobře, nejdřív úryvek ze seriózních novin. Úvod přeskoč; přečti jen to, co jsem vyznačil.“

Baronka si bez zbytečného otálení nasadí brýle. Pohlédne na stránku, kde George zvýraznil několik řádků.

Před týdnem jsme vás informovali o zásahu na torvillecombské farmě. Mladé ženy, které byly při akci osvobozeny, se úspěšně léčí v jedné londýnské nemocnici. Podle vyjádření tamních lékařů je jim poskytována ta nejlepší péče. Vyjma jedné se stav pacientek natolik zlepšil, že budou brzy propuštěny do domácího ošetřování. Jelikož jde o cizinky, jsou naše úřady ve spojení s velvyslanectvími zemí, odkud pocházejí. Diplomatickou cestou se řeší otázky jejich pobytu na našem území.

Když je u konce, sundá si brýle a rukou promne pravé oko. Pak se obrátí na George.

„Bylo by dobré vědět, do jaké nemocnice je převezli. Nevíš o tom něco?“

„Mamá, zkus druhé noviny, strana tři, vpravo nahoře,“ podá jí oblíbený bulvární deník. Netrpělivá čtenářka si znovu nasadí brýle a pustí se do čtení. Teď se doví o něco víc.

Před devíti dny bylo osvobozeno z farmy v Torvillecombu, již provozuje rodina zásobující londýnská tržiště, téměř dvacet mladých děvčat. Má se za to, že zachráněné cizinky byly svými vězniteli dlouhodobě zneužívány. Proto policie hned po zásahu zajistila převoz do Nemocnice u svaté Marie. Podle našich informací se jejich stav natolik zlepšil, že – kromě jedné – budou dnes propuštěny. Protože jde o nelegální imigrantky, spojila se cizinecká policie s ambasádami Albánie, Makedonie a Srbska, neboť odtud zraněné pocházejí. Osud zbývající dívky, která přišla do Anglie z České republiky, budeme nadále sledovat. RALF.

„A to já taky!“ zvolá Henriette. „Víš, že bulvár nemusím, ale teď mi ten Ralf udělal náramnou radost.“

„Mamá, věděl jsem, že tě zpráva upoutá – ale tolik?“

„Nediv se, já o tom slyšela hrozné věci. A jestli drží v nemocnici tu poslední tak dlouho, vůbec si neumím představit, co zkusila. Ještěže máme u svaté Marie svoje lidi.“

George se lehce pousměje, věda, že tam rodiny londýnských Gregorů odrodily skoro všechny děti. Krom toho s věhlasnou nemocnicí spojil profesní život doktor Robert Lawie, manžel Charlesovy sestry Anne. A baronka má u svaté Marie ještě jedno želízko – známého gynekologa Eugena Harta, který pochází, stejně jako ona, z yorkshirského Harrogate.

„Co kdybych Eugena navštívila? Je tam primářem, tak bude vědět více než Ralf.“

„A nechceš, abych ti o tom řekl já?“

„Co ty o tom můžeš vědět?“

„Něco ano, když je Gus Wobley, vyšetřovatel toho, co stalo v Torvillecombu, můj známý.“

„Georgi, stále nechápu, proč tě tenhle případ tolik zajímá?“

„Mamá, oba víme, že moderní otrokářství je hnusné a zavrženíhodné. A ta poslední, ta Češka, má v Praze dítě. Zajímavá kauza pro Pancakea, nemyslíš?“

„Jako že to naše nadace zastřeší a Paul se tím bude zabývat? Georgi, to není špatný nápad!“

„Není, mamá, a navíc bude nutná spolupráce s českou stranou, proto bych do toho zatáhl Bena. Všechno dobře skončí a jemu to píchne v kariéře. Vždyť víš, že táta pořád váhá, zda ho doporučí do těch funkcí.“

„Máš to dobře promyšlené a já souhlasím, protože to pomůže nejenom Benovi, ale také Pancakeovi. Až to vyřeší, zavře ústa kritikům, kteří mi ho rozmlouvají, a kus zásluhy připadne i nadaci.“

„Mamá, nezapomeň, že nejvíc pomůžeme té holce a jejímu dítěti.“

„To je samozřejmé. Proto hned volám Hartovi, nebo myslíš, že to pár dnů počká?“

„Zavolej mu teď, stejně bys to do zítřka nevydržela.“

Za chvilku již baronka vyťukává Hartovo číslo. Jakmile se doktor ozve, oznámí mu, že se ráno zastaví. Pak ještě několikrát pronese „Yes, Eugen, yes“ a ukončí hovor. Když se zvedne, prohodí: „Čeká mě zítra, ale až v poledne.“

George na ni pohlédne a pochvalně pokývá hlavou. Vzápětí oba opustí knihovnu.

(pokračování za tři týdny – 10.8.)